Takže abych se vrátila ke své egyptské love affair... No nijak to nepokračuje samozřejmě. Kdyby se dělo něco vzrušujícího, hned by to bylo na blogu.
On se měl ženit někdy začátken září. Jednou byl nemocný, strávil několik dní doma, a uvědomil si, že už nechce být sám. Řekl tetě (rodiče už nemá), ať mu najde ženu. Za dva měsíce byla svatba. Opravdu byla. To zas vím od delegátky, se kterou jsem se po návratu jednou viděla. Říkala mi, že jí hodně psal, jak mě miluje, ale že se musí oženit, že už se to nedá zrušit a že udělal pěknou chybu. Mně nic takového nepsal. Na moji poslední hezkou zprávu vůbec nereagoval a prostě už spolu nekomunikujem. Mám ho furt na FB - zas takovej drsňák, abych si ho smazala, nejsem. Lajkuje mi každou fotku, kterou tam dám. Nechápu. Toť náš vztah.
U někoho tady z blogerů jsem se dověděla o penfrienďáckém webu Interpals.net. Jsem si tam v létě vytvořila profil a jak jsem se vrátila z Egypta, už mě ve schránce čekal dopis. Píšu si s Finkou, Maďarkou a Američankou. Ty první dvě nemaj děti a maj rády zvířatka. Ale ta Američanka mi dělá starosti. Má tři děti, je v domácnosti a chodí na taková ta stekání žen, kde se třeba peče nebo tak. Ono to není jen tak, psát si s více než s jednou. Naštěstí píšu ty dopisy na počítači a až pak ručně, takže to mám uložené a nemělo by se mi stát, že jim napíšu něco, co už jsem psala. Z té Američanky jsem trochu nervózní. To asi není parťačka pro mě. Stejně je to prča. S penfriendama jsem začala v patnácti, kdy jsem se od jedné holky na táboře dověděla, že vůbec něco takového existuje. Bylo to ještě před internetovou érou. Vyplnil se formulář a kdo měl nároky na věk, pohlaví a původ budoucího penfrienda, přiložil jeden americký dolar. Když bylo člověku fuk, kdo mu napíše, bylo to zdarma. Poslalo se to hezky do Finska a pak se čekalo, kdo napíše. Tenkrát v tom věku to byl pro většinu nadlidský výkon napsat dopis a ještě to dělat pravidelně. Pamatuju si, že jedna holka z Hong Kongu to se mnou vydržela dlouho. Naopak jeden Egypťánek mi poslal snad jenom dva dopisy, které obsahovaly horko těžko deset vět a byly psány koňským písmem.
