Lvice | Duben - ještě tam budem

Tak s těmi každodenními zápisky z každého měsíce se mi to úplně nepovedlo, ale nevadí. Podíváme se, co jsem dělala v dubnu, i když už "tam" za těmi kamny dávno nejsme:-)

1/4
V noci jsem se vrátila ze služebky, tak celý den spím. Fyzický vyčerpání ještě jakž takž, ale to psychický fakt nezvládám.

3/4
Říkám si, že bych si mohla koupit auto. Nějakýho vojetýho automata tak za 60 000. Ty prachy samozřejmě nemám. Zjistila jsem, že šetření jen tak u mě nemá smysl. Musím mít konkrétní cíle. Kolik a na co. Takže na auto a na Srí Lanku. Úpravy bytu posouvám na neurčito. Radši si budu jezdit vlastním vozem na výlety a na koupáka, než sedět a čučet na novou kuchyň.

5/4
Přijely kámošky. Na návštěvu. Každá vlastním vozem. Řekly mi, že auto nepotřebuju. Že je to vyhazování peněz. LOL.

7/4
Máme ubytování na Malorce. Krásnej byt s terasou. Po 16 letech jedeme společně k moři!!!

9/4
Stará paní v autobuse mě pustila sednout. To člověku zkazí celej den. Ale až budu i v padesáti vypadat jako v šestym měsíci, to bude teprve žůžo.

A ségra říkala, že není normální, jak jsem furt unavená. Že si mám dojít k doktorovi, že na to jsou nějaké vitamínové injekce. Tak tam zajdu a uvidím, co mi řekne. Páč já jsem unavená celej život.

Jo a začala jsem koukat na Walking Dead.

10/4
Dneska mám před sebou úkoly, které zase nesplním. Jak se znám, že jo?
Třeba jako práci. Jako normální práci do práce.
Nebo umytí lustru, abych ho mohla nafotit a prodat.
Snad ale konečně dočtu knihu, abych ji už mohla kolegyni vrátit.

11/4
Na Kačerově zrušili budku s pečivem Kabát. Jdu hledat nový smysl života.

16/4
Zdál se mi sen, že jsem v tramvaji narazila na Cameron Diaz. Chtěla jsem se s ní vyfotit, ale neměla jsem mobil, tak jsem se s ní dala do řeči a doufala jsem, že se vyfotíme jejím mobilem a že mi to pošle mailem. Nedokázala jsem ji o to ale poprosit. Doufala jsem, že na to přijde sama. Ona nic, tak jsem s ní vystoupila a pořád se s ní bavila dál. Šla na Matějskou a nijak to nedopadlo.

13/4
Jely jsme s kolegyní spolu domů. Sedíme vedle sebe v metru, když tu k ní přistoupí muž a praví: "Mimořádně vám to sluší." Hm, tak jo.

14/4
Zašla jsem si do Cafe Savoy. Oslovovali mě madam a chovali se ke mně jako k bohatému turistovi. Dala jsem si kopřivovou limonádu a čokoládové fondue s ovocem. Moc se mi tam líbilo.

Zajímavé jsou tady dva dny. A nebýt toho, že jsem si to zapisovala, a nedávno zápisky objevila ve dvou různých počítačích rozdělené na dvě části, zapomněla bych, co bylo 1. a 14. Posledního března jsem se vrátila ze zahraniční služební cesty a 1. dubna jsem si prozíravě vzala volno. Nejenom, že jsem přiletěla pozdě, ale byla jsem psychicky úplně vyflusaná. Ty hnusácké nekonečné meetingy, prezentace, brainstromingy a workshopy už jsem prostě nedávala. A teď ty lidi, kdy nikdo nikomu nic nepřizná, samá faleš a předstírání. Nikdo neukáže lidskou tvář. Fuj. Takže to bylo 1. dubna, kdy jsem si řekla, že dám výpověď a začnu si hledat něco jinýho. No a 14. dubna už jsem byla na pohovoru. Hezky v centru a pak jsem zašla do Savoye. Samozřejmě z toho nic nebylo. Ale já to nevzdávám!