Jeden svět 2014 - na čem jsem byla

Byla jsem silná a rozumná a opravdu si koupila lístky jen na tři filmy. Zmanipulovala jsem okolí natolik, že ani na jeden jsem nešla/nejdu sama. Juch, juch!

Mafián lásky

Byla jsem v pátek v Atlasu v malém sále. Přátelské varování: Nefunguje tam klimatizace! Oblékněte se letně a kupte si na baru limču. Mají citronóvou nebo levandulovou. Vyzkoušela jsem obě a mohu jen doporučit.

A film byl super. Zábavná oddechovka. Je to chorvatský dokument a docela mě na to Chorvatsko naladil. Musím tam už konečně někdy jet. "Ale jinak ten jejich venkov? To bylo teda retro," říkám kamarádce nad kelímken citrónové limonády. A ona prej, že to asi bylo z nějakých 70. let. Kouknem do programu a je to z roku 2013. Hlavní hrdinka, pro kterou se místní dohazovač snažil najít ženicha, moc ráda nosila rolák bez rukávů s leopardím vzorem a džínovou minisukénku. A když se jí zeptal, jakého muže by chtěla, tak řekla, že musí být čistý, hlavně, aby dbal na hygienu. Když se zeptám já ve svém okolí, tak holky požadují, aby byl inteligentní, vtipný a v pohodě :-) Pro Mafiána lásky bylo nejdůležitější, aby byl člověk kultivovaný - tvrdil to o všech svých klientech a klientkách.

Kismet

Dnes jsem si dala dokument o vlivu tureckých telenovel na ženy z Blízkého východu, ale i Bulharska nebo Řecka. Tento film jsem také ohodnotila jako vynikající. Mafiána jsem vlastně neohodnotila vůbec, protože hned, jak to skončilo, zdrhala jsem na vzduch. A to potom následovala debata s majitelem rychloseznamky. To by mě bývalo taky zajímalo :-(

Zajímavé, jak takové telenovely dokáží své divačky ovlivňovat a formovat jim život. Jedna se dokonce snažila uzpůsobit svůj denní režim podle vysílacího času své oblíbené telenovely. To komentoval nějaký islámský manželský poradce slovy, že je to násilný romantický seriál. Já si neumím představit, že přijdu domů a čumím na telenovelu. Ale já jaksi žiju v úplně jiném světě než ženy arabského světa. Můžu si dělat, co chci, a tak mám televizi na pozadí svých zájmů. Mám ji defacto úplně u prdele, protože žádnou nevlastním.

Musí být pro ně tak trochu sci-fi zážitek vidět, že muž - ač pravděpodobně muslim - se k ženě může chovat láskyplně a s respektem. Ale samozřejmě "lepší se radši vůbec nevdat", jak pravila jedna s protagonistek, kterou vdali v patnácti za sedmdesátiletého násilníka.

A ty záběry Istanbulu. Ach. Prožila jsem si svou malinkou soukromou extázi. Z tureckých seriálů, co běží u nás, vím akorát o existenci Tisíce a jedné noci. Naopak bych přivítala, kdyby tu začali dávat opět turecký seriál 1 muž 1 žena. Je to o soužití mladého páru současné doby. Prostě srandovní klasika o rozdílech mezi muži a ženami. Klasika, která nikdy nezklame.

V úterý jdu zase do kina. Těšíte se? Já jo :-)

AKTUALIZACE

Máme tu úterý a s ním do třetice všeho dobrého další a poslední film.

Já jsem já

Byla to kravina. Už dlouho jsem se tak nenudila. Ach jo. Bylo to děsně umělecké. Několikaminutové záběry na nohy v písku, nohy v botách, židli na silnici, noční osvětlení. Proč? Tohle nikdy nepochopím. Mohlo to bejt taaak zajímavý. Kdybych to natočila já :-)

No a přitom ten Petr Lom - režisér - je takovej milej člověk. Byl tam s náma. Na konci byla diskuse. Uvažovala jsem, jestli tomu filmu nakonec nepřidám jednu hvězdu za osobnost pan režiséra. Ale ne, nenechala jsem se zvyklat. Dostal tři hvězdičky z pěti. Moc hodnej člověk - na první dojem. Jinak ho neznám, v životě jsem o něm neslyšela.

Já jsem já byl dokument, kde vystupovaly čtyři egyptské ženy tak kolem pětadvacítky. Jedna vypadala úplně stejně jako můj kámoš lékárník z dovolené. Sama pravila, že vypadá jako kluk. 99,7% Egypťaněk má zkušenosti se sexuálním obtěžováním. To jsem se ale nedověděla z filmu, nýbrž až z debaty s režisérem.

Holky tam povídaly, jak jedna ráda tančí, druhá vždy chtěla být novinářkou. No nevim no. Akorát se mi líbilo, jak o sobě přemýšlely. Vyjadřovaly se tak poeticky. Jsem mezi tou, kterou jsem a tou kterou chci být - tak nějak to řekla. Jedna tam pak ukazovala, co má v šuplících. V jednom měla věci po dědovi (harmoniku, fotky, deník), ve druhém věci do školy, ve třetím knihy. Ani v jednom neměla nic ze sebe a svého. Na to si nechávala čtvrtý šuplík.

Jedna z protagonistek se dostala na studia do Finska, takže nechyběl pětiminutový záběr na ptačí stopu ve sněhu. Oh yeah!