Byl to parádní výlet. Pokud si chcete udělat vejlet, ale nejet moc daleko a moc neutratit, tak doporučuju Maďarsko. Strávila jsem čtyři dny v Budapešti a skvělý.
Jely jsme vlakem. Já a tři kamarádky. Cesta trvá sedm a půl hodiny. Pokud máte společnost, ani vám to nepřijde tak dlouhý. Zabavit se dá i v jídelním voze. Poprvé jsem byla v jídelním voze! Jídelní vůz Českých drah byl moderní, ale Maďarské dráhy stále jedou retro a to se mi líbilo víc. Celkově jsem cestování vlakem přišla na chuť. Hlavně jsem se konečně začala orientovat v informačních tabulích a v tom, jak najít svůj vlak, vagón i místo a nebo naopak, kam si sednout, nemám-li místenku. Asi mám nového koníčka :-)
Parlament
Po nábřeží jezdila dvojka
Naše ubytování
Kolega Maďar mi sehnal super levný ubytování v centru. Navíc kousek od nádraží. Ubytované jsme byly v pavlačovém domě, kde bylo několik bytů předělaných na hotelové pokoje. Takový pavlačový dům jsem nikdy neviděla. Nevěděla jsem, kam koukat dřív. Tenhle starej barák na mě teda udělal pěkně silnej dojem. Asi tam letos pojedu ještě jednou. Jinak mě ale překvapilo, jak je hned poznat, že jste na východě a na jihu. Město je trochu šmrncnutý Orientem. Můžu porovnat s Istanbulem. Hodně bezdomovců, pochybných individuí a celkově je špinavější než Praha (taky je větší no). Hned jak jsme vylezly z nádraží, vrhnul se na nás expert, že nám vymění peníze a už si šátral do kapsy pro bankovky. Ale ten orientální šmrnc nemyslím jen v negativním slova smyslu. Znamená to i to, že město je živější. Všude samá hospoda a kavárna, parky, stánky s jídlem fungující dlouho do noci, a celkově prostě živo. Ženský jsou tam ale ošklivý a bez vkusu. Asi se tam přestěhuju a budu za hvězdu.
Rybářská bašta
Po Budapešti se pohybuje snadno. Metro funguje perfektně, je přehledné a v každé stanici je dotykový automat na lístky. Automat umí i anglicky a dá s v něm platit kartou! Můžete si rovnou koupit bloček deseti jízdenek, což vás vyjde levněji, než kdybyste si ty lístky kupovali po jednom. Ovšem plánky metra nikde k dispozici nejsou. Já, vzorná turistka, měla plánek vytištěný z netu s sebou. Maďarské metro je druhé nejstarší metro na světě (hned po Londýnu). Tím, že jsme bydlely v centru, tak jsme měly všechno tak dva tři kiláčky od baráku. V okolí se nacházelo i několik supermarketů, což se nám hodilo, neb ubytování bylo bez snídaně. Ovšem k dispozici byla kuchyňka s lednicí, nádobím a tak.
Památník maďarským židům, kteří byli zastřeleni za 2. světové války (památník je z roku 2005)
Krom hotelu jsem byla fascinována starou tržnicí. My nejsme národ trhovců, ale na Slovensku jsme s babičkou běžně chodili nakupovat do tržnice a hlavně na trh na Miletičku pro ovoce, zeleninu a někdy i květiny. Nagy Vasarcsarnok (Central Market Hall) byla postavena roku 1897 a její budova vypadá jak nádraží. V přízemí je ovoce, zelenina, klobásy, a další pochutiny a na patře jsou suvenýry, pohlednice, trička, ubrusy, chňapky, hračky a stánky, kde si můžete dát něco teplého na zub. Chtěla jsem si koupit náušnice s těmi jejich typickými kytičkami. Nicméně jsem se vůbec nemohla rozhodnout, takže další důvod, proč tam potřebuju znovu. A to jsme v té tržnici byly dvakrát!
V tržnici
Jedno z nejúžasnějších míst, které jsem v Budapešti navštívila, je hospoda Szimpla Kert. Asi si říkáte "Cože? Hospoda?". Je to Design Galeria & Shisha Bar, abyste mi správně rozuměli. Hospoda okupuje celý jeden polorozpadlý dům, čili přízemí, patro a dvůr. Každá židle je jiná, můžete sedět v trabantu, ve vaně, na tělocvičné koze, nebo i pod kadeřnickým vysoušečem vlasů. Hospoda funguje bez obsluhy, chodí se objednávat na bar. Při tom množství lidí by to ani jinak nešlo. Je to totiž pořádná turistická atrakce a večer tam bývá pěkně natřískáno. Hospoda ovšem třeba promítá i filmy a pořádá trhy. No a na toto úžásné místo na Zemi mě vzal můj maďarský kolega. Podařilo se nám zabrat místa na dvoře, což byl teda úspěch, neb jsme dorazili něco po osmé a ještě k tomu večer před státním svátkem. Já byla nadšená a ještě se mi podařilo luxusně vožrat. Chodit objednávat na bar, prodírat se davem, a pak řvát na barmana, mi šlo překvapivě hladce. Barman si mě pamatoval a dokonce si i pamatoval, co pijem. Navíc se mi moc líbil. A víte, co byla sranda? Kolega mi říká "Podívej se tamhle". Podívám se a tam stojí slečna, v ruce skleněnou mísu a v ní snad mrkve, či co. Nezmůžu se na slovo a vrhnu na kolegu zmatený pohled. Přece neprodává mrkve, ne? A on prej "Jo, prodává mrkve". Přišla k nám, nabídla mrkev, my ji nechtěli (já se teda ještě pořád nezmohla na slovo) a odešla. Kolega říkal, že se ho zeptala, jestli nechce mrkev pro svého koně a on jí na to odvětil, že není s koněm, ale s dívkou :-)))
Szimpla, pohled z okna, Szimpla