Březen - za kamna vlezem

4/3

Ze včerejšího pomeetingového psychického vyčerpání jsem se už vzpamatovala. Ovšem začínám pochybovat, že bych tu vanu dneska fakt umyla.

Viděla jsem reklamu na koncert MIKY. CHCI TAM.

Viděla jsem slevu na zájezdy do Ománu. CHCI TAM.

Pak jsem se překlikla na ňáký plavby. CHCI NA PLAVBU.

Dejte mi někdo přes držku, po kebuli, do kokosu, ať už proboha nic nechci!

5/3

Tak páteční koupel se konala. Já tu vanu fakt umyla. Pak jsem v ní usínala, ale neutopila jsem se :-)

Vždycky když jdu s košem, kouknu nahoru na svoje okna a mám z toho takovej hřejivej pocit. Mám svůj malý kousek na této planetě, který je jen a jen můj. Můžu tam být sama sebou. Nikdo tam nemůže. Můžu si tam dělat co chci. Je mi tam fajn a je to moje.

A ten ibišek za oknem...:-)
 

8/3

Ráno jsem si položila zásadní otázku: "Jak jsem proboha mohla tak dlouho žít bez peřiny 200x220 cm?! Mít velkou peřinu, to je vám takový žůžo. Když se člověk může zavrtat a nehrozí, že mu potáhne na záda, nebo že mu vykoukne noha. Prostě radost.

Včera jsem byla po letech s jednou kámoškou. Popravdě jsem ani nevěděla, jestli se známe z vošky, nebo až z vejšky. Ale před lety jsme spolu hledaly podnájem (nenašly) a tak jsem si říkala, že by byla škoda, kdybychom se už v životě neviděly. No a bylo to moc fajn. Jen sem teď děsně unavená.

Jo a včera jsem se musela smát. Jedu po eskalátorech, když tu protější eskalátory zastaví. Nikdo se nerozsekal a vetšina lidí pochodovala dolu. Když tu hlášení, že mají stát a přidržovat se madel, že eskalátor bude spuštěn. Tohle hlásili dvakrát v češtine a pak ještě anglicky, německy a rusky. To by to ty lidi za tu dobu už dávno sešli :-)))
 

10/3

Koupila jsem si letenku na Mallorku! Cítím se tak nějak lehčí. Takovej hezkej pocit, že zas někam poletím, něco nového ochutnám i uvidím, budu se válet na pláži a ucítím tu vzácnou vůni moře.

Nicméně jsem odlehčená i finančně. Doufám, že v dubnu, kdy se vrací něco z daní, to bude lepší.
 

11/3

Včera jsem na zastávce udělala tu chybu, že jsem na otázku "Do you speak English?", odpověděla "Yes, I do." Přimluvil se mi děda, 71 let, a vyslechla jsem si desetiminutovou přednášku, která asi měla být původně na téma "Svět jde do hajzlu", ale nějak se to zvrtlo a témat bylo hned několik. Např. jsem se dověděla, že USA je kolonií Izraele a že USA má hodně obyvatel, ale jen 5 % z nich jsou lidi. Pán mi ještě stihnul říct, že je rich, nemá wife, tudíž neny pod pantóflem.
 

14/3

Jsem blbá. V rámci Jednoho světa jsem si koupila vstupenky na tři filmy. Byla jsem jen na dvou. Ta třetí vstupenka byla na neděli a to se mi nikam nechtělo, tak jsem to prostě nechala propadnout. Poučení na příště zní: Nechodit o víkendu, nebo nechodit sama a být radši s někým domluvená. Už mám poučení i z loňského festivalu: Nechodit na dopolední projekce - to je vražda.
 

15/3

Já jsem si vždycky myslela, jaká já jsem tolerantní. Ale já jsem hlavně flegmatik, kterýmu je všechno jedno. Ať si každej dělá co chce - to hlásám furt.

Je fajn se pořád s někým vídat. Hned je můj život bohatší. Po třech letech jsem se viděla s kamarádkou, se kterou jsem měla bydlet. Tenkrát před těmi třemi lety jsme si hledaly pronájem, což ztroskotalo na tom, že jsme na tom nebyly finančně nejlíp a navíc máme obě zvíře (ona velkého psa). A já si teď ani nepamatovala, odkud že se to vlastně známe :-) Věděla jsem, že ze školy, ale z jaké? Tak prý z vejšky. No a ona mi mimo jiné řekla o Manželský etudách od Třeštíkové. Jsou to časosběrné dokumenty sledující prvních pět let manželství, která byla uzavřena v 80. letech. a pak po 20 letech od svatby. Velmi zajímavé!

A včera jsem byla s holkama z gymplu. Dostala jsem tip na veterinářku, která dojíždí k lidem domů a cena za dopravu je 150 korun, což je míň, než já dávám za taxíky, když jedem na veterinu. V dubnu nás čeká očkování, tak to vyzkouším. Kdyby se mi paní veterinářka pozdávala, bylo by super mít takovouhle možnost a nemuset tahat zvíře autobusem a tramvají a navíc kolikrát v mrazu nebo ve vedru.
 

16/3

Včerejší den vstupuje do historie. Poprvé v životě jsem si sama vyžehlila všechny vlasy!!!

Nicméně se mi to jako moc nelíbí. Mám to rovný jak dráty a připadám si jako že mám strašně málo vlasů, což je pro mě nezvyk.

Trvalo mi to asi půl hodiny a musím říct, že to byl docela relax. Jen tak tupě zírat do zrcadla a mechanicky pohybovat rukama nemusí být nutně otrava.
 

18/3

Mám strašně moc práce. Chce se mi brečet. Budou Velikonoce, pak jedu na služebku, takže jsem ochuzená o x dní, kdy bych mohla být produktivní a vytvářet hodnoty. To se prostě nedá.

Stejně nechápu, co je to za systém. Celej den bejt pryč a pokoušet se o život po večerech (kolikrát navzdory brutální únavě) nebo o víkendech. "Pokoušet se o život." Hrozný. Já se nechci pokoušet, nechci aby můj soukromý život byl až na druhé koleji a aby se dal trošku žít, jen když nějakým zázrakem zbyde čas!
 

21/3

Nesnáším noci z neděle na pondělí. To vždycky blbě spím. Teď jsem se probudila někdy ve 4. Můj mozek si bohužel vzpomněl na další z 50 věcí, co v práci nestíhám. A tahle je obzvlášť vypečená, páč nevím, jak se to dělá. Jak já si často říkám, jestli mi ten stres za ty prachy stojí (za prachy, který mi stejně nestačej) - to se ani nedá spočítat.

Pak už jsem spala jen takovým tím lehkým převalovacím spánkem a zdálo se mi, že jsem zůstala v LA, ale měla jsem tuhletu práci, a jednou když byla změna trasy autobusů kvůli pracím na silnici, jsem náhodou zjistila, že nedaleko od mého pracoviště pracuje můj bývalý manžel. Takže jsem tam párkrát byla, páč jsme řešili ňáký papíry.

O, bože, jak já bych ráda dneska zůstala doma.
 

23/3

Šla bych si někam zastřílet. Ale netuším, jestli to bez zbrojního pasu vůbec jde :o

Jinak jsem se teď nadchla pro dvě knižní novinky - Co mě naučil tučňák a Tymiánové dopisy. Jsou to novinky, takže v knihovně ještě nebudou. Nevím, možná si jednu koupím. Každopádně se na ně půjdu podívat do knihkupectví a uvidím, co je to vlastně zač. Já se tak snadno nadchnu pro novou knihu. Musím ji hned mít, čtu ji do půlky a pak už bych zas chtěla nějakou novou.
 

24/3

Byla jsem v divadle. To vám je taková pohoda, když máte večer program a víte, že ráno nemusíte vstávat.
 

28/3

Dneska jsem zažila nečekaně příjemný den. Včera odpoledne mi napsala kolegyně z Polska, že je v Praze a že bychom se mohly vidět. Takovéto last minute akce nemám ráda, ale řekla jsem, že jo. Páč jsem to byla samozřejmě já, kdo začal s tím, že až bude v Praze, že se můžem sejít.

V 10, takže jsem musela vstávat, jsme se sešly na Výtoni, daly jsme si zrmrzku a šly se projít po Náplavce. Pak jsme zabočily do jedné uličky a sedly si na zahrádku a daly jsme si mojito (co jinýho taky ke snídani, že jo?) Slunce svítilo a všude byl klid. Málo lidí, restaurace teprve otvíraly a prostě děsná pohoda. Cigárko jsem si dala. Prostě není nad klidný posezení na slunci. Pak jsem jí ukázala Kafku a obrácenýho koně a šla jsem domů spát:-)