Škoda, že neumím lyžovat

9. duben 2017 | 18.39 |

U moře je krásně. O tom se nedá pochybovat. Teplo, voda, nic moc na práci. Na všech fotkách sluneční brýle a mokrý vlasy. Jenomže na horách je taky krásně. Jinak. Vždycky mě to překvapí. Žádný palmičky a slunečníčky z katalogu. Na horách je totiž nadpozemsky.

20170312_125218Jednou jsem tu psala, že mým ideálním silvestrem by byl silvestr na horách s partou přátel. Tak to se mi teď splnilo. Až na to, že jsme nejeli na silvestra, ale v březnu. Jeli jsme ve stejné sestavě jako jsme byli v červnu na Malorce. No a oni to jsou všichni lyžaři, jen já ne. Mně se to lyžování strašně líbí, ale lyžovat jsem se nikdy nenaučila. Jednou jsem byla na lyžáku, ze kterého mám zážitky vesměs traumatické. Naši nelyžují, lyže jsem ani nikdy neměla, prostě jsem mimoň. Já, jak jsem opatrná, tak se hrozně bojím a se sporty si nerozumím. No a teď bych si leda tak mohla zaplatit kurz. A to bych se nedoplatila.

Nicméně jsme jeli do Itošky. Jsem se do výběru destinace a ubytování moc nemontovala. Nechávala jsem to na nich a jejich lyžařských potřebách. Do Itálie to byla teda cesta dlouhá. Vyrazili jsme v 8:00 z Prahy a ubytovaný jsme byli kolem 21:30. Ubytování jsme měli přes Booking v jedné vesniččce u Bormia. Měli jsme pronajatý byt. Byt byl hezký s výhledem na Alpy a s velkým balkónem. Jenomže bez mikrovlnky, rychlovarné konvice, jaru... Hlavně, že tam byla pračka a trouba :/ Nejvíc nás ale šokovalo, že v jedné ze dvou ložnic byla palanda. Dle fotek tam měla být palanda PLUS ještě jedno lůžko zvlášť. Paní neuměla tak dobře anglicky, aby se s ní dalo něco vydebatovat, takže jsme se s tím smířili. Znala jsem ji jen po telefonu. Na emaily neodpovídala, po telefonu mi nalhala, jak je tam všechno - i jar, utěrky a fén - a v den příjezdu mi jen zavolala, že na nás čekat nebude, že klíče nám nechá v zámku. Čímžto pádem si nevybrala zálohu a tak jsme ji ani neviděli v den odjezdu, kdy by si správně měla byt zkontrolovat.

Hned druhý den se nám stala taková nemilá věc. Vrátíme se po celodenním lyžování a nešly nám odekmnout dveře. Dveře do bytu byly skleněné a k nim se ještě zamykaly okenice (dveřnice?). No a právě ty okenice nešly odemknout. Ani na pátý pokus se to nikomu nepovedlo. Ráno jsem - jakožto vedoucí zájezdu - zamykala já, takže to vypadalo, že je to moje vina. Padlo tam, že jsem snad zlomila klíč! Drzost a neurvalost! Najednou vychází soused. Od pohledu Ital. Ten by to s těma jejich zámkama měl umět. Skočili jsme na něj a přitáhli jsme ho k našim dveřím. Neměl šanci uniknout. Zkoušel to a taky mu to nešlo. A že máme rozbitej zámek a jestli jsme volali Robertovi. Překvapivě uměl anglicky, tak jsme se domluvili a Robertovi volal on. Roberta jsme totiž neznali. Znali jsme jen Martu (a to byla pěkná píča). Výsledek telefonátu byl, že Roberto přijede do 10 minut.

Vyhulili jsme krabku, slunce zašlo a konečně po hodině někdo přijel. Tři chlapíci s nářadím. Strčili klíč do zámku, kopli do okenic a bylo odemčeno. Že prej stačí, když budeme zamykat jenom prosklenné dveře, že ty okenice máme nechat bejt.

Ale užili jsme si to. Bylo nádherně. Sluníčko svítilo celý den a do toho 15 stupňů. O víkendu tam bylo víc Čechů než Italů a v týdnu už jen Češi :-) A co jsem dělala, když jsem nelyžovala? První den jsem prošla město. Hlavním cílem bylo najít supermarket. Ten tam žádný nemají, ale mají aspoň minimarkety, kde jsem koupila hlavně ten jar. Byl tam děsně milý pán. Asi to byl jeho krámek, protože se nám opravdu snažil pomoct a poradit, i když uměl anglicky jen pár slov. Dál nám ochutnat i z několika sýrů. Žádný hyper, ani super. Bylo to takové tradiční. Člověk se cítil jak za starých dobrých časů. Jo a koupila jsem si tam čtyři mandarinky. Byly to ty nejlepší mandarinky, jaké jsem kdy jedla. Tak šťavnaté a sladké! Stačil jeden dílek v puse a bum, člověk byl v ráji. Já mám mandarinky ráda, ale vždy když si jich pár koupím, jsem zklamaná. To, co se tady prodává, je suché oranžové nic.

20170314_110348

Vařili jsme si sami různé instatní blafy a ke snídani vločky atp. Přes den jsme jedli vysokohorskou přirážku. První den jsem jedla sama pod lanovkou. Sednu si, přijde obsluha a prej, jestli budu pít, nebo jíst. Říkám, že oboje. Dostala jsem tedy jak jídelní, tak nápojový lístek. V nápojovém jsem hledala limču, leč nenašla. Muselo tedy dojít na složitou konverzaci:

já: "Máte nějakou limonádu?"
obsluha: "Limonádu?"
já: "Ano, limonádu. Jako třeba pomerančovou, citrónovou...?"
obsluha: "Ano, pomerančovou a citrónovou."
já: "Tak třeba tu citrónovou."

Byla teda výborná. Pila jsem ji tam furt. Pověděla jsem o této podpultovce svým přátelům, kteří si ji pak taky dali a taky jim moc chutnala.

Po tom, co jsme celou Malorku propařili na Aktivitách, italské večery jsme strávili hraním Telepatie. Hra je to úplně boží! Za málo námahy hodně zábavy.

A teď přemýšlím, že si snad pustím Anděla na horách nebo co :o

20170312_125212

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Škoda, že neumím lyžovat zlomenymec 09. 04. 2017 - 19:57
RE(2x): Škoda, že neumím lyžovat lvice 09. 04. 2017 - 20:05
RE: Škoda, že neumím lyžovat editt 10. 04. 2017 - 21:33
RE(2x): Škoda, že neumím lyžovat lvice 11. 04. 2017 - 22:37
RE(3x): Škoda, že neumím lyžovat editt 11. 04. 2017 - 22:56
RE: Škoda, že neumím lyžovat damn-girl 10. 04. 2017 - 21:50
RE(2x): Škoda, že neumím lyžovat lvice 11. 04. 2017 - 22:36
RE: Škoda, že neumím lyžovat boudicca 14. 04. 2017 - 09:00
RE: Škoda, že neumím lyžovat hroznetajne 14. 04. 2017 - 15:22
RE: Škoda, že neumím lyžovat rebarbora 21. 04. 2017 - 18:26