Mám takový malý problém. Na introverta jsem moc akční a na extroverta moc asociální. A nesnesu debily, ale to sem teď nepatří. Ráda někam jedu, ráda se zleju, ale kdy já chci a ne když mi to naordinuje někdo jiný. Teambuilding však přes svá negativa nabízí i nesporné výhody. Je to místo práce a je to zadarmo. Takže jsem jela.
U nás ve firmě pracují samí inteligentní lidé. Aspoň teda ti, se kterými se znám. Žadné vymyté mozky, co si hrajou na optimistického Američana, plného žoviálnosti, falešného kamarádství, prázdných frází a křečovitého úsměvu od ucha k uchu. Lepší šéfovou jsem v životě neměla, citím se tu dobře... možná tak dobře, že by přežila i něco odprezentovat (což už se teda jednou stalo) :o
Takže jsme jeli na Moravu do jednoho nádherného vinařství. Luxusní a předražené ubytko, takže soukromě bych se tam nikdy neubytovala. V létě, až budou svahy pokryty révou, to bude teprve krása. Ale už teď to stálo za to. Stojíte na balkóně a koukáte do přírody. Panoramata bez aut a bez lidí. Pohádkový pohled mému oku vzácný.
A tak jsme přijeli, ubytovali se... Nejdřív jsem myslela, že nám dali pokoj pro invalidy, jak byl prostorný. No nebylo to tak, ale jednou už se mi to stalo. Před pěti lety v Londýně. Pak byl oběd, pak ochutnávka vín... Víno nemusím. Vlastně mi vůbec nechutná. To poslední, co nám dal, bylo tak suché, že chutnalo jak ocet. Sladké nám dal ochutnat jen jedno, ale to teda bylo! Vynikající! Že prý se mu říká bazénové víno. Čert vem víno. Nejhorší bylo, jak byli ti lidi postupem času víc a víc nametený a už vůbec nedávali pozor. Nedokázali zavřít klapačku a chudák ten pán o každém tom víně něco povídal a skoro nikdo ho neposlouchal. Přišlo mi to jak na exkurzi se školou. Akorát tady nám nemoh nikdo pohrozit, že z toho pak bude písemka, takže nám doporučuje držet huby.
Do večeře bylo furt hafo času, takže bylo nad slunce jasný, jakou volnočasovou aktivitu zvolím. Spánek. Sladký elixír krásy a dobré nálady. Zavrtala jsem se do peřin, zatímco moje kolegyně a spolubydlící se potichoučku věnovala tabletu. Pak jsem se dokutálela na večeři, po večeři jsem se převlékla do rudé modes robes a před zrcadlem jsem si řekla, že na lehce mázlé linky kašlu, neb ve tmě na diskotéce to stejně nebude vidět. Takže jsem popíjela víno, trsala, mezitím se zúčastnila jedné soutěže, kde jsem vyhrála (výhrou nebylo nic jiného než víno), a samozřejmě jsem se vyfotila ve fotokoutku. Ve 22:30 jsem usoudila, že už stačilo (i když přinesli další jídlo - noční sváču) a šla jsem na pokoj.
Na pokoji jsme totiž měly vířivku!!! Takže jsem si napustila vanu a vířila se. Taková slast. No a v půl dvanáctý jsem byla v posteli. Vstávala jsem v osum hodin svěží a s čerstvě umytým vlasem. Můj první teambuilding, kdy jsem se neopila. Docela dobrej pocit nemít kocovinu. Ráno jsem neměla problémy se nachystat a zabalit si. I tu snídani jsem si konečně mohla užít :-D
A od března mám smlouvu na dobu neurčitou!!! Původně jsem měla smlouvu do konce června. Už tady budu pomalu půl roku sama. Kolegyně k poslednímu říjnu odešla a pořád se nám nedaří nikoho najít. Nevýhodou pro mě je, že jsem na všechno sama, ale zas mám klid, nemusím se nikomu přizpůsobovat, nikomu nic hlásit. Pěkně si to tady na tom písečku jedu po svym.