Lvice | Můj leden

Kolikrát se mi stane, že mám dojmy a zážitky, o které se prostě chci podělit. Jenomže je to buď jen krátké info, takže na článek nepoužitelné. Nebo se na blog nedostanu (rozuměj jsem líná) a pak s odstupem času se mi do toho nechce (jsem permanentně líná).

Nejlepší je to hodit "na papír" hned zatepla, jinak to ztráci kouzlo exkluzivity. Hovno, zase melu. Na žádnou exkluzivitu si tu hrát nebudu, ale chápete mě, ne? No a tak jsem si teda řekla, že si budu každé ráno, nebo jak se mi zachce (hodně brzy jsem zjistila, že každé ráno to teda rozhodně nebude) psát různě co se děje a událo. Dost plků a jedem, aneb takhle vypadal můj leden.

20/1
Po dlouhé době jsem si zase četla v metru. Došlo mi, že bych tak ráda zůstala v posteli a četla si celý den. Ale zase z dlouhodobějšího hlediska má ranní čtení na mě spíše pozitivní efekt, páč se pak na ráno docela těším a ranním vstáváním trpím tak o 1 % procento méně.

21/1
Jsem si sedala v autobuse na takový to místo, jak tam vůbec neni místo na nohy. Jsem se tam tak rvala, až mi luplo v zádech.
V metru jsem zas seděla v tý dlouhý řadě sedaček a tam zas není místo do šířky. Ještě jak jsme všichni v těch bundách... Seděli jsme tam jak slépky v kurníku.
S holkama jsme se viděly s jednou naší spolužačkou ze ZŠ, která byla na pracovně-studijním pobytu v Austrálii. Koupila si tam šikovnej foťák za 1600,-. A tak jsme se různě bavily a přišly jsme na to, že je tam spousta věcí mnohem levnějších, než u nás. Ale bydlení, na to jsem se ptala já, samozřejmě ne. Kámoška (ne ta co byla pryč) na to povídá, že to neva, neb to zaplatíš jednou a máš klid................ Co to zase jako je? Lidí, co mají x milionů na účtě, je tak 1 %. Ostatní buď platí nájem, nebo mají hypotéku. Krista boha! Jsem se zas nezmohla na slovo. Stále jsem v šoku.

26/1
Dnes mi trvalo 40 minut než jsem dokázala opustit lůžko. Bojím se, že na mě něco leze. Kde jsou ty doby, kdy jsem neznala, co je nemoc. Čím jsem starší, tím je má odolnost vůči bacilům nižší.
Jinak jsem včera byla na Zkáze krásou, což je dokument o Lídě Baarové. Bylo to teda moc zajímavé. Bouřlivěj život měla, kočka.
U Krause byla Třeštíková a on tam říkal, že mu ta Baarová zas tak krásná nepřijde. Podle mě byla moc hezká, ale zas tak krásná, aby jí všichni muži padali k nohám? No každopádně bych to teda chtěla zažít. Jo, bejt tak bohyní aspoň na měsíc :-) 

27/1
Opět jsem dotáhla své bezvládné tělo do práce. Furt nechápu, jak to dělám. Jsem si myslela, že nemám žádnou vůli.
Furt na mě něco leze. V pátek jdu do divadla, tak se modlím, aby se mi z toho občasného zakuckání do té doby nerozjel kašel.
A ráno jsem se bála, že jsem si zapomněla rtěnku. Na hubě jsem jí měla, ale jako vzít s sebou, chápete? To by byl smutný den. Na očích mám jen linky, takže to chce výrazné rty :-D

28/1
Mám nový prostěradlo z mikroplyše. Má hezkou fialovou barvu, ale je lesklý. Vypadá to u mě jak v bordelu! Nebo jak v doupěti černošskýho rappera. Jo, myslím že rok 2016 přinese mojí posteli velký věci.
Včera jsem byla na Lídě Baarový. Následující ráno patřila moje první myšlenka Lídě. A pak tomu, že dvě ze čtyř největších rolí ve filmu ztvárnili herci z Komisaře Rexe :-)
V pátek, když jsem jela domů z práce, stala se mi taková věc. Sedím si sama na dvojsedačce, když tu přistoupil pán a sedl si vedle mě. Už to, že si přised, mi bylo dost divný. Vedle mě si zásadně nikdo nesedá. Ale to nebylo všechno. Jedeme si, jedeme a najednou si říkám, že to sedadlo je ňáký teplý. Kouknu dolů a ono to nebylo sedadlo, ale jeho ruka. Jeho ruka pod mým stehnem. No nic...
Je neděle večer a já si říkám, že když nejsem v práci, tak nedělám nic jinýho, než že meju nádobí a chodím s košem. Pfff.
Ale mám dvoje krásný boty. Leden je měsíc bot. Kéž by to takhle pokračovalo po celý rok. Potřebuju ňáký pohodlný lodičky!