Dýchat, nedýchat

Hm, tak je to tady. Můj prazvláštní, s největší pravděpodobností ožralý, otec mi nakopnul králíky. To ožralý nepřidávám proto, že by to bylo normální, že by chlastal. Vlastně jsem ho nikdy vožralýho neviděla.

Ale přišel domů a šel si do lednice pro Krajanku. Jenomže já jsem mu ji odpo sežrala. V pátek jsem mu ji koupila a nevěděla jsem, že mu máma hned řekla, že je jeho. No tak tu začal vyřvávat, přišel za mnou do pokoje a kopnul do kraldů, který zrovna zevlovali u dveří.

Tohle už takhle dál nejde. Ať už to bylo cokoliv, tak do zvířat se prostě nekope! Potřebuju bydlet sama! Respektive do ničeho živýho se nekope!

Samozřejmě práci furt nemám. Když už jsme teda u toho. Anglicky umím, mám CAE, ovládám grafický programy, umím psát, mám i praxi, takže proč bych měla práci, že?

Šla bych si zakouřit! Asi půjdu. Na balkón. Co už mi můžou ve třiceti říct?!

Cožpak o to, že pohovory jsou tříkolové. Teď už se ale dělají formou tzv. assesment centra. "Termín Assessment centrum je možno přeložit do češtiny jako hodnotící centrum nebo diagnosticko-výcvikový program." Kdo o tom ještě neslyšel, tak po předchozí větě je mu už určitě jasné, jaká je to debilita. Já byla už na dvou takových hovadinách. Vždycky to bylo na půl dne a zrovna ta poslední akce - v Loreálu - byla obzvláště pikantní. Dneska to ale bude jen takový informační článeček, protože do hloubky se mi teď s ničím zacházet nechce.

Dlouho jsem tu nic nenapsala a to proto, že jsem psala tu zasranou bakalářku! Bylo to hnusný, ale stihla jsem to. Mám cca 70 stran a docela se mi to i líbí. Mám tam dva kvalitní rozhovory. Jeden dokonce s osobou, která je v zahraničí. Docela jsem v průběhu psaní narazila na fajn lidi, který jsou ochotný věnovat čas ňáký úplně cizí a bezvýznamný holce, která píše bakalářku.

BP mám z krku, ale ještě mám jednu zkoušku z minulýho semestru - ta mě čeká už v pátek! A v dubnu už je taky zkouškový tohohle semestru.

A abych toho neměla málo, měla jsem nemocný zvíře. Princezna (už nebudu používat pravý jméno onoho králíka) měla zánět středního ucha. Podchytila jsem to naštěstí včas, ale holka mi vůbec nechtěla papat. Slyšela jsem, jak jí kručí v břiše! Dostat do ní ty léky byl děsnej problém. Antibiotika, kapky do uší, vitamíny, probiotika. To všechno několikrát denně. Pak k tomu ještě přibyla vlákninová pasta, která ji měla přimět žrát, což se teda podařilo! Byl to boj plný kopání, vztekání se, létajících chlupů a počůraných tepláků, ale holka je teď zase zdravá a veselá.