Kadeřnice aneb jak jsem teď pěkně hnusná

30. květen 2017 | 21.26 |

Byla jsem u kadeřnice a mám na pár měsíců zkaženej život. Vypadám jak Uršula Kluková a ještě mám každou stranu jinak dlouhou. Nevím, co mě přimělo, dát zas nějaké náně s fénem moc nad mou krásou. Jo, vlastně vím.

To jsem se vám takhle jednou potřebovala vidět zezadu. Kvůli nějakým šatům. Vzala jsem si zrcátko, namíříla na velké zrcadlo a koukám, že mám děsně, ale děsně dlouhé vlasy. Skoro do pasu! A to je moc.

Od té doby, co jsem skončila s předchozí prací, kterou jsem měla před tou předchozí, se stříhám sama. Ale jenom konečky. Brala jsem to nůžkama, které mi koupila máma na základní škole. Jsou pořád ostré! Ale teď k narozkám jsem dostala nůžky kadeřnické, takže profesionální. Ještě jsem je ale nevyzkoušela. Řekla jsem si, že to chce na léto tu hlavu trochu odlehčit. Nejenomže byly vlasy dlouhatánské, ale už i děsně chlupaté. A tak jsem se prostě někam objednala. Vždyť o co jde?

Kadeřnice byla hezká, což mě trošku štvalo, ale byla fakt milá a ptala se, jak to chci. Ptala se na celkovou délku, na délku patky, pamatovala si, kde mám pěšinku. Vypadalo to, že to skončí celkem slibně.

A ejhle, mám to teď nějaké krátké. Ale to neva, to doroste. A nechala jsem jí to tak zkrátit, takže tady jí nic vyčítat nemůžu. Mám to nad lopatky, ale to si zvyknu. Nicméně po vyfoukání koukám, že mám jednu stranu kratší. Jsem na to upozornila. Četla jsem si tam celou dobu v ženských magazínech, které jsou plné článků o tom, jak být pozitivní a jak se sebou nenechat zametat. Chudinku jsem dost vyvedla z konceptu. Až jí z ruky vypad skřipec.

No a tak se to jala srovnat. Stříhala a stříhala, až jsem řekla, že už to je dobrý, neb jsem se bála, že odejdu s mikádem. Si to srovnám doma. Mám přeci ty profi nůžky. Pak jsem jí ještě nesmělým hláskem řekla, že tu patku chci od hlavy. Trochu objemu, ne? Kurva! Přitom jsem jí hned na začátku řekla, že to chci do rovna ve smyslu do hladka, ne ve smyslu do ulízana. Přesto jsem vypadala, jak když mě olízne kráva.

Takže následovalo popadnutí kulatého kartáče, zapnutí fénu, hbitá práce rukou... A přesto nic. Furt blbý. Nabídla mi, že mi to podlakuje, což jsem odmítla. Však si to spravím doma, tak vo co go :-) I ten déšť už to trochu zlepšil. Za 600 korun slušnej kauf.

Pozitivní na tom je to, že jak jsem tam listovala těmi časáky, dozvěděla jsem se o zajímávé knize - Sex v pěti dílech světa od Miloslava Stingla. To by mohlo být fajn počteníčko :-)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kadeřnice aneb jak jsem teď pěkně hnusná damn-girl 31. 05. 2017 - 21:46
RE(2x): Kadeřnice aneb jak jsem teď pěkně hnusná lvice 03. 06. 2017 - 23:30