Nevím, čím to je. Že by to bylo tou tmou a tichem? Že by mě stimuloval klid a svit malé lampičky? A nebo to mám v sobě tak nastavený. Jsem nastavená na program sova.
Jsem teď sama doma. Úplně. Bez rodičů :-D Spím v obýváku, abych měla klid od králíků, ale jinak jsem na ně hodná. Celý dny a noci jsou venku. Běhaj, koukáme spolu na televizi. Hlavně princezna to oceňuje. Mládí strávila v obýváku a často se mnou koukala na všechno možný dlouho do noci. Je mi líto ty králiky na noc zavírat, když to jsou noční živlové. Začínaj pařit tak kolem pátý. Koupila jsem jim truhlík s travičkou, která nám roste na parapetu. O víkendu jim jí ušmiknu.
Dneska jsem ve výloze viděla knihu s názvem Domov je místo, odkud tě nevyhodí... ani když vyrosteš. To teda sedí. Nejenom na mě. Ale celkově na dnešní dobu. Občas mě přepadne blbá nálada (slovo depka nemám ráda) z toho, že jsem furt bez práce. A někde v zádu v hlavě mi pořád bliká rudý vykřičník, který mi nedá zapomenout na to, že jsem neudělala státnice a že bych se na ten druhý pokus měla pořádně učit. Jo, měla. Ach jo.
Nicméně trochu toho pozitivního se děje i takovým lidem jako jsem já. V neděli jsem byla na brigádce, kde jsem měla za úkol hrát si s dětmi. Takže stres. Co já s dětma, že jo? Ale dětičky nebyly zlé a přišlo jich celkem málo. A jaká jména se dneska dávají? Heřmánek a Maura?! Takže z toho padne ňáká koruna a pak jsem dostala nabídku psát pro jeden web! První článek už mi byl schválen. Není to psaní na blog, takže nemůžu psát jen tak o sobě a hlavně ne tak, jak by se mým prstům po klávesnici lítat chtělo. Myšlenky je potřeba učesat a na některé radši zapomenout. A témata si musím vymýšlet sama a upsala jsem se k produkci pěti článků týdně. Peníze nejsou nijak závratné, ale je to víc než padesát korun, jak bývá nabízeno v brigádách na Jobsu.
Další věc je, že to vypadá, že budu zase dělat titulky! Dostala jsem krátký film na zkoušku. Už to mám přeložené a zítra mě čeká ta technická stránka, která je pro mě náročnější, tudíž se mi do ní nechce. S programem jsem měla problémy. Nešel a nešel, takže se takhle akce táhne už od pátku. Psala jsem na support v USA. Chtěli mi volat, ale kvůli časovému rozdílu jsme se nemohli sejít. Nakonec mi teda pan Andrea brnkknul. Neuvěřitelné, co je dneska možné. Hrabat se někomu v počítači, když každý sedíte na opačném konci světa. Spravil to. Šikovný chlapec z LA.
Když jsem teď na PC aktivní nejen studijně a pro zábavu, ale i pracovně, chtělo by to konečně stůl. Už rok a půl (od té doby, co jsem zpátky) mám notebook na skládacím stolečku, který není o nic větší než noťas sám. Sedím na křesle a jako pracovní plochu na knihy a různé papíry používám postel a klec.
Na pohovory chodím dál. Ale už jen tak ze zvyku, aby se neřeklo a taky, abych se dostala ven na slunce a mezi lidi. Dneska jsem pořídila dvě pražské fotografie svým novým maličkým tenoučkým Kodakem. Už jsem ho vyzkoušela před pár týdny v zoo (o jejíž návštěvě nejsem nějak schopná napsat) a ten teda na můj druhý větší Kodak nemá ani náhodou. Barvy mám horší, ale hlavně s ním není vůbec jednoduché udělat ostrou fotku. Člověk aby fotil všechno tak třikrát, aby to měl aspoň jednou nerozmazaně. Jenomže co bych chtěla od takovýho prďoly?
A ná lasku taky dojde. Zdají se mi sny, ve kterých mám zamilované pocity :-) Nebýt těch snů, tak už vůbec nevím jaké to je, být zamilovaná. Už si to fakt nepamatuju. Potřebovala bych navštívit kurz lucidního snění. Lucidní snění je snění, při kterém víte, že sníte a můžete si vytvořit sen přesně podle svých představ. To by bylo něco!
prostě Praha