IKEA - moje cesta k nábytku

Rozmohly se všeljaké legrace a srandy o Ikee (tím myslím články a videa na netu). Budu to skloňovat, páč jinak je to fakt divný. Tak proč bych nepřispěla do mlejna i já, že?

Hledaly jsme si k sobě dlouho cestu. Já a Ikea. Ono to totiž děsně trvalo, než jsem se i já ocitla v takové životní fázi, kdy si člověk zařizuje bydlení. Nejdřív to bylo v USA a od května tohoto roku už i v ČR. Předtím jsem se ocitla v Ikee leda tak s ňákou kámoškou, která něco potřebovala, ne já. V LA jsme pak směřovali do Ikey tak trochu automaticky neb jsme byli oba z Evropy, takže jsme Ikeu znali a cítili jsme se tam příjemněji než v prodejnách latinskoamerického stylu s vyřezávaným nábytkem a hudbou jak na diskotéce.

Mám mini byt a málo peněz. Každou investici je potřeba desetkrát zvážit. Je to hezké? Poskytuje to dost úložného prostoru, aniž by to zabíralo příliš mnoho místa? Když si to koupím, vejde se mi sem ještě něco? A co? Bude se mi k tomu ještě něco hodit? Je potřeba rozeznávat i takové nuance jako je bílá a bílé mořidlo (thanks, Ikea). Moc by se mi líbila fialová komoda výše, ale kam s ní a co s ní? V místnosti, kde máte postel i kuchyň, nemůžete mít takovéhoto exota. A jinou místnost nemám :-)

Ikea má holt tu výhodu, že si tam ten nábytek můžu dovolit. Jó, musím si přestat kupovat šaty, boty a vodku, ale jde to. A má kombinovatelný věci, co se k sobě hoděj. Navíc si to tam můžete fyzicky prohlídnout. Nachodila jsem se tam toho až až. Člověk než najde to, co hledal... A těch svíček, co přitáhne domů. Tudle tam měli takovej sukulent ve tvaru srdíčka. Odolala jsem - heč! No a prostě jsem došla k tomu, že si koupím dvě komody a jeden regál. Rozhodnutí za 10 000! Opíšu si tam ty čísílka (i název a cenu) - to jsem totiž ještě neznala funkci nákupního seznamu na jejich stránkách. Jsem zapomněla říct, že čím víc tam člověk chodí, tím víc si na ty věci zvyká a tím víc se mu začínaj líbit. Když jsem byla ještě ikeáckou pannou, jejich sortiment se mi moc nezamlouval.

Věděla jsem co chci. Líbilo se mi to i ve skutečnosti, nejen na fotce. Druhá čalendž byla, jak to dopravit domů. Musela jsem si to nechat dovést a sestavit. Auto nemám, a i kdyby mi to chtěl někdo dovést, tak by se to do auta nevešlo (a jak bychom to dotáhli z auta do bytu?). Ještěže Ikea je tak hodná a myslí i na chudáky jako jsem já, kteří jsou sice chudáci, ale ve finále zaplatí 2 138 za dopravu a montáž. Cha chá.

Ale to bylo až potom. Nejdřív se ukázalo, že i když si to chci nechat dovést, musím si to stejně naložit na vozík a zaplatit u pokladny.

Jenomže si představte, že voni ten dementní regál neměli. Nástěnný policový regál s ještě dementnějším jménem HJÄLMAREN prostě nebyl a nebylo vůbec jasné kdy bude (asi nikdy). Tak jsem se na to vyflákla. Nebudu platit za dopravu pomalu každýho kusu zvlášť. Cha! Bylo to ovšem boží znamení. Někdo, něco mi zachránil nervy. Děkuji, HJÄLMAREN, čtvrté největší švédské jezero.

Představte si, že kdybych já si byla bývala koupila ty dvě komody, jak jsem chtěla. Nešlo by mi úplně otevřít okno (zjištěno při opětovném přeměřování). To jedno jediné okno, ke kterému se dostanu, aniž bych musela šplhat přes postel. To by mě vomejvali.

Takže nezbývalo než koupit Hjalmaráče a o jednu komodu méně. Při další návštěvě jsem si nechala těžké kusy naložit na vozík. Jedna komoda, jedna skříňka a hle, místo HJÄLMARENu prázdno. Já teda jakože nechci nic, že si počkám, až budou mít všechno a ať to vrátí. Udělala jsem tři kroky a šla jsem zpátky k vozíku. Voni toho HJÄLMARENa totiž nebudou mít nikdy. Ten tam byl nastrčenej jen proto, aby mě uchránil před životní chybou.

Mám doma fešnou komodu, kterou vidíte na konci článku, a ještě skříňku do koupelny s dírama ve dveřích, která má být na špinavé prádlo. Ovšem já, jako kreativec největší, jí mám v chodbě na tříděný odpad.

Když mi to tu ti fešáci smontovávali, tak každý pracoval na jednom kusu nábytku zvlášť. Ten s tou skříňkou se sem už nevešel a musel pracovat na panelákové chodbě :-) A představte si, že potom, co mi to krásně sestavili, po mně chtěli ještě ňákejch 300 Kč! Říkám: "Neexistuje! Nemám, nedám." Prý za tu koupelnovou skříňku se účtuje víc, než za ostatní nábytek a že Ikea udělala chybu. Pche, nezájem! Na fakturu napsali "zákazník odmítá zaplatit", podepsala jsem to, a bylo.