Koupili jste si někdy knihu v antikvariátu?

Dneska jsem šla z práce jinou cestou než obvykle. Měla jsem totiž namířeno do drogerie. A co čert nechtěl, do cesty se mi postavil antikvariát.

Antikvariáty jsou pro mě místem tajemným a snad i romantickým. Víte kolik se tam skrývá pokladů? Kolik se tam skrývá literárních příběhů a příběhů dřívějších majitelů a dárců knih... Na zažloutlém papíře tenkém jak motýlí křídla najdete na první straně věnování. Napsané perem a písmem našich babiček.

Já kolem toho antikvariátu nejdřív prostě prošla. Ale všimla jsem si, že maj do sedmi. To se totiž jen tak nevidí. Zajímavé malé obchůdky mívají maximálně do šesti. Tak jsem udělala pár kroků zpět a...

Přes výlohy a prosklené dveře jsem viděla knihy. Ale všude. Všude hory knih, div, že člověku nepopadalo na hlavu. Vstoupila jsem a zjistila jsem, že je to tam pěkný bludiště. Pro knihy není kam šlápnout. Člověk se mohl pohybovat jen v úzkých uličkách jak myš v podzemních chodbách.

A teď pan prodavač hnedka, co chci. Nebo že teda aspoň žánr, že mě nasměruje. Ještě tam byl jeden pán, o kterém jsem myslela, že je zákazník a on to byl antikvariátníkův kámoš. Chtěli si se mnou povídat, tak jsem to tam nemohla vůbec prošmejdit. Chtěla bych tam strávit nerušeně aspoň tu hodinku. Ten tam měl teda tituly. A já právě nevím, co bych chtěla. Já totiž chci, aby mě v tom antikvariátu něco oslovilo. Samo. Já a kniha, aby to byl osud.

Pak mě napadalo, jestli nemá Krávu od Nazima Hikmeta. To je divadelní hra, která u nás vyšla roku 1958. Já ji četla už dvakrát a bylo by docela fajn ji mít. Neměl ji. Ale stejně jsem tam s dědkama proklábosila půl hodiny.

A co vy? Máte nějaký úlovek z antikvariátu? Nebo víte, co byste si tam případně koupili?

Tohle teda není antikvariát, ale jedno takové knihkupectví v Bratislavě á la staré časy. Dnešní naleštěné paláce knih nemají duši. Jejich atmosféra není to, co v knihkupectvích hledám. A tak musím chodit nasávat vůni opravdových knih, ne knih jen pro zisk, do malých knihkupectví a do antikvariátu.