Má to příliš mnoho negativ. Musela bych být v plavkách. Jela bych sama, takže nuda. Cestu ve vyhřátém busu bych nemusela přežít. Je tam špatná kvalita vody. A když se k tomu přidá moje lenost, tak musí být každému jasné, že sedím doma. Taková sprcha studenou vodou taky není k zahození.
Nejlepší je, že si všichni tak dlouho stěžovali, že je o víkendu vždycky hnusně, až je konečně "krásně". No aspoň máme o čem psát.
Takže si budu střídavě číst a čumět do kompu. Možná dokoukám film, co jsem začala včera. Má mě rád, nemá mě rád s Audrey Tatou. Tahle Audrey je mi hrozně nesympatická. Má takovej výraz alá blbeček, i když mnozí muži by to asi nazvali křehkostí a nevinností. Ale ten film nabral docela zajímavej spád. Jinak chci nutně vidět Líbánky a Rozkoš v oblacích. Jenomže tohle jsou filmy, co se dávaj v kinech jako je Lucerna a Světozor, takže to neběží denodenně. Zároveň mi úplně unikl Viditelný svět s Trojanem. Ke stažení není a já to chci moc a moc vidět.
A jelikož je v kinech klimatizace, tak se mi jeví jako dost dobrý nápad skočit večer do kina. V klasických multikinech je to čím dál tím větší bída s nouzí, ale jelikož jsem na ty horory, tak mé pozornosti nemohl uniknout film V zajetí démonů. Světe div se, ono to má na ČSFD 85%!
Taky se mi hezky blíží dovolená, což znamená, že mám v práci fičák. Zítra budu muset strávit pár hodin v kanclu. Už jsem známá tím, že moc ráda dělám zadara. Jenomže dneska to tak je. Buď nemáte práci žádnou, nebo děláte za tři. Mohla bych sice dělat z domova, ale když v práci máme klimošku a na tu se docela těším. Půjdu už ráno. Snad se vyprdelím dřív než v poledne. Dole si skočím na špenátovou polívku s pečivem, a večer, až teploty spadnou na příjemných 35 °C, zajedu do centra na poštu a do DM, kde mě minule ošidili. Přede mnou byla nějaká šílená Italka nebo Španělka, která tam mávala velkým balením žvýkaček Orbit, ale nekoupila si nic. Pokladní asi natolik zmátla, že pak ty žvejky naúčtovala mně, takže jsem vyhodila nějakých 110,-.
Z minulé neděle mám ale i jinčí zážitek. Seděla jsem na tý poště v Jindřišský, žmoulala lísteček s číslem a vejrala na ty tabule. V tom ke mně přistoupil černoušek. Mluvil česky. Ptal se mě, jestli jsem z Prahy a zároveň otvíral tašku. Jsem myslela, že dělá ňákej průzkum a že vytáhne ňákej dementní dotazník. Nic nevytáhnul. Místo toho se mě zeptal na jméno. To jsem mu řekla. Ale klidně jsem mohla říct, že jsem Marie nebo Bedřiška. On, že by mě rád poznal a jestli je na mě ňákej kontakt. Povídám, že ne a pak už jsem ani nic jinýho neříkala, jen, že ne, ne, ne. Tak se mě zeptal, zdali jsem fašistka. Já zase, že ne. Tak prý proč se s ním nechci seznámit. Jsem vyblila něco v tom smyslu, že mi není úplně tak sympatickej. Jsem mohla říct, že mám přítele, ale to mě v tý rychlosti samozřejmě nenapadlo. Byl malej a měl obrovský barevný sombréro. Odešel se slovy "fašistka".