Jak jsem si koupila byt

Ano, mám byt. Když se to tak veme, je ze mě milionářka. Kdy to vůbec bylo, kdy jsme se viděli poprvé? No asi v dubnu. Uchvátila mě prostorná předsíň, ale nakonec jsem si řekla, že nic. Jenomže po cestě k babičce jsem si to rozmyslela a napsala jsem makléřovi, že jo, že se mi byt líbí.

Pak jsem zaplatila rezervační poplatek a nebylo cesty zpět. Není to žádný luxus a s tím se mi težko smiřuje. Za celý život jsem si nějak na ten neluxus, ve kterém žiju, nedokázala zvyknout. Šla jsem prostě do toho s tím, že si to tam pomalu dám do kupy. Zatím jsem vyluxovala a vytřela :-) Jo a sranda je, že když jsem majiteli bytu, kde bydlím teď, řekla, že se budu stěhovat, nabídl mi tuto krásnou garsoniéru ke koupi! Ta představa, že bych se nemusela stěhovat!!! No ale nezvyklal mě.

A nyní se pojďme podívat na pozitiva nového bejváku:

- považuji za úspěch, že jsem si dokázala koupit byt v PRAZE (a ne např. v Kladně, že?) 

- je to větší, než byt, kde bydlím teď

- 39m2 - 1+1

- a pozor - má to špajz a komoru v bytě!

- WC a koupelna jsou oddělené a v koupelně je vana

- menší panelák

- naproti Vietnamec :-)

- klidné místo se zelení a vilkami

- stejná Praha jako moji rodiče a moje kamarádky

Je to asi dva a půl roku, co jsem si málem koupila byt v Odolene Vodě! Náhodou jsem objevila kalkulaci hypotéky a tenkrát bych měla výši úroku 2,99%. Dnes mám podstatně nižší. Dokonce nižší než moje kolegyně, které mají hypotéku cca rok u stejné banky. Takovou příležitost jsem prostě musela chytnout za pačesy. Tu Odolku jsem nakonec odpískala, protože jsem na to prostě neměla.

Před podepsáním kupní smlouvy jsem měla teda dost stres. Člověk se vlastně upíše ďáblu. Prd jsem tomu rozuměla. I hypotéce a všem těm věcem kolem nerozumím. Připadám si jak debílek. Jediné, co můj mozek dokáže pobrat je, kolik, komu a kdy platit. Čili podstata mi neuniká :-) Teď peru, protože tam pračku nemám. Musím si ňákou koupit. Mám vybranou jednu za 9 000,-! Docela se toho děsím. Koupím si pár věcí a přijdu o úspory.

Jo, nespí se mi lehko. V ložnici jsou parkety, které chci zlikvidovat. A to nemluvím o oknech. Jsou dřevěná a chvíli před smrtí. Ještě aby mi v zimě vypadly! Ale už jsem mluvila s předsedkyní společenstva a byla jsem pochválena, jak se pěkně hlásím. Poplatky za služby, úklid a vodu jsou 3 500,- měsíčně! Doufala jsem maximálně v 3 000! Ach jo. Plyn a elektřinu už mám přihlášený na sebe. Teď ještě platit rádio - TV naštěstí nemám - a zařídit si internet. Jo a nový vstupní dveře. To je docela důležitý, protože ta atrapa, co tam je, je docela trapná.

A měla bych balit. Mám zabalenou jednu krabici - a to ani ne úplně! Musím, co nejdřív vypadnout, abych nemusela platit za dva byty. Zítra i v neděli jdu do divadla. Cha, chá, jsem zvědavá, jak to balení stihnu. Ale dobrá zpráva je, že si můžu vzít tady tu postel, co ji mám v podnájmu. Není na ní nic zvláštního, ale je vysoká a to mi vyhovuje. Už se těším, až se tam na ní budu válet. Ke čtení si koupím novou knihu. Zaujala mě Kavárnička v Kábulu. A těším se, až si konečně udělám palačinky. Budu mít plynový sporák a ne tady tu debilní indukční jednoplotýnku. Recept na palačinky jsem si vytiskla tenkrát v USA a stále ho mám. Už je zabalen :-)

Takže ano, i takový starý nechutný sporák může být výhodou. I lednice tam je. Taky chudák vypadá dost unaveně. Gaučík je hezký, ale barevně neodpovídá mým představám - nicméně si mám kam sednout a to je fajn. A v Madal Balu jsem viděla perfektní zrcadlo. Za dva litry. Nejdřív jsem si myslela, že si ho dám tam, kde je zrcadlo teď. Navýšku mezi záchod a koupelnu. Ale co kdybych si ho dala na šířku nad komodu? To by bylo velice efektní, ale praktické asi moc ne. No každopádně si to tam musím nejdřív přeměřit. Jo a říkala jsem vám, že by to taky chtělo vymalovat? :-)))

Takže další článek snad už z nového bytu. Vlastnímu bydlení zdar!