Dámská jízda v Jablonci

Kamarádka je těhotná a koncem dubna se vdává, takže přišla s nápadem, že by si mohla naše čtyřka zajet někam na víkend. Taková jako rozlučka se svobodou, ale bez striptéra.

Známe se už od základky a jsme děsný slušňačky, takže žádnej bar, diskotéky, růžové šerpy s nápisem Bride To Be, závoje ani korunky. Jely jsme hrát hry. Společenské, deskové nebo jak se tomu dnes říká. Těhotná zasnoubená si jako destinaci snů zvolila Jablonec nad Nisou. LOL. Že tamtudy jezdily s mámou na chatu nebo co. Já vůči tomu městu ani žádný předsudky nemohla mít, když jediné, co jsem o něm věděla, bylo to, že je někde na severu. Ale právě když nám poslala na výběr ze tří ubytování, začala jsem mít špatné tušení.

Z těch hrůz jsme vybraly to nejmenší zlo. Apartmán se dvěma ložnicemi, přičemž jedna byla i obývák. Obývák se stolem byl zásadní, když jsme chtěly hrát ty hry. Jedna židle byla bohužel polorozpadlá, tak jsme hrály na gauči u konferenčního stolku. A to nebylo dobré na záda, jak se člověk furt nakláněl ke stolu, aby viděl na hrací plochu. No aspoň že postel byla pohodlná. Hrály jsme Telepatii, Krycí jména a Activity. Když jsem při Activitách nebyla schopná uhodnout dřevořezbu, vstoupila do těhotné zasnoubené kamarádky agresivita. A to jsem s ní ani nebyla ve dvojici! Vím, že se jí to u Activit stává a nesnáším to.

Ubytované jsme teda byly v hotelu Na Baště. Naše poloha byla strategická. Kousek od náměstí s velikonočními trhy, kousek od nákupního centra Central, i kousek od přehrady. Hotel má dvě restaurace, které jsou teda opravdu krásné (je to teda jako spíš jen jedna rozdělená na dvě části). Je vidět, že je to nové a velmi vkusně zařízené. Měli tam permanentně narváno, takže jsme si vždy musely dělat rezervace. Nabídka výborná, vizuálně na jedničku, ale chuťově mi to vůbec nejelo. Měla jsem bažantí prsa se šípkovou omáčkou a těstoviny s kuřecím masem. Oboje mi přišlo bez chuti. Napotřetí jsem si radši v nákupáku dala sushi a k večeři pak na hotelu jen vývar a horké višně. Vývar byl v pořádku, ale višně nebyly horké (?!).

Město je to hnusné. Plno pochybných existencí, každý druhý barák polorozpadlý, no potmě bych se tam nechtěla procházet. Velikonoční trhy byly klasická kravina - klobásy, sýry, vařečky, nevkusné náušnice, pomlázky a pivo. Holky tam kupovaly srdce z perníku... Já nevím. Nikdy jsem nechápala, kdo a proč tohle kupuje. Ale já jsem starý cynik, co nechápe spoustu věcí, co se běžně dělají. U přehrady to bylo na sebevraždu, což ostatně vidíte na fotce sami. Byla ještě skoro celá zamrzlá a plná pečiva pro kachny. Taky tam byly mrtvý ryby. Po cestě je taky letní kino. To mě ba.

Ale není léto, že jo. Nejvíc jsme si užily návštěvu obchoďáku. No jo, ženy zkažené konzumem velkoměsta. V tom nákupním centru bylo totiž strašně málo lidí. V CCC měli několik párů bot ve velikosti 41. To je v Praze utopie. Jednačtyřicítka je hned pryč, zůstává jen u těch bot, které jsou hnusné a nikdo je nechce. No a pak ráj v DMku. Plný regály zboží. Jsem se konečně cítila člověkem. V Praze jsou stojany s dekorativní kosmetikou věčně vybrakovaný. V Jablonci nikoli. V Jablonci je všeho dostatek. Ani testery nechybí :-) No a tak jsem si koupila ombre rtěnku a miluju ji :-)))

S kámoškou jsme spaly v takovém divném pokoji plném starého nábytku. Všechno vyřezávané, skříně jak na zámku, ve vitríně porcelán (WTF?!), takže jsme se bály, že tam bude strašit :-D A první noc to tak fakt vypadalo. Vypadalo to, že máme v předsíni ducha.V předsiní bylo totiž světlo na čidlo a to se nám v noci začalo samo rozsvěcovat. Cvak, světlo a nikde nikdo, nikdo nešel na záchod. Když jsem konečně usnula, zdálo se mi, že ze mě někdo stahuje peřinu a že se snažím probudit kamarádku a nejde mi to. Ráno jsme od holek v druhém pokoji zjistily, že to světlo v předsíni reaguje i na pohyb v jejich ložnici. Ono tam totiž bylo děsný vedro. To už je poslední, co vám chci říct. Topení topila naplno a v apartmánu bylo tak 30 stupňů. Dvě topení vypnout šla, ale ta další dvě neměla žádné ovládací kolečko. Když jsme to řekly u snídaně, jestli se to nedá nějak regulovat, tak nám bylo řečeno, že těžko. No tak aspoň, že okna otvírat šla.

Aha, tak to není to poslední, co vám chci říct...

Zaplatily jsme si snídaně. Kdo by nemiloval snídaně. Taková snídaně, co vám připraví někdo jiný, je nejlepší způsob, jak začít den. Takže naklušem dolů na snídaně a hledáme takovej ten pult, kde jsou šunky, sýry, párky, vajíčka, koláče atd. A ne. Bylo to jinak. Dostaly jsme snídaňový lístek se šesti různými snídaněmi. Tohle jsem zatím zažila jen v Bruntále, ale tam je to jasné, to je drsný kraj. Nevýhodou těchto nesamoobslužných snídaní je, že toho nemůžete vypít kolik chcete. My měly v ceně 2 dc džusu a 1 teplý nápoj. Jednou jsem si dala míchaná vajíčka, podruhé hemenex a výborné. K tomu bylo pečivo, máslo, bílý hustý jogurt ve skleničce na nožce a trošku musli v mini skleněné mističce. To celé nám vždy přinesli na stříbrném podnose. Cute.

Byl to náhodou super víkend (víc takových!). Jen ta místní servírka nechápala, co tam děláme. Prej jestli jsme přijely kvůli nějaké akci... Jo, my přijely, abychom tu hrály hry :-P Kamarádka říkala, že si asi myslí, že jsme mladší. A tak mě napadá otázka: "Od kolika let není hraní her považováno za divné?".