Zpátky z východu

Čusky busky, dnes jsem se vrátila z Bratislavy. Z prodlouženého víkendu u babičky. Já nevím, co to je, ale změna prostředí mě tak baví. Bych měla mít cestování na předpis.

U bábušky pohoda. Dlouho se spalo. Pomalu jedlo. Večer se koukalo na blbosti a popíjela se Pálava, kterou jsem přivezla z Prahy. Na pátek jsem si naplánovala návštěvu nedalekého nákupního centra. V létě jsem tam nakoupila pěkné kousky. Nějak mě to tam víc baví. Obchody a sortiment jsou stejné jako u nás, takže neztrácím čas dlouhým očumováním a navíc tam mám vždycky stejnak hafo času a nejsem unavená, takže to pak ty nákupy vycházejí pozitivněji.

Po obídku jsme si šla lehnout a než jsem se vyhrabala bylo pět. Babička se aspoň zabavila sledováním Olympijských her v TV. Mě to nezajímá. Propásla jsem přehlídku sportovních zástupců z celého světa, zato mám nové šaty, náramek a náušnice. Náušky jsou ve tvaru kočiček :-) A ještě se mi tam líbily dvoje boty. Nízké kozačky, které mi byly kolem kotníku velké. Je to sice divné a popírá to veškerou logiku, ale jsou místa na mém těle, která jsou štíhlá. Jsou jimi kotníky a zápěstí. To, že mám velkou nohu, neznamená, že mám kotníky jak slon. A pak lodičky se zapínám kolem kotníku s pásečkem přes nárt. Ty se mi zas malinkou vyzouvaly. Udělala jsem si však i pohodový výlet po DM, odkud jsem si mj. odnesla 100% růžovou vodu z damaškové růže. Tak nějak mi ten výrobek byl sympatickej a pořád je. Byla tam poslední lahvička.

Babička mi vyprávěla, jak její máma chodila každé ráno po cestě do práce ke kadeřníkovi. To bych si teda nechala líbit. Stačilo by mi to dvakrát týdně. A pak ještě říkala, že měla jedny bílé letní šaty a dva pásky. Jeden bílomodrý, druhý červený s bílými puntíky. Jenomže ne a ne sehnat vhodné boty. To víte, že si je nechala ušít. Babičce nechala ušít její první kostým, když jí bylo deset let. Teď nosíme věci od Číňánů a nikomu nám to nesedne. Nechci tím říct, že dřív to bylo lepší. To teda určitě ne. Jen mě fascinuje, jak se věci mění.

Babiččina máma měla napád, že by babička mohla pracovat jako zubní technička. Babičce to přišlo jako dobrý nápad a tak ve svých sedmnácti letech prošla celou Bratislavu. Chodila od zubaře k zubaři, ptala se po volném místě, až narazila na jednoho, který sice měl techniky už dva, ale potřeboval sestřičku. Jeho sestřička se vdala. Což znamenalo, že za chvíli porodí nebo že se stěhuje někam za manželem? Nevím. Každopádně babička takto získala super džob. Dneska chodíte po tříkolových pohovorech a dostanete akorát tak napít. Jenomže pan zubař se jednoho krásného dne seznámil s Češkou žíjící v Maroku a přestěhoval se za ní. To jsou osudy co?

Samozřejmě vzpomínala na dědu. Brali se po devítiměsíční známosti a vydrželo jim to do dědovy smrti. Šedesát let. Ukazovala mi album fotek z dovolené. Babička tam k fotkám dávala i výstřižky z katalogů a časopisů. Na jedné straně byla květina. Byli s dědou v Tunisku zrovna na výročí svatby. Děda jí tam utrh kytičku a ona ji má doteď!

Na sobotu jsem se objednala ke kadeřníkovi. Do salónu Toni&Guy, v jehož pražské pobočce jsem už byla, takže to takový krok do neznáma zas nebyl. No šmrncovní účes, který jsem měla vytištěný na papíře, nemám. Zaplatila jsem 40 € za to, že vypadám furt stejně (krásně) :-) Přišla jsem tam a on prej: "Takhle to nosíte normálně?" Jo, když není vlhko, tak to bývá i lepší, ale holt zrovna byl šedý vlhký den. Nakrátko prý v žádném případě. Holt mám krásný hustý vlnitý vlasy a ty mi zůstanou. Jdu se podívat kolik stojí difuzér. Pa pá :-)))