Žiju celý život v Praze, ani jednou jsem nenavštívala Sapu - vietnamskou tržnici na Praze 4 - a vůbec mi to nevadilo. Shodou okolností jsem objevila jakýsi kurz nebo seminář nabízející exkurzi právě Sapou a hned se musím vypsat z dojmů. Stálo to totiž za to!
slavobrána
Jak jsem na Naucmese.cz narazila? Úplnou náhodou. A to mě na internetu baví. Člověk tam snadno a neplánovaně objevuje světy, o kterých by asi jinak ani neslyšel. Hledala jsem "dárky pro blogery". Chtěla jsem si koupit dárek. Přišlo mi totiž líto, že jsem nevyhrála Blogerku roku. O této soutěži jsem se mimochodem dověděla před několika týdny. A tak jsem si myslela, že bych si třeba koupila hrnek nebo obrázek s nějakým vtipným textem o blogování. Jedna z věcí, co na mě z internetu vypadla, byl jeden z kurzů Lucie van Koten, která vyhrála Blogerku roku v oblasti Life. Odtud už to byl jen malý krůček k tomu, abych začala procházet celou nabídku kurzů. A jak jste si asi stihli všimnout, jiné kultury mě baví. Čím jinější, tím lépe. A jelikož do Vietnamu v nejbližsích letech jet neplánuji, komentovaný výlet do pražské Hanoie za tři stovky mi přišel vhod. A nadchnul mě!
Vietnamská kultura je od té české na hony vzdálená. Přesto jak čeští, tak vietnamští rodiče chtějí, aby jejich potomek vystudoval vysokou školu. V obou kulturách je dobré vzdělání zárukou spokojeného života. Chceme, aby naše děti chodily do školy a dobře se učily. To máme společné. Vietnamci nám nevadí. Poměrně slušně tu spolu koexistujeme. Že nějaký Vietnamec prodává drogy? No možná. Češi taky prodávají drogy. Někteří i znásilňují a vraždí...
Na exkurzi jsme byly tři ženy plus lektorka. Lektorka mluvila téměř bez přestání. Mluvila o rozdílech mezi Vietnamci, kteří sem přijeli v dospělém věku, mezi těmi, kteří sem přijeli jako děti a pak o těch, kteří se tu narodili. Taky o tom, jak fungují jako komunita. Že na svatbu musíte pozvat každého, koho znáte. Že je pro ně čeština hrozně těžká, že oni pro spoustu českých slov vůbec nemají ekvivalent. I pro takové pro nás běžné slovo jako je zdravotní sestra. Přestože třeba nemají peněz nazbyt, je důležité, aby před ostatními vypadali skvěle, takže žijí z různých půjček a mají krásné auto a děti ve značkovém oblečení. Než aby požádali o pomoc organizaci, co pomáhá menšínám, raději zaplatí desetitisíce někomu z komunity. Pomoc od organizace je totiž zdarma a člověk pak vypadá, že nemá peníze, když využívá něco, co je zdarma.
budhistický chrám
V Sapě je i školka. Mít školku na místě pracoviště je super. Jenomže učitelky jsou Vietnamky a na děti tudíž nemluví nikdo česky. Dítě jde pak do první třídy a neví, která bije. Otevírají se tak nulté ročníky, které děti na první třídu připraví. Ovšem je potřeba rodičům vysvětlit, aby své děti do nultých ročníků zapisovali. A co takové děti, které sem třeba přiletí v deseti letech? Si neumím představit, že nedokážu kváknout česky, ničemu nerozumím, a najednou mám chodit do školy, učit se a psát písemky! Pro Vietnamce je policita, úředník, učitel autorita. Co řekne, to platí. Takže když se děti ve třídě baví, hrajou si s mobilem, mají nohy na lavici, malý Vietnamec nechápe. Začne to ale kopírovat a někdy až do extrému - neví, kde je hranice.
Vietnamec žije dneškem. Žije s tím, že se zítra už nemusí probudit. Což je blbé v tom, že neplánuje budoucnost. Dobré je to v tom, že se snaží být na lidi milý, nehádat se a drobné problémy hází za hlavu. Vietnamci dávají veliký důraz na vše, co je první. První host v roce vám předurčí, jaký ten rok bude. Je fajn, když vás přijde navštívít mladý silný zdravý muž. Dá se to i zaplatit - pro klid v duši :-) A prosím vás, když jdete k Vietnamcovi do potravin a vidíte, že akorát otvírá, kupte si toho víc než dva rohlíky ke snídani. Protože první zákazník, co utratí prd, předurčí to, že to celý den bude stát za starou belu.
A největší sranda je snad to, že pravá vietnamská restaurace nabízí jen jedno jídlo. Přijdete, sednete si, dostanete jídlo. Čaj je zdarma, nápoje jako limo, džusy a pivo si berete sami z lednice. Na stole nechávejte bordel a jídlo nikdy nesněste celé. Mysleli by si pak, že jste měli málo a vnutili by vám nášup. Naše skupina si dala polévku Pho s nudlemi, hovězím a knedlíčky z mořských potvor. Jedlo se hůlkama (na vodu byla naštěstí lžíce), takže jsem malinko vyčerpaná. Maso a knedlíčky mi nechutnaly, ale polévka jinak neměla chybu. Příště bych šla na kachnu. Samozřejmě do jiné restaurace, neb tady podávali opravdu jen tu polévku. Pak jsme ještě v jiném podniku poseděly na zahrádce a daly si vietnamskou kávičku a avokádový koktejl. Snad si budu pamatovat, kde mají co dobrého... Je to tam totiž hrozně velké.
Na závěr jsme byly dovedeny do Tamda Foods, což je takové vietnamské Makro. Mají tam potraviny a drogérii - jak věci, co normálně známe, tak potom i spoustu asijských výrobků. Každé zboží má dvě ceny. Jedna je pro podnikatele a druhá vyšší pak pro lidi bez Tamda Card. Kartičku mohou mít pouze lidé s živnostenským listem. A ano, seženete tam zboží o dost levněji, než v běžných supermarketech. Já si nepamatuju, kolik co stojí normálně, ale poznám, když je něco levné. Třeba tyčinky pro králíky (polské) stojí 40 - 50 korun. A zde můj úchvatný nákup, ať si uděláte obrázek. Dá se tam nakupovat normálně po jednom kusu. Většina pití ovšem po jednom balení. Z výletu jsem nadšená a mohu jen doporučit. Další bude 6. dubna.
celkem 131,-