Musím si zapamatovat, že jít ráno do kina mi nedělá dobře. Včera jsem byla v 9:30 a dnes v 11:30. Jsem hotová a mrtvá. V tejdnu si snad budu muset vzít den volna!
Sehnat lístek na to, co chcete, v čase, který vám vyhovuje, tzn. mezi 18:00 a 20:00, v kině, kde se dají koupit vstupenky online, je v případě festivalu Jeden svět dost těžký. Loni jsem byla z nabídky filmů maximálně nadšená. Nevěděla jsem na co jít dřív. Letos jsem si horko těžko vybrala dva filmy a možná taky jen proto, že jsem si z Jednoho světa rozhodla udělat tradici. Chci chodit každej rok. Přece tam dávaj děsně zajímavé snímky, ne?
Miluju zvířata a z divokých zvířat nejvíc slony. Tenhle dokument se odehrává v Kambodži a je o tom, jak tam jsou sloni od nepaměti členy lidských rodin, jenomže teď to jde do háje. Slon byl dopravní prostředek a stěhovák, který narozdíl od auta přebrodí řeku. Součástí pralesů byla stáda slonů, kde si místní jednoduše slona chytli, ochočili a měli zadarmo pomocníka. Si říkáte, že slon toho ale strašně sežere, co? Taky, že jo. Jenomže oni ty slony pouštěli napást se do přírody. Takovej slon si tam pokácel pár stromů, snědl kila banánů a mohl zase makat. Teď ještě vozí turisty.
Vtipná byla historka, kterou Kambodžané vysvětlují původ slonů. Legenda praví, že před dávnými a dávnými časy existovaly kouzelné ryby. Kdo takovou rybu snědl, proměnil se ve slona. Takže sloni jsou vlastně lidé. Sloni dřív uměli mluvit, ale pořád si stěžovali, že musej furt makat, tak je sloní bůh potrestal a od té doby neřeknou ani "ň". Sloni mají také úžasnou schopnost vycítit veškerou špatnost. Děje-li se ve vesnici něco špatného, slon onemocní. Za příklad toho špatného byl uváděn pohlavní styk nesezdaného páru. Tomuto nešvaru se oddávají ve velké míře cizinci, takže je otázka, jestli je dobrý napád je na těch slonech vozit.
Film měl ale za úkol upozornit na mizení pralesů. Jisté firmy je totiž nechávají vykácet a místo nich si tam vysazují kaučukovníky. Sloni se teď nemají kde venčit a co žrát. Když nepracují, stojí přivázaní u domu majitele. Majitel jim nosí žrádlo a když chce chudáka slona někde vypustit a nechat ho se pořádně nažrat, musí putovat daleko, kde ještě prales nikdo nevykácel. Zničil-li by slon kaučukovníkové plantáže, hrozí jeho majiteli pokuta 300 $ za jeden strom! Nebylo to tam řečeno, ale tolik snad ten chudák vydělá za rok, ne?!
A tenhleten film je o globálním oteplování. Thule je nejseverněji obývaným místem na Zemi. Je tam zima a taje led. Led se ztenčuje a moře zamrzá později než dříve, takže se lidem stěžuje možnost pohybu po ledu a možnost lovu. Je to v Grónsku a světe div se, v Thule mají letiště. Jinak je tam taková srdceryvná scéna, kdy pejsek spadne do vody - jsem myslela, že ho tam nechaj, nebo rovnou zabijou - ale naštěstí ho zachránili.
No a Thuvalu je zase takovej zaprděnej ostrůvek v Tichomoří. Jak hladina oceánu stoupá, ostrůvek se jim zužuje. Navíc slaná voda "kontaminuje" jejich zdroje pitné vody. Oni jsou závislí na období dešťů, jenomže ta už nepřicházejí, takže jim vodu vozí z Nového Zélandu (nebo Austrálie, to už si nepamatuju). Ti, co na to mají, zdrhají na Nový Zéland. Tam jim asi vláda poskytuje finanční pomoc, páč si nedovedu jinak vysvětlit, jak si taková rodina, která se živila rybami a ovocem, může dovolit barák a auto. Ti, co na to nemají, se snaží aspoň nějak zabezpečit děti, a sami se smiřují s tím, že na ostrově zemřou.
Oba filmy byly pomalejšího rázu. Moc se tam nemluvilo, ani nevysvětlovalo. Víc mě bavil ThuleThuvalu, protože Poslední sloní muž byl fakt extrémně pomalý. A ThuleThuvalu byl super zajímavý v tom, že nás zavedl na dvě zcela odlišná místa a přitom tak podobná.