Čas přání

Přátelé, zase jsem se zamilovala. Právě jsem shlédla dvoudílný film Čas přání a musím se s vámi podělit o své dojmy a myšlenky.

Je to německý film o tzv. gastarbeiterech, což byli Turci, kteří přicházeli do Německa jako levná pracovní síla. Tahleta tématika, sic poskytne nesmírně zajímavý náhled, je vlastně na pozadí. Hlavně tam jde o lásku. Během toho filmu jsem si uvědomila, že já hledám lásku (tu pravou) a vášeň, a ne nějakou úctu a pochopení. Nebudu s někým, jen proto, abych nebyla sama a abych si mohla říkat, že mám bejt ráda, že vůbec někoho mám. Opravdovou a šílenou lásku jako z filmu jsem zažila jednou a i kdyby to mělo být naposledy, tak budu vždycky ráda, že to přišlo, i včetně těch dramat a srdcebolu, než abych se plácala v plnohodnotném stabilním, ale ve skutečnosti nudném a nefunkčním, vztahu.

Film mi byl doporučen mojí lektorkou turečtiny. Ano, opět chodím na turečtinu. Ale tentokrát poprvé k Češce. Nemůžu si pomoct. Strašně, opravdu strašně moc, mě to baví. Jsem ráda, že se aspoň jednou týdně na hodinu a půl můžu octnout v Turecku. Doufám, že se to ale jednou už konečně naučím a budu se moct v Turecku ocitat normálně - třeba jako služebně. Pro naučení jazyka je však potřeba v dané zemi tak rok pobýt a to nevím, jak to udělám.

No a tady je ta moje láska. Německý herec tureckého původu Erhan Emre. V tom filmu to byl takový milý slušný muž. To na mě platí. No a pak ty vlasy samozřejmě :-)