Nejsou lidi

Lidl zvýšil mzdy o čtvrtinu. McDonald's nabízí ubytování zdarma. Nejsou lidi, píše Bloomberg. Tak tenhle článek mě teda rozpálil do běla.

Jakože cože? Jak nejsou lidi? 

Musím teda říct, že po srpnovém útlumu se HR panstvo zas trochu aktivovalo. Byla jsem na pohovoru. Bylo to nulté kolo. Měly pak následovat ještě tři. Paní mi poradila, že se nemám na konci telefonátu loučit slovy "nashle". Možná bych neměla existovat vůbec, co? Všechno dělám špatně. Už jenom to, že jsem, je špatně. Neexistuje nikdo, kdo by si řekl "umí skvěle anglicky, umí psát, umí s Photoshopem, má ty a ty zkušenosti - super". Ne! A to si myslí, jaká jsou pozitivní firma s pozitivním přístupem a pozitivníma lidičkama. Buď se jim zdám moc kreativní, nebo zas málo. Buď by mě to dle jejich slov nebavilo, přišlo by mi to příliš jednotvárné. Nebo jsem zase málo akční na pohovoru, kde ze mě hned tahají nápady na zlepšení celého procesu, aniž bych tu jejich firmu vůbec znala.

A teda tahleta paní s tím "nashle" mi řekla o té firmě. Řediteluje jí šmrncovní energická dáma v letech, která není nikdy unavená a nechápe, když už někdo nemůže. Blink. A že tam zaměstnávají jen dobře vypadající lidi. WTF? Mají přísný dresscode. Když má žena boty s otevřenou špičkou, má mít nalakované nehty a to nejlépe červenou barvou. Pomoc! Jako jo, já si na vzhled potrpím. Maluju se, nechodím s mastnou hlavou, lakuju si nehty. Ale ne proto, že musím, ale proto, že chci. Krista boha, proč, za co?

Jaké to je, když odpovíte na jeden inzerát a oni vás tam vemou? Jaké to je, když vás v jeden moment chtějí třeba na dvou místech? Jaké to je, když ani práci nehledáte a přesto pro vás má někdo jiný nabídku? Jaké to je, nechodit po pohovorech do aleluja a ukazovat se jak mědvěd na řetězu? Dovím se to někdy? Přitom už jsem tolikrát odpověděla na inzerát, který byl přesně, ale úplně přesně pro mě. Nic. Kolikrát jsem to nedotáhla ani do prvního kola. Podívám se kolem sebe a vidím lidi, kteří neumí žádný jazyk, s češtinou taky nejsou kdo ví jací kamarádi, nikde nebyli a nikdy nic pořádného nedělali. Přesto mají práci a když chtějí jinou, tak si ji prostě bez problému najdou.

Do tý státní správy mě nevzali. Na pohovor mě teda pozvali, to jo. A tam jsem se konečně dověděla, co by to bylo za práci. A bylo by to super. Bylo by to ještě blíž než jsem myslela a s flexibilní pracovní dobou - hlavně odpo a po večerech. Fakt jsem to chtěla a tak na 70 % jsem s tím už počítala. Myslela jsem, že bych nastoupila 15. 9. A za týden mi volali, že nic a že třeba příště. Hm, to určitě.

A teď si vemte, že tohle se děje v Praze. Tisíce firem a pro mě ani jeden flek. Přitom už ani nevyžaduju, aby mě ta práce bůh ví jak bavila. Už si jenom přeju, aby mě co nejmíň obtěžovala.