Prádýlko - cesta za novým kouskem :-)

Vlezla jsem tam a uvnitř mimino, pobíhající pes a vedro k padnutí. Jak někde na orientálním tržišti. Ujala se mě vychrtlá...a nechci říct plochá...takže bezňaderní prodavačka.

Dlouho mi to trvalo. Ale konečně jsem sebrala odvahu na Le Chaton a šla utratit peníze z Vánoc. Potřebovala jsem si pořídit další padnoucí podprdu. Tentokrát jsem chtěla dosáhnout mety nejvyšší a jít ke Konarovský. Když si tam nic nekoupím (protože na to nebudu mít), tak to bude aspoň na zajímavej článek.

Konarovská seděla v koutku se šperky. Ano, mají tam v tom pidi krámku koutek s divnou bižuterií. Tam si povídala s jinou ženou a mně snad nevěnovala ani ten pozdrav. Na prsa mi čuměla ta vychrtlina. Přinesla mi ňáký podprdy na vyzkoušení, abychom nejdřív zjistily, jakou mám vůbec velikost. Jo, něco jsme nakonec zjistily. Ňákou velikost mám, ale spíš si jenom pamatuju to vedro. Kabinky nebyly na závěs, ale na zašupovací dveře. Což bych v jakémkoliv jiném obchodě maximálně ocenila, ale tady to postrádá smysl, když součástí vaši návštěvy je i poradenství, při kterém se v každé vyzkoušené podprdě ukazujete prodavačce. I moje ňadra byla paní Konarovskou seštelována a ukázněna. Byla to bleskovka, že jsem se ani nestihla stydět.

Podprsenky mi byly, ale nijak mě neuchvátily. Na to, že každá stála 2 300, tak docela nuda. Mám ráda netradiční kousky. Šla jsem si původně koupit podprsenku tělové barvy, ale stejně jsem věděla, že odejdu s ňákou pěkně barevnou. Nechce se mi dávat tolik peněz za něco, co je sice praktické, ale jinak absolutně nesexy.

V Le Chatonu jsem takto nahlas přemýšlela a tu se paní Konarovská projevila: "Kup si černou. Stejně víc taháš černý svršky." Jo, tahám tmavý věci, když pod světlý nemám světlou podprdu. Tento argument už se ale s pochopením nesetkal.

Fajn, vypadla jsem. Obchod s tak drahym zbožim a bez klimošky? Nechápu. Přešla jsem napříč Václavákem a skončila ve svém asi už oblíbeném Bra Expertovi. Byla tam hrooozně milá paní, před kterou jsem se vůbec nestyděla. Byla vtipná, příjemná a nečuměla na mě jak tamta průsvitná sůva. Chvíli jsem čekala, až se uvolní jedna jediná kabinka, ze které odcházela spokojená zákaznice a pak jsem nastoupila já.

"Asi si budete přát podprsenku, že?" Takhle to začalo a já si v tom ňák udělala jasno a došla jsem k tomu, že si koupim takovou, která mi prostě sedne a na barvu už hledět nebudu. Nejdřív jsem teda remcala, že všechny ty krásný nazdobený jsou pod oblečením vidět. Jenomže prodavačka to uvedla na pravou míru: "No a co? Stejně všichni vědí, že nosíme podprsenky. Jste mladá, máte pěkný prsa, tak proč to neukázat." A má pravdu! Uvidíme, jak dlouho mi to vydrží :-) Protože doteď jsem žila v tom, že nikde nic nesmí být vidět. Vykukující ramínko jsem používala jako návnadu až tehdy, když už se ptáček pěkně chytal.

No a nakonec jsem odkráčela s vínovou-černou podprdou (za 1 995) á la kurtizána. Něco tak výraznýho jsem nechtěla ani náhodou. Šla jsem si přece koupit tělovou. Ale prodavačka mě přesvědčila, že sedí fakt luxusně a jen ať si ji pěkně zkusím. Když lítala po krámě a ukazovala, co všechno má v mé velikosti, já zas vykukovala z kabinky zabalená jen do závěsu a říkala jsem jí co jo a co ne. Nejeden procházející muž se chtě nechtě před obchodem zasekl :-P

A chtěla bych být na reklamě na podprsenku. V časopise nebo v metru nebo na tramvaji. A vypadala by nějak jako ta fotka, co tu mám - jen obličeje a vlasů by tam bylo víc. Je to můj sen. Fakt.