Stíhám ještě jeden předvánoční. O trzích. V zahraničí, heč.
Mým nátlakům občas někdo podlehne. Tentokrát to byla kamarádka ze ZŠ, kterou se mi podařilo znásilnit k výletu do Němec. A taky říkala, že by se mnou klidně jela i do Maďarska. Na jaro totiž plánuju Budapešť.
Furt jsme nevěděly kam, skoro jsme jely do Polska, a jí pak napadl Regensburg. Jely jsme hezky vláčkem, což je vždycky dobrodrůžo. Nejenomže se hrozně špatně orientuji v údajích na tabulích ohledně odjezdu, ale pak ještě máte zpoždění a odpojující se vagóny. My to měly bez místenek, tak jsme vlezly do jednoho vagónu a usadily se - vagón zůstával podezřele prázdný. Kamarádka se pak u záchodu dověděla, že tento se bude odpojovat a do Německa nedojede. Ve vagónu před námi jsem vysondovala dvě místa, tak jsme se přestěhovaly. Sice to byla místa pro těhotné, staré a o holi, ale žádní takoví naštěstí nepřistoupili.
Tento náš nový vagón byl plný dětí a učitelů. ZŠ jela na výlet. A pak tam ještě byla jeptiška. Průvodčí požádal jednu učitelku, aby se v cíli ujala jeptišky ("je to ta v černém"), že potřebuje najít nějaký kostel v centru na náměstí. Tím pádem se z jeptišky stala extrémně družná osoba, která stála cca 3 hodiny v uličce a mlela. Začalo to nějakým křížem, který se našel na území Německa, ale patří nám. Pak se ještě probíralo nějaké svatořečení, stavba kostela. Připravovala si materiály do půl třetí v noci! Sestry ji vybavily slovníkem, ale tam stejnak nejsou slovíčka z boží branže. Huba se jí nezastavila a já se v tom počtu svatých ztrácela, ale tohle si teda pamatuju:
true story z vlaku do Regensburgu
jeptiška: "Můj rod je prokletej. Zabili mi synovce a udělali to jako sebevraždu."
pan profesor: "Kdo ho zabil? Komunisti, StB?"
jeptiška: "Ne, satanáš."
Nicméně tedy cesta byla veselá a rychle utekla. Trhy byly kousek od nádraží, leč se na ně platil vstup. 8,5 €! Byly totiž v zámeckých zahradách. Po důkladném vyzpovídání pokladní - je to hezčí než trhy v centru, je to dost velký - jsme si teda ten vstup zaplatily. Vzhledem k tomu, že jsem si nic jiného nekoupila, můj rozpočet tímto žádnou újmu neutrpěl. Co bych si taky kupovala na vánočních trzích? Prkýnko, bačkory, světelný řetěz nebo perníkové srdce? Koupily jsme si oběd a ještě napůl. Ne že bych tak šetřila, ale žrala jsem celou dobu ve vlaku, tak jsem neměla hlad. Pak jsme se ještě stavily na horkou čokošku. Svařák jsem si nedala. Víno totiž nemám ráda. Na kopci nad parkem byl altánek, kde se prodávaly lihoviny. Z živých zvířat tam měli jen alpaky, které tam měly dost místa a mohly i zalézt do domečku. Takže žádný živý betlém nebo utrápění poníci se nekonali. Kamarádka nakonec koupila něco aspoň pro svého přítele - sýr a klobásy.
Já byla šťastná, že jsem někde na výletě a že můžu fotit. Různě jsem se zastavovala a ztrácela se jí, ale naštěstí nic nenamítala. Fotím rychle, ale za chůze fakt ne. Vždycky je potřeba se zastavit a udělat aspoň tři fotky daného objektu. Situace někdy vyžaduje i opření foťáku o stůl, plot atp. - zvlášť v horších zimních světelných podmínkách. Byly to nejhezčí trhy, na jakých jsem kdy byla a vřele doporučuju. Stánky byly obložené jehličím a v různých kotlích a kamínkách hořel oheň, kde se člověk mohl ohřát. Jo a kamarádce jsem stihla vysvětlit co je to Instagram a proč bloguju.
