Lufinka potrebovala mani pedi a tak jsme v patek rano jely. Jak ted mam ten ridicak, tak muzeme jet kdykoli – nejen o vikendu s manzelem. Nechaly nas cekat primo v ordinaci, coz nam vyhovovalo, trebaze jsme tam musely drepet dvacet minut. Lepsi takhle v klidu v soukromi, nez v cekarne s ustekanymi psy a oprsklymi detmi, co nam do nasi prepravky strkaji prstiky.
A prisel nas oblibeny mlady pan veterinary. Vetsinou se nam o drapy stara jen sestra. Veterinar se vyptaval, co delame a jak se mame. Tak povidame, ze se mame uplne bezvadne. Papame, kakame a hopsame. Jelikoz uz ale mam nejake to veterinarni vzdelani, tak vim, ze spravne ma byt zvire "stastne, cile a reagujici”. Aspon teda tady v USA:-)
Pan veterinary furt, jestli neudelame prohlidku. Ze uz je to skoro rok, co ji mela (poprve a) naposledy. Sedesat dolaru na prohlidku zdraveho kralika nemam. A mozna, ze to vod posledne jeste zvedli. Pan veterinar povida, ze ji teda aspon zvazi. Proc ne? V tom mu branit nebudu. Lufinka je tlusta po panicce, ale na ni to aspon vypada roztomile. Tak ma 2,7 kila. Je to vic nez minule a uz tehda jsme se dozvedely, ze jsme trosku tlustoucke, ale ze to neva. Lufa si z nadvahy rozhodne nic nedela. Ma apetit, tak papa.
Poprve jsme tam nebyli jedini kralici. Byl tam jeste par, co mel dva kralicky. Bilyho a hnedyho s usima nahoru. Jenomze to nebylo to hlavni dobrodruzstvi dne. Zaplatila jsem za ty drapy a sup do auta. No jo, jenomze vono nestartovalo. Ani zadnej prd se neozval. Vozim s sebou startovaci kabely s nabijeckou, jenomze ja ani neumela otevrit tu kapotu. Vedle me byla zaparkovana pani, co se se mnou v ty cekarne bavila, tak mi to otevrela a zkousely jsme nastartovat skrz jeji kabely a baterii. Nic. Ani hlasku to nevydalo. Ja uz cela spocena. Co ted? Zavolala jsem teda kamaradce, co bydli nedaleko, a ta nas diky bohu odvezla domu.
Jinak nevim, co bych delala. Se zviratama se autobusem jezdit nesmi. Ani kdyz to zvire mate v prepravce. Zviratum do MHD vstup zakazan. Navic na ten bus clovek musi mit presnou hotovost a ja jsem samozrejme nemela zadnou. A stejne tam ten krap jezdi jen jednou za hodinu a nejezdi k nam.
Odpoledne jsme se teda s manzelem jeli na to auto podivat a startovalo. Prej jsem to asi omylem zamkla pres dalkovej ovladac. To se nesmi, protoze pak to tam nak cely zkratuje a nekolik hodin to clovek nenastartuje, ani kdyby se po. Manzel mi ten ovladac rozebral a uplne zlikvidoval funkci zamykani. Samozrejme zamykam, ale rucne. Jsem tak zamykala pokazdy, ale asi jsem holt na to ovladani nak chmatla. No hlavne, ze je to auto v poradku. Protoze bez nej uz si zivot nedovedu predstavit. Jak bych jezdila do skoly a vsude? Trmacet se hodiny autobusama uz proste nemuzu.