Lvice | Včera jsem umyla vanu

Ahoj všichni, vítejte u mého nového videa. Dnešní video bude kecací... Jo, takhle nějak bych dnes začala, kdybych byla youtuberka. Ale tou já z mnoha důvodů nejsem, takže vám tu jen něco po blogersku napíšu, jak už to ostatně dělám deset let.

Bude to taková všehochuť, protože se vůbec nic zvláštního nestalo, ale to neznamená, že se nic neděje. Včera jsem umyla vanu. K večeru jsme šly na bowling, takže jsem věděla, že do té doby musím doma něco udělat, jinak to bude úplně zabitý den. Dloooooooouho jsem se na tu prokletou vanu chystala a včera přišel její čas. Je krásná. A minulý víkend to bylo v podobném duchu. Rozmrazila jsem lednici! Je krásná, čístá a uspořádaná. Miluju ji. Z dalších takových velkých věcí mě ještě čeká mytí oken. No a na bowlingu jsme si zahrály tři hry a já v každé prohrála :(

A už jsem byla 10x na badmintonu a z toho 7x od té doby, co mám vlastní raketu, takže už jen 3x a budu ji mít zaplacenou. Pořád mě to baví a to teda hodně. Klidně bych chodila... No tak třeba 4x týdně. Blbý je, že si pak potom člověk musí mejt hlavu, což je dost unávný. Z práce rovnou na badminton, pak domů, do sprchy a spát. Ale učinila jsem ono zásadní rozhodnutí a upsala se k multisport kartě. Od září ji budu mít. Od doby, co badmintonuju, jsem zhubla dvě kila. Jednou už to byly chvíli tři, ale pak se to zase vrátilo na dvě :( Dvě jsou nic, to je taková proměnná. Kdyby to byly tři, tak to už něco znamená, to už je jen kousek od pětky a pětka zas od desítky.

To jsme ale jednou takhle s kamarádkou zkusily jiné cvičiště, než kam chodíme normálně, a to vám teda bylo. Nejenom, že tam bylo asi 50 stupňů a žádný vzduch. Nejhorší bylo, že tam kromě nás byli ještě další dva a jeden z těch dvou byl trenér (tak 60 let). Furt do nás něco valil, přestože tam měl svého žáka. Že naše rakety jsou sračky, vnutil nám svůj míček, že podle stylu naší hry je vidět, že se nám nedostává pravidelného pohlavního styku! Až se nám nakonec vetřel na kurt, že nás naučí podání. Páč "jakmile se naučíme podávat, můžeme vyhrávat". Když jsem pravila, že nechci vyhrávat, že si chci zahrát, byl rozhozen, zjevně nikdy nic takového neslyšel.

No a když jsme u toho sportu, tak vám musím povědět o tom, jak jsem vyzkoušela další sport (a opět to byla tragédie). Kamarádka mi pověděla, že byla na bosu a že to bylo úplně v pohodě, nic moc náročného. Pro ty z vás, kdo nevíte, tak bosu je cvičení na takovém tom polovičním velkém míči. Plochou stranou je míč pevně na zemi a na té vypoulené části cvičíte. Takovej jako aerobic, jak se cvičil s tím schůdkem. Kámoška mě ještě nalákala na pěkné fitko a já jí to všechno sežrala. Fitko bylo pěkné. Moderní, v centru. Ale co je mi kurva po tom, když jsem tam málem umřela?! Vůbec jsem nestíhala a lilo ze mě jako snad nikdy. Úplně nejlepší bylo, když ke mně přistoupila lektorka. Dám vám to sem přesně tak, jak jsem to hned ten večer napsala na FB: Nejlepší bylo, když ke mně asi v polovině přistoupila instruktorka se slovy "I will help you". Myslela si, že jsem celou dobu tak mimo proto, že jí nerozumím.

A když už jsme u toho Facebooku, musím sem dát další srandu, kterou jsem zveřejnila hned další den. Byla jsem na IT. Chvíli se mi hrabal v kompu, zašprýmovali jsme si a závěrem bylo, že přítel, nebo manžel mi s tím pomůže. Doteď mi to nejde a musela jsem přijít s dočasně-permanentním řešením. Ale fascinuje mě, jak chlapec automaticky předpokládá, že někoho mám.

A na závěr vám ještě povím, že jsem tu měla návštěvu z USA. První kámoši z mého amerického období, co se na návštěvě ČR byli schopní a ochotní se mnou sejít. Jsou to Češi. Ona je tam nějak přes deset let a on prakticky celý svůj život, od nějakých pěti let. Vzala jsem je do Lokálu v Dlouhé, kde se jim naštěstí moc líbilo, pochutnali si tam na guláši a na nakládaném hermelínu. A bylo to úplně úžasný. Neviděli jsme se šest let a vůbec to nebylo znát. Kecali jsme jako staří dobří kámoši, co se vídají co čtrnáct dní. Škoda, že je nemůžu jezdit navštěvovat. I kdybych měla na letenku, tak bych si tam musela půjčit auto (nehledě na to, že už samozřejmě zas neumím řídit) a za jídlo bych se taky nedoplatila. Dokonce mi řekli, že jim tam chybí můj humor, že žádný z jejich jiných kamarádů nemá tak skvělý humor jako já <3 Řikali, že by odteď chtěli lítat do Česka každý rok. Tak snad...

Jo a dneska jsem tady asi tak kilák ode mě shodou okolností objevila cukrárnu :-) A měli tam alžírskou kávu!!! Za 65 korun a já měla jen 40. Nevypadalo to, že by brali karty. Chtěla jsem se zeptat, ale nebyla tam obsluha. Prubnu to příště. Byla by to škoda, musím to stihnout, dokud se dá ještě sedět na zahrádce.