Tunisko - dovolená, na kterou jen tak nezapomenu

Už to jsou tři týdny, co jsem se vrátila z Arábie a nemám ještě vybaleno. Jako skoro jo, ale kufr se tu furt válí, protože v něm pořád ještě něco málo je. Jsem zabržděná a nedokážu se z toho polospánku dostat.

Shodou okolností jsem před dovolenou viděla na YouTube polský dokument HBO o sexuální turistice v Egyptě, konkrétně v Hurghadě. Hnus fialovej. Snědý Arab ví, jak na to. V našich končinách se dostane ženě komplimentu málokdy a tak to má vlastně onen exotický muž dost snadné. Žena se slabou vůlí a nižší inteligencí neodolá.

modrá prý odpuzuje hmyz

Moje dovolená ale nezačala sexem. Začala nadváhou. Můj kufr vážil 21,4 kg, čili 6 kilo nadváhy, což je suma sumárum připlátek 960,-! Vždycky jsem se toho bála a teď se to konečně stalo. Je na čase koupit váhu. A to jsem s sebou měla jen šaty, boty, plavky a jednu jedinou rtěnku :-) Právěže ani fén, sprcháč a šampón jsem neměla. Když jsem zjistila, že tyhlety věci na pokoji nejsou (šampón a sprchový gel považuju za standard), letěla jsem na recepci. Přijela jsem pozdě večer, chtěla jsem si dát sprchu a šup do postele. A skleničky na umyvadle byly špinavé. Za celou dobu mi je nikdo ani neumyl, ani nevyměnil.

Recepční mi řek, že šampón a sprcháč nevedou. "Neexistuje," já na to. No tak někoho poslal do vedlejšího hotelu a já dostala tři pidi lahvičky. A že prý cokoli budu potřebovat... Říkám, že fén a lednici. Tak to prej ne.

do Tuniska cesta dlouhá, kdo tam jede, ten je trouba

letos jsem se na velbloudkovi nesvezla

Hned tu první noc byla šílená bouřka. V moři pak plavalo všechno možné i nemožné. Voda byla po celých deset dní ledová. Odvážila jsem se tam dvakrát. Jednu paní žahla medúza - to jsem přišla o poslední zbytky zájmu o moře. Pláž byla úzká a když byly vlny, tak si voda zabrala pláž pro sebe a turisté leželi namáčknutí na plotě. Po pláži chodili prodavači a nabízeli šátky, ručníky, draky, korálky, mušle, ovoce, oříšky a cigarety. Někdy jsem dostala chuť na ovoce, ale na pláž jsem si peníze radši nebrala. Jednou se mi ale zachtělo cigaret. Všimla jsem si, že poprvé má mentolový slimky. Jsem mu řekla, že si je koupím zítra, že u sebe nemám prachy. On mi ale klidně tu krabku dal s tím, že mu to zaplatím další den! Cigarety byly dobrý, lepší než co jsem si koupila ve městě v trafice. Další den odpoledne jsem mu navalila těch 5 dinárů (mimochodem moc hezká cena v jeho prospěch), což ho dost překvapilo, protože na to úplně zapomněl.

Víte jak se český turista zbaví dotěrného prodavače cigaret? Po několika pokusech, kdy bezúspěšně opakuje "nekouříme", ho osvítí, použije cizí jazyk a hrdě řekne "nefajčíme." :-)))

proč nenazývat věci pravými jmény, že?

Hotelové jídlo byl hnusné. Pořád to stejné a bez chuti. Ale to nechme stranou. Pokaždý, když mám all inclusive, zhubnu 3 kila a to se vyplatí. V Egyptě to byly taky tři kilča dole. On v tom hraje určitou nezanedbatelnou roli i průjem. Napadá mě, že kdybych měla ultra all inclusive, tak bych klidně mohla shodit těch kil pět, no ni? Nejhorší bylo, že tam bylo číšníků jak much. Pomalu stejný počet jako hostů. A jak byly nadržený na to, že vám odnesou prázdný talíř. Jsem si jednou takhle dávala na vidličce sousto do úst a číšník se s takovou vášní sápal po mé prázdné skleničce, že mi tu vidličku vyrazil z ruky. Ale to není nic oproti tomu, jak tam na mě zírali. Ode dveří jsem to ke svému stolu neměla daleko, ale stejně mi to přišlo jako celá věčnost. Přišla jsem si jak nahá. A jelikož trpím tzv. bitchy resting face syndromem, což znamená, že když se nesměju, tak vypadám nasraně (a čemu bych se asi tak smála, když jsem tam byla sama, že jo?), tak nebylo minuty, aby na mě někdo z místních nezařval "smajl". Člověk za to dá těžký prachy a aby furt na něj někdo štěkal "smajl". Jednomu jsem řekla, že jestli mi to řekne ještě jednou, tak se fakt naseru. A on prej: "Přitahuješ mě." A to byl začátek konce.

První den, jak bylo po tý bouřce, tak počasí nic moc. Odpoledne bylo oblačno, ale po večeři ještě vysvitlo slunko, tak jsem se vydala na prochajdu po pláží. Zase jsem tam byla jediná samotná ženská. Nejdřív se na mě nalepil blbeček, co mi rval ňáký ořechy a pak je chtěl zaplatit (zase jsem s sebou neměla ani dinár). Pak se mi po boku objevil chlapec a povídá: "Ken ví bí frends?" A já že ne a on že proč. Tak jsem řekla, protože jsem vdaná a těhotná. V tu ráno už po mém boku nebyl :-) Na chodníčku vedoucímu k hotelu jsem zas byla oslovena jedním z našich lehátkářů a matraconosičů. Začal tam trhat ňáký kytky, že to jsem já a že i voním jako ty kytičky. Chtěl si povídat a že si tady sednem. No nesedla jsem si nikam - až na pokoji a sama.

Sidi Bou Said - modrobílé město

A teď k pánům Ahmedovi a Fitimu.

Po několikahodinovém chytání lelků na lehátku jsem se zvedla a že půjdu fotit. Do minuty už jsem nebyla sama. Po boku mi kráčel Egypťan Ahmed. Zkrátím to. Nabídl mi sex. Zeptala jsem se ho, jestli mu jako připadá, že s ním chci mít sex. A on že jo, protože se s ním bavím. Vrátila jsem se na lehátko a on si šel zaplavat. Pak vylezl a zas byl u mě. Ptala jsem se ho, kolik teda dá. On, že 1 000 dolarů. Řekla jsem, že ok, že až je bude mít v ruce, ať přijde. No už jsem ho nikdy neviděla. Během naší konverzace "za kolik", mu přišel jeden z lehátkářů říct, ať mě neotravuje, že místní se s turistama nemaj bavit. Jenomže on nebyl místní - taky byl turista. Ale naštěstí neměl těch 1 000 dolarů :-)

No a Fiti. Fiti je Tunisan žíjící v Německu a v Tunisku byl za sexem, chci říct na dovče. Seznámila jsem se tam s jednou padesátiletou hyperaktivní alkoholickou Češkou, s kterou jsme takhle jedno odpoledne na recepci chlastaly boukhu (místní pálenka z fíků). Ona se odhodlávala k tomu, že musí do bankomatu a já do centra na nákupy. Nakonec jsme chlastaly až do večeře a já se do centra vydala až další den, ale o tom potom. Fiti se ochomejtal kolem a lišácky pokukoval naším směrem. Moje nová kámoška na něj mávla, ať si k nám přisedne. Fiti najednou seděl vedle mě a hodně se snažil. Chválil mi šaty i boty. Prej schöne farbe. Jsem si vzpomněla na Mládka a jeho hlášku "schöne haksen mit chlupen". Fiti uměl jenom německy, já zas jenom anglicky. Nicméně pojmu "čů čů čů" jsme rozuměli všichni. Hlavně že by rád čů čů čů slowly od kolínek. Já na to, že když už, tak od kotníků, ne?! Naštěstí jsem měla čerstvě oholené nohy - startovací bod čů čů čů se znázorňoval přímo na mé noze. Nasmáli jsme se a pak jsem řekla, že nemám zájem. Své nové kamarádce, která razila heslo "užívej si, doma to nemáš," jsem řekla, že si s ním ani nemám co říct, nehledě na to, že nemluvíme stejným jazykem. Na povídání mám prej kamarádky.

Pozitivně hodnotím wifi na recepci, tichou klimatizaci, animační program pro děti a celodenní výlet do Kartága, Tunisu a hlavně Sidi Bou Said (modrobílé město) <3 Průvodkyně napůl Tunisanka, napůl Češka nám toho navyprávěla tolik tajímavého. A byla i vtipná: "U nás není mnohoženství. Každý má jednu ženu a milion milenek. Jako všude jinde." A platila jsem při odletu za nadváhu? Ne. Tak aspoň něco kladného mi ta prsa bílé ženy ze Západu přinesla :-P

Z Afriky jsem si přivezla povlak na polštářek a stříbrný náramek. Což byl zase adrenalin. K návštěvě obchodního domu s pevnými cenami, kde se dá nakupovat civilizovaně a v klidu, jsem se nakonec odhodlala jednoho oblačného dne. Místní paní - tzv. guest relation - mi radila dlouhé kalhoty, dlouhý rukáv, žádný makeup, žádné šperky, bez kabelky. No nic, vyrazila jsem v krátkých šatech, s makeupem, náušnicemi i kabelkou. Jen vlasy jsem měla hnusné. S takovým účesem bych v Praze šla leda tak k popelnicím. Měla jsem štěstí a narazila jsem na milého a starého taxikáře. Odvezl mě přímo před ten obchoďák a za normální cenu, na které jsme se na začátku domluvili. Ještě mi radil, že až pojedu zpátky, že po mě budou chtít 8 až 10 dinárů, ale že to jsou banditos, že jim mám dát 4. Co vám budu povídat. Vylezu z taxíku a jen co se zabouchnou dveře, už na mě někdo visí. Že si mě pamatuje z hotelu, že tam dělá kuchaře a že musíme jít na festival. Říkám, že jsem ho v životě neviděla, a že si jdu prostě nakoupit a pak jedu domů. A on že pak si dáme drink, kafe. Srazila jsem ho do silnice (byl menší než já) a ušla těch dvacet kroků do bezpečí klimatizovaného obchodního domu. Užila jsem si čtyři patra klidu, zaplatila kartou a vylezla ven. Chtěla jsem se porozhlédnout po bankomatu. Jsem si chtěla na pláži ještě koupit nějaká ta dobrá cigára. Z Tuniska se totiž nesmí vyvážet místní měna, takže je potřeba měnit/vybírat prachy po menších částkách, aby vám toho moc nezbylo. Stejně to nikdo nekontroluje. Takže jsem šla s tím, že v okolí obchoďáku, v centru, musí být bankomat (třeba STB Bank nebo Amen Bank). A už na mě volali "cigaret, gold, good sex." Tak jsem šla na taxíka.

Poslední den mi pan recepční nabídl další týden v ráji zdarma. Ha, ha, ha. Mám Orient ráda - jídlo, zvířata, architekturu, hudbu - ale bez těch chlapů by to asi bylo lepší.

Toť moje zprávy z perly Afriky. Těžko říct, co bylo dřív. Nadržený muslim nebo povolná bílá žena ze Západu? Pokud vás ovšem tato problematika zajímá, mohu doporučit hotel Jinene v Sousse. A nebojte, co se děje po setmění, to Alláh nevidí :-P