Článek se měl původně jmenovat Open House 2018. Měla jsem v plánu strávit celou sobotu běháním po open housech. Když se ukázalo, že plán úplně tak nevyšel, ale pořád to byl skvělý den, vytanul mi na mysli nový název a to Sobotěnka jako malovaná. Nakonec je z toho co z toho je :-)
Tento víkend probíhal v Praze Open House, čili festival otevřených domů. Ráda navštěvuju místa, kde jsem ještě nebyla. Mám ráda, když si mé oči prohlíží, co ještě neviděly. Nejvíc by mě bavilo, kdybych mohla vlízt cizím lidem do bytu :-) Vždycky si představuju, jak bych si to tam zařídíla já a kolikrát takhle u různých známých nasaju pořádnou dávku inspirace. Nicméně veřejnosti byty cizích lidí přístupné zatím nejsou, tak jsem se vrhla na ty domy. Měla jsem v plánu Libeňský zámeček, Invalidovnu, Desfourský palác, Zátkovu sodovkávrnu, Parní mlýny a Vinařství Salabka.
hroši v Karlíně
A tak jsem svou cestu započala v Libni. V dubnu jsem tam byla na svatbě, což byla moje úplně první návštěva Libeňského zámku a tak jsem si říkala, že si to teď projdu a prohlídnu víc. Ale k vidění byla jen ta obřadní místnost, kde už jsem byla, a kaplička. V obřadní místnosti jsou pěkná kamna :-) Z výkladu si pamatuju, že ta kaplička je nejhonosnější kaplí na území ČR a že jednu dobu sloužila část zámku jako ústav pro mravnězpustlou mládež.
Invalidovna
Na tramvajové zastávce Invalidovna v Karlíně je takový novější office park, kde jsou moc povedné sochy, které jsem si teď konečně měla možnost prohlédnout naživo. Po pořízení dostatečného množství obrazového materiálu jsem se konečně vydala k Invalidovně, na kterou jsem se z toho všeho těšila nejvíc. Jezdila jsem kolem toho roky. Chodila jsem na gympl do Karlína a i mimo to jsem tuto trasu využívala a využívám velice často. Teď jsem teda konečně stála před ní a tam fronta jako kráva. Ach jo. Ale zařadila jsem se. Vůbec mě nenapadlo, že tam pobudu přes dvě hodiny. Ale byla jsem ráda, že jsem se dostala dovnitř. Je to zajímavý místo. Podle původních plánů měla být Invalidovna devětkrát větší. Celý objekt fungoval jako takové město. Vojáci byli ubytovaní v místnostech po třiceti a jinak tam byla škola, nemocnice, casino, obchody... A byla tam dost zima :-)
plavci v Karlíně
Navštívila jsem teprve druhou budovu a dál už se mi putovat moc nechtělo. Ta fronta mi sebrala veškerou energii. No veškerou ne, ještě mi ji trochu zbylo. Napadlo mě, že konečně zkusím ta Rekola. Chtěla jsem to zkusit už aspoň sto let. Vždyť jsem se tam zaregistrovala před rokem! Jala jsem se teda hledat kolo. Potřebovala jsem jedno, které na mě bude čekat v nějaké izolovanější lokalitě, protože jsem nevěděla, jestli se na tom ještě vůbec udržím. Po cestě jsem se vyfotila u Neboj tunelu, který spojuje Karlín s Žižkovem a který jsem také chtěla vidět už drahně let. Při putování za kolem jsem zjistila, že Karlín je teď tak krásnej! Když jsem tam chodila na gympl, tak to bylo cikánský ghetto a krom školy jsem tam chodila akorát tak na poštu a do potravin.
Kolečko jsem našla a byla jsem překvapená, jak je to půjčení jednoduchý a apka úžasná. Celej ten systém je úplně boží. A hlavně - já umím jezdit na kole!!! No jo, projížděla jsem se Karlínem a byl to parádní pocit. Kochala jsem se budovama, starejma i novejma, a bylo mi dobře. Uchvátila mě úplně nová kancl budova Butterfly, která při pohledu zeshora připomíná motýla a po obvodu je její plášť celý posázený rostlinkami. Fakt pecka, čuměla jsem tam na to dost dlouho.
budova Butterfly
Jela jsem tedy jakoby z Karlínskýho náměstí zpátky na Invalidovnu, kterou jsem celou objela, takže jsem ji viděla dokonce i zezadu. Kolo jsem u silnice zaparkovala, zamkla a skočila na tramvaj. V Karlíně chci pracovat a kdyby tam pro mě byl i nějakej ten letní byt... Co? Šlo by to ňák zařídit?
P.S. Hlavně, že mám fotku toho kola, co? :-D