Jako malá jsem chodila na balet. Když mi k tomu přibyla škola (byla jsem v první třídě), tak jednoho dne mámě povídám: "Mami, já to asi nezvládnu."
Jsem hrozně slušná, což pramení z mýho šílenýho smyslu pro zodpovědnost. Všecko promýšlím do důsledků a jakákoli nepromyšlená rozhodnutí u mě nepřipadají v úvahu.
Včera jsem si poprvé zakouřila ve svym pokojíku. Do mrazu vykloněná z okna. Naproti taky takhle kouřil ňákej kluk. Mohla bych to takhle dělat častějc :-)
Právě jsem dokoukala Musíme si promluvit o Kevinovi a nakonec jsem jen pronesla "ty jo". Film je samozřejmě jen pro silné povahy, proto se mi tak líbil a "jako antikoncepce svůj účel plní bezchybně." Ve spoustě dětí je takový malý desetiprocentní Kevínek a to mi stačí. Mít doma takovýho vychcanýho spratka, tak nevim, jestli zabiju dřív jeho, sebe, nebo začnu jen tak střílet po náměstí a strkat koťátka do mikrovlnky. (To s těma koťátkama bych asi neudělala nikdy.) Si musím přečíst tu knihu.
Mě napadlo, že teď strašně moc lidí říká "vyřešená minulost" a "vědět, co chtít". Třeba v seznamovacích inzerátech. Tam je teď moje pole působnosti :-) "Muž s vyřešenou minulostí hledá ženu, co ví, co chce." Co to zase je za fráze? To už ty lidi fakt neumí nic vymyslet sami? To je jako když jdete koupit přání k narozeninám, k Vánocům, k čemukoliv, a uvnitř jsou vždycky ňáký přiblbý kecy.
Jsem teď začala chodit na chat, jakože se seznámím! :-))) Spíš to beru jako rozptýlení od tý hnusný školy. Někdo má sport, někdo chat. Co se toho sportu týče, tak jsem si řekla, že až budu mít hotovou bakalářku, párkrát si zajdu zacvičit. Poctivě jsem si to psala do diářku. Třikrát tejdně! Ha! Nic! Ani jednou. A to jsem se z toho sezení u počítače cejtila pěkně rozkydlá. Nevzdávám to a dál pokouším samu sebe. Ve středu to vidím na břišní pekáč. Nikoliv břišní Mekáč, jak mi rozuměla kamarádka. A k tomu seznamování na chatu. Je to bída s nouzí. Dám vám sem jednu ukázku, se kterou na Facebooku sklízím úspěchy. Jedná se o skutečný rozhovor s mladým mužem. I já jsem reagovala přirozeně, tak jak mě to napadlo, aniž bych myslela na to, že je to dobrý materiál na FB či blog.
Nevím, co budu dělat, když si nechci s nikým písmenkovat, vyměňovat sexy fotečky, pSát taKhLe. Nesnáším když se někdo fotí sám u počítače nebo v koupelně a ještě navíc má za sebou haldu špinavýho oblečení nebo nádobí. To vážně nemáte jednu fotku, kde by vás vyfotil někdo jiný? Nebo neumíte aspoň ovládat samospoušť a ňák si to tam naaranžovat? A fotky v posteli taky neberu. Nechci rybáře, houbaře, milovníka historického šermu a ani fotky Škodovky (tý starý) mě neberou. Nezajímá mě, že máš ptáka až ke kolenům a že si holíš hlavinku tzv. na plešounka. Kdo přijde s otázkou "Jaký jsi měla den?", toho odepisuju rovnou. A když někomu řeknu, že mi nepřijde, že jsme na stejný vlně, tak nečekám, že mi na to řekne: "Budu k tobě upřípmný. Jsem Slovák." Taky se na mě už nalepili dva černoši. Ten první byl jasnej zoufalec, co se snažil jenom o to, aby už někoho měl. Strašně mi chválil fotku a když jsem řekla doromady tak pět slov, hned věděl, že jsem nejenom krásná, ale i děsně chytrá. Nevím, jestli mě odhad, nebo to jen tak zkusil, ale řekl, že jsem spontánní a upřímná a že to chce v dnešní době odvahu (koule, jak se dnes říká). To se mi líbilo. Je fakt, že dneska je každej fakt hodně mimo :-)
Já byla tudle taky pěkně mimo. Měla jsem domluvené rande na úterý, ale nějak jsem si zafixovala, že to je až ve středu. Hošík tam čekal, já nikde. Stane se no. Ale o nic jsem nepřišla. Prďola si tam ten inzerát dává znovu a znovu a tentokrát vylepšený. Mezi záliby si přidal monogamii a předehru! :-D
Jak pravil Billy Bob Thornton: "Internet je užitečná věc, ale sociální sítě dělají z lidí idioty. Proč mě má zajímat, že někdo viděl Paris Hilton, co mi to má dát? Copak si lidé neuvědomují, že ze sebe veřejně dělají blbce? Asi ne. Tak se jim to snažím aspoň říkat. A oni to odkývají, řeknou, že mám pravdu... A pak to napíšou na Twitter." To je i můj případ. Musím se krotit, abych na FB nepsala pětkrát denně. Baví mě to. Miluju internetovou komunikaci, ale uvědomuju si, že každýmu je šumák, že jsem dnes měla hnusný oběd, ale viděla super film.
Ale jinak jsem úúúplně v pohodě. Zas mě chytaj cestovatelský roupy, což je známka toho, že jsem po psychické stránce zcela zdravá. Máme tady jednu neskutečně levnou plavbu lodí all inclusive. Čert vem Marseille, Barcelonu, Mallorku nebo Korsiku. Ale ta loď! Chci! Pak tu máme supr bomba motýlek ve Francii. No a potom můj navždy drahý Istáč. Jeďte tam někdo, ať si o tom přečtu aspoň od někoho z blogerů.