Když jsem napsala jedničku, tak napíšu i dvojku, že jo? Těsně před Vánocema. Jako obvykle všechno na poslední chvíli.
Chtěla jsem si o svátcích hlavně číst a to se mi splnilo. Ale jak se říká "be careful what you wish for". V pondělí mi byla celý den strašná zima. Večer jsem si naměřila 39,8. A od té doby ležím v posteli. Ještě předtím, co mě zachvátila otravná nemoc, jsem si udělala radost a koupila jsem si francouzskou přikrývku (200x220 cm). Uvažovala jsem nad tím děsně dlouho, protože to znamenalo nejen novou peřinu, ale i povlečení. Klasické povlečení mi je teď na nic, maximálně tak pro hosty (ha, ha, ha), ale naštěstí jsem stejně měla jen tři. A dobře jsem udělala. Člověk by měl do svých koníčků umět investovat. Teď se můžu válet jak chci a nikde mi nic nekouká a odnikud na mě netáhne.
V knihovně jsem se předzásobila knihama. Jako první jsem si z hromady na stole vybrala 21 způsobů, jak najít lásku od Pierra Franckha. Hodně rychle jsem si vzpomněla, že mně ty jeho knihy vůbec nedělají dobře. Nicméně jsem jich už pár prečetla a tuhle taky dočtu. Začíná to smrtí autorova otce. Mně 13. prosince umřela babička. V pondělí byl pohřeb. Dále je tam něco ve smyslu jako "každý dojde do bodu, kdy si říká, že takhle už to dál nejde". Jo, nejde. Nemám nikoho, kdo mi koupí rohlíky, když jsem nemocná, udělá čaj, nikoho, kdo mi skočí do lékárny, kdo koupí docházející toaletní papír. Pomohli mi rodiče. Jenomže já už to dítě, kterému máma ohřeje polívku a táta podá endiaron, nejsem. No prostě je všechno moje vina. Musím se mít ráda, musím se přijmout taková jaká jsem a pak to půjde raz dva. No to už vím dávno.
Já právě doufala, že ty tři dny před Vánocema ještě něco stihnu. Nafotit hezky osvětlený město, koupit balicí papír, jehličí do nové vázy. Pro ségru mi chyběl poslední dárek, pro kterej musel jet táta. Tašku na dárek pro mámu zajistí ségra. Těsto na vosí hnízda odpočívá v lednici. Ovšem jeden vánoční úkon jsem zvládla. Nazdobila jsem si ibišek. Použila jsem na něj všechny ozdoby, které mám. Čili dvě koule.
Zajímalo by mě, jestli někdy budu mít normální stromeček. Jehličnatý a živý. Nedávno jsem objevila, že existují tzv. půjčovny stromků. Půjčite si stromek, zaplatíte třeba 500 Kč (dle velikostit samozřejmě), oni vám ho přivezou a po svátcích zase odvezou. Je v květináči a po svátcích ho vypustí do lesa. Už asi vím, kam bych ho dala. Jen se musím vzpamatovat a začít to řešit už někdy v srpnu. Nejen stromek, ale i ozdoby, že jo! Vždycky mi přišlo dost smutný, jak se po novym roce začaly ty stromky objevovat kolem kontejnerů. I s kaprama je to brutální. Narvaný v kádích, po ulici teče krev. Ale kapra si nelze půjčit.
No ale ještě než mě přepadla teplota a bolest břicha, stihla jsem vánoční Staromák, Vídeň a pořídila jsem si tři svítící domečky. Takže šťastné a veselé.
