Smazala jsem si profil ze seznamky a vůbec to nebolelo. Není mi to líto a neříkám si co by kdyby.
Strašila jsem tam dva roky a to mi stačilo na to, abych pochopila, že tudy cesta nevede. Kudy vede, nevím. Co budu dělat? Nic. Jo, koupím si talisman. Za dva roky ho třeba spálím :-) Ale hlavně musím poděkovat jednomu dementovi, který se proměnil v onu pověstnou poslední kapku. Díky němu jsem neváhala a smazala. Zde naše konverzace. Určitě poznáte, která barva jsem já a která on. Číst od zdola!
Věřím tomu, že mezi českými muži existují nějací, kteří by mi vyhovovali. Chtěla jsem říct kvalitní, normální, při smyslech, ale to je subjektivní. Takže někdo pro mě. Někdo, na koho je spoleh, někdo, kdo chápe podstatu větrání a není rasista, někdo, kdo umí vytvořit tým, někdo, komu není všechno jedno a naopak ho ledasco zajímá. Možná v našich zeměpisných šířkách někde pobíhá tenhleten někdo, ale jestli je jenom jeden, tak jaké jsou pak naše šance, že na sebe narazíme? Malilinkaté. Kdežto kdybych chtěla rybáře a kdyby moje příjmení bylo "Mámvyřešenouminulost", tak mám vyhráno. Tak to bych opravdu našla štěstí na Štěstí.
Podle hodnocení uživatelů jsem krasava obecná. Ovšem jak všichni víme, krása není všechno. Ze všech těch schůzek jsem šla domů otrávená. Vždyť ti muži nejsou schopni konverzace. Vždycky museli ukázat, jací jsou chlapáci. Všechno věděli líp, měli víc zkušeností, víc informací seřazených v krabicích podle abecedy, voltů a Fahrenheitů. Ale když jsem se zeptala, co zrovna čtou za knihu, bylo ticho. Když jsem řekla, co čtu já, bylo to asi vždycky špatně. Teď třeba čtu tři knihy: Černá ovce Facebooku, Arabský svět - jiná planeta?, Když běhá žena. Je to špatně?
Mám ráda takové diskuze, kdy se od škrabky na mrkev dostanete ke konvertování k islámu. Jenomže to bych chtěla moc. Tihleti nápadníci nechtěli moc, věděli co shání a podle seznámku v hlavě si odškrtávali:
sportuje/nesportuje
bydlí ve vlastním/v pronájmu
s batohem po Thajsku/all inclusive válečka na pláži
ideální víkend na kole pod stanem/brunch v centru Prahy na střeše a večer Gold Class
Nevím co se to děje. Existuje tolik možností, že každý má úplně jiné zájmy, názory a ideály? Přišli jsme o veškerou schopnost tolerance a ochotu ke kompromisům? Hledáme k sobě klona, ale nenacházíme, protože je právě tolik možností jako je lidí a každý si dělá co chce? Nebo jsem málo společenská? Ano, jsem trošičku introvert. Cestu si ke mně našli snad jen ti, kteří byli nuceni se mnou trávit nějaký ten čas - ať už ve škole, nebo v práci. Ale žádný asociál nejsem. A hlavně spousta asociálů si našlo svého asociálního partnera.
Smazání profilu jsem oslavila romantickou procházkou od Náplavky na Kampu k Mostu zamilovaných. Viděla jsem, jak si tam jeden pár dává svůj zámeček. Já chci taky!
Před Lennovou zdí můžete hodiny stát a číst si. Třeba, co tam napsal Medvídek Pú.
If you live to be 100
I want to live to be 100 minus 1 day
so I never have to live without you.
<3