Hola a gracias aneb Jak jsem byla na Malorce

Včera jsem se vrátila z týdenního pobytu u moře. Bylo to krásné. Nejenomže jsem si užívala pláže a tepla, ale pozor -  já tentokrát nebyla na dovolený sama!

No a jak se mám teď  zase dostat do normálu? Jak mám zase žít v zemi bílých nohou, těžkých igelitek a špatných melírů? Jak mám žít dál, když vím, že další moře bude za rok a kdo ví jestli? No jo, zvyknu si, co mi zbejvá. Člověk je děsně přizpůsobivej jedinec.

Jela jsem se dvěma kamarádkama a s manželem jedné z nich. Moc daleko jsme to nedotáhly, když máme v partě jen jednoho chlapa. Ten sen, kdy jedeme někam v párech, se asi nikdy nestane skutečností. Ale zas můžu považovat za štěstí, že jedna z mých blízkých kamarádek si taky není schopná najít muže, takže mám o dovolených s kým být na pokoji.

Ubytování jsme si našli na Airbnb. Hotel jsme nechtěli, neb bychom pak měli dva malé pokoje, dva mini balkóny a neměli bychom kde být spolu. Měli jsme 4kk, přičemž ta třetí ložnice nám sloužila jako převlíkárna a kufrárna. Ze všech pokojů se dalo jít na terasu, která byla teda obrovská! Na patře byly tři byty - my byli ten prostřední, v sousedních bytech bylo po celou dobu prázdno. Supermarket jsme měli co by kamenem dohodil a denně jsme chodili pro čerstvé bagety. Ten jeden jediný muž se o svůj harém staral se vší láskou. Každý den vstal dřív, připravil snídani a pak nás něžně vzbudil pokřikem "Vstávejte, vy hysterky". Jednou jsmě měli i vajíčka. Po snídani připravil sendviče na pláž. Na Západě je, jak známo, draho, takže v restauraci jsme byli jen jednou. Jinak jsme se stravovali v pohodlí domova, resp. terasy. Obložené mísy k večeři nám také připravoval náš jediný muž. My ženy jsme se aspoň střídaly v mytí nádobí.

Byli jsme v městečku Colonia de Sant Jordi, což je hodinu na jih od Palmy. Nejbližší pláž byla asi kilák, ale byla malá a byla v přístavu, takže jsme tam byly jen první den. Jinak jsme chodili na cca 2,5 km vzdálenou pláž. Celkem jsme vyzkoušeli pláže tři. Jak se přehoupnul červen v červenec, pláže se začaly stále více zaplňovat. Ale vzhledem k tomu, že slunečník se dvěma lehátky začínal na 14 €, nebyl problém najít flek. Voda byla docela studená, takže se v ní vyskytovalo v průměru tak 10 lidí.

Jeli jsme tam i za kámoškou ze základky, která na Malorce už 12 let bydlí. Přijela za náma z Palmy a strávila s námi jedno odpoledne. Už mě lámala, ať se tam přestěhuju, že je to tam děsně super. Docela by se mi to líbilo. Užila bych si dlouhé léto. Za rok se naučila španělsky. Pěkná představa.

A ještě k tomu bytu. Ta paní, co to měla na starost, byla neuvěřitelně ochotná. Umožnila nám dřívější check in a dokonce nám i nakoupila. Bylo tam všechno: mlíko, vody, chleba, ovoce (i meloun a třešně), marmeláda, sýr, šunka atd. Já tam ujížděla na třešních. Byt byl zařízen jako na normální bydlení, takže tam byl i pečící papír, cedník a třeba i plastové krabičky na jídlo, ve kterých jsme si nosili na pláž ovoce.

Večery jsme trávili na terase hraním Activit (jsem koupila cestovní verzi), přes den jsme se váleli na pláži, spali a četli si, a bylo to prostě děsně super. Dovolená, kde jsem neměla průjem, kde mi nikdo nic nenutil, neptal se mě odkud jsem, nežádal po mně sex a vůbec se mnou prostě nikdo nemluvil. Krása a nádhera. A vůbec jsem se nemalovala a stejně mám krásný fotky. A na letišti jsem čuměla, že po nás nikdo neskákal a nerval nám kufry z rukou, jen abychom si vzali jeho taxi. Normálně tam byly šipky, kam máš jít a tam tě nasměrovali k taxíku, který tam byly hezky seřazený a v klidu čekaly.

No a teď koukám po nových plavkách, abych byla na příští sezónu ready.