zlomenymec: "Začalo to tak, že se s kamarádkou odněkud vracely a narazily na Srílančana, kterej furt chodil za nima." No jistěěě, když ženCký pronásleduje pjekňoučkey Srílančan, je to hrozně super a roztomilý, ale když to dělám já, končí to žalobou a zákazem přibližování na 200 metrů!
lvice: Jo, je to trochu úchylný za někým furt chodit, ale děláš dobře, že to zkoušíš. Člověk nikdy neví
zlomenymec: Tak jo, budu za ní chodit tak dlouho, dokud mi ne-pod-lehne! Doslova!
http://oglaf.com/mackerel/
sargo: Nejspíš surrikaty
Pěkné pohledy mívají v knihkupectvích občas. No a co bys s nima dělala: založíš si rubriku na blogu, budeš si je sem skenovat, a nemusíš je pak ani skladovat. Nějaký předpubertální mladík v okolí sbírající známky je pak už jen bonus.
sargo: Páč představa, jak si známkami šplháš u nějakého vymydleného chlapečka v sousedství, je docela romantická, takovým tím idealizovaným způsobem, zato olezlý asociální obejda, který číhá kolem schránek, kdy ti něco dorazí, již méně.
orchidejka: Jo, seznamka... taky se mi nechce to mazat, i když je to hrůza. Pořád si říkám, co kdyby náhodou? Člověk nikdy neví, že jo...
Postcrossing mě teda vůbec neláká, jsem líná shánět pohledy a známky a tak. Stačí mi to kupovat na dovolený. Přijde mi lepší dostávat pohledy od lidí, které znám, než od někoho úplně cizího, kdo si mě někde vygeneruje.
lvice: Přesně - co kdyby náhodou!
To mě to teda přijde lepší od cizích - nikdy nevíš odkud ti co přijde.
tlapka: Surikaty! To jsou spolu s lamami moje oblíbené.
Postcrossing je bezva, ale docela návykový... mně hodně chodí spíš Německo a Nizozemí, ale Rusko taky dost, ale často olympijské pohledy, tak mi to nevadí. Ale už mám i jeden pákistánský. Větší exotika se mi daří při odesílání.
editt: Jo, sehnat super pohlednice, to je většinou těžká práce ale v každým papíráku mají s krtečkem, Rákosníčkem, Ferdou mravencem... a v zahraničí to milujou