Sice jsem ze školy už něco málo přes deset let, ale v pracovním procesu jsem těch let strávila tak polovinu. V současném zaměstnání jsem přes tři a půl roku. Vždycky jsem si myslela, že práce v kanclu, práce pro nějakou silnou zahraniční společnost, je pro mě to pravé.
Jenomže mě tenhleten způsob života už asi začíná srát. Nechci si to připustit. Mám fajn práci, ve které jsem dobrá. Dokonce mě občas někdo i ocení. Pak tu je slušné finanční ohodnocení, mobil, notebook. Není nač si stěžovat. Jenomže tento způsob života, kdy pracujete pro někoho jiného, vás nutí dělit život na práci a na svůj vlastní život. Práce - tj. dejme tomu 10 hodin denně. Svůj život musíte žít mimo tyto hodiny, čili po večerech a o víkendech. Z čehož mi vyplývá, že práce, která je součástí VAŠEHO života, čili práce pro sebe/na sebe, je lepší.
Jasně, že nic nestíhám, když mám čas žít svůj život čas od 18:00 do 22:00. A to ještě spousta institucí má jen do šesti. Furt chodím ověšená taškama, protože toho musím na jeden zátah zvládnout co nejvíc. K lékařům chodím mimo pracovní dobu, ale když to tak nejde, tak mi pak chybí půl dne a zbytek týdne se to snažím dohnat. "Nejradějí" zůstávám v práci déle v pátek, protože vím, že v sobotu se můžu vyspat. Na svátky se těším proto, že se vyspím, pro nic jinýho.
Jsme jediní tvorové, kteří v zimě vstávají za tmy. Celkově to vstávání s budíkem je špatně. Na to jednou doplatíme. Ale nejdřív to zajde tak daleko, že i spánek bude na příděl. Budete mít třeba pět hodin denně a hospodařte si s nima jak chcete. Vznikne černý trh se spánkem a proto je už teď potřeba myslet na to, jak se dostat ze spárů někoho jiného, vysrat se na veškerou otročinu, a dělat na sebe. Nevím jak vy, ale já už mám tři brilatní nápady.
OBLEČENÍ PRO ŽENY S VELKÝM Ž
Ještě nevím, jak by se to jmenovalo. Nic krátkého a výstižného mě nenapadá. Ale šlo by o konfenkční oblečení dejme tomu od velikosti 44 nebo 46. Chtěla bych tam mít i švadlenu. Ale na to by se musely české ženy nejdřív naučit, jinak by tam celý dny neměla chudinka co dělat. Takže krom klasických obchodů po obchodních domech bych k tomu přihodila i jeden salón, kde by právě bylo i krejčovství, kde by vám šatky upravily na míru, ale klidně i celé ušily. Protože přecijenom konfekce je konfekce a ne ideál. Problému s oblečením pro nevychtrlé jsem se věnovala zde.
SUPERMARKET PRO SINGLY
Jste sami a máte zkažený nejen život, ale kazí se vám i jídlo? Ha ha, dneska mi ten marketing nějak nejde. Jídla máme zaplaťpánbůh všude dost. Regály jsou plné, obchody dlouho otevřené, Vietnamec na každém rohu, donáškové služby až do kuchyně. Ale co naplat, když se mi to stejně všechno zkazí? Všechna balení jsou na mě moc velká. Kazí se mi sýry, pomazánky, tatarky i rajčátka. Není mi příjemné jídlo vyhazovat a tím vyhazovat i peníze (navíc, když se nemám o dělitelné výdaje s kým dělit). Třeba Rama se nekazí, ale asi není úplně ok jíst půl roku jednu Ramu. Takže to chce normálně supermarkety, kde bude všecko v maličkatých baleníčkách a ještě se tam člověk seznámí :-D Protože i když třeba za deset let někomu dojde, že může svůj výrobek dělat v ještě menším balení, tak to zas bude zlomeček celého sortimentu. Jako třeba nabídka bezlepkových nebo exotických potravin.
LÁZNĚ SEBEVĚDOMÍ
V té dnešní laxní společnosti, aby si člověk některá slova hledal ve slovníku, kde mu je aspoň vysvětlí, když už je nemá šanci zažít. Obdiv, uznání, kompliment, zájem. Ať už jste jakkoli krásná, vtipná a chytrá, mohly vás tyto hezké věci úplně minout. Nedají se koupit, ale vím, kde se dají zažít. No přeci u mých úžasných přátel v Turecku. Pořádala bych tam zájezdy za seběvedomím. V hotelu by byl výhradně mužský personál. Všichni slušní, elegantní a dobře vypadající. Samozřejmě by se normálně věnovali tomu, čemu se zaměstnanci v hotelu normálně věnují - byl by tam recepční, pokojský, kuchař, průvodce atd. Ale! Navíc k tomu všemu by dokázali podržet dveře, nevtíravě pochválit šaty, nenuceně konverzovat, být pozorní. Bojím se, že by se to zvrtlo, takže se na to dá nahlížet jako na bordel, kde já bych figurovala jako bordelmamá. Ale v mém ideálním světě by to byla taková exkurze do ráje. Ti muži by to všechno samozřejmě hráli. Ale setsakramentsky dobře. Od žen by za to nic neočekávali, neb by za své herecké výkony a práci brali normální plat. Když třeba týden posloucháte, jak jste okouzlující a výjimečná, tak to jsou vlastně takový vitamíny na duši.