Lvice | Výkřiky od pracovního stolu

Já chci dělat o víkendu něco hezkýho! Místo toho ale myslím na to, že nepoužívám vlhčený toaletní papír a nevím, jestli bych ho neměla teda začít používat.

Jenomže právě. Já viděla takovou reportáž, kde říkali, že ten papír se nerozpustí a zasekává se jim v čističkách. A pak mám taky blbej pocit z toho, že objednávám na Alliexpresu. Přes půlku světa mi dorazí třeba pantofle nebo náušnice za pár korun. Chudák Číňan v potu tváře o misce rýže denně dře, rodinu vidí jednou za rok, protože odjel za prací, bydlí v komůrce bez oken... Zatímco já si v pohodě otevřu schránku a tu na mě vypadne rtěnka, tu sponka.

·        

Když jsem v práci, tak si chci číst. Když jsem doma obklopena knihami, říkám si, že bych zas mohla něco namalovat. Když si ale představím, že bych měla vytáhnout všechny své umělecké potřeby, spíš se vidím u seriálu. A stejně ať dělám cokoli, chce se mi spát. No a teď mám novinku – nejradši se vidím v sauně.

Tudle mi ale nešel net, tak jsem namalovala tři obrázky. Dala jsem vybrat kamarádce a jí se líbily všechny tři. Chce to už konečně článek a hlavně ukázky.

·           

Koupila jsem si v Pepcu čtyři sklenice. Takový ty šroubovací s brčkem. Jakože mě to udělá šťastnější. Jednu sobotu jsem díky tomu vypila víc vody s citronem, ale šťastnější? Šťastnější to teda nejsem. Sice jedna stála jen dvanáct korun, ale stejně. Platíme za ty všechny věci ne penězma, ale svým časem. To bylo řečeno ve filmu Human. Sedím každý den celý den v práci jenom proto, abych si mohla platit byt, ve kterém stejně nejsem. Nebo to jsem, ale minimálně.

·       ·        

V DMku už zcela automaticky tasím svou fialovou kartičku jak rytíř kord. Jenomže ta karta prej už neplatí. Konečně jsem si zapamatovala, že je fialová, kde v peněžence ji mám. Konečně jsem se cítila člověkem jak profi zákazník, který v tom umí chodit. Pryč je to! Je to všechno pryč!

·       ·       

Mám brýle. Dioptrické brýle. Před lety jsem si koupila své první, ale to byl prostě špatný kup. Už se mi vůbec nelíbí. Dřív jsem řešila pouze astigmatismus (oční vada, způsobující nepřesné zaostření světla na sítnici), tak jsem je stejně moc nenosila. Teď mám prý astigmatismus na obou očích a taky dioptrie – i když jenom čtvrtky. Shánění obrub mi zabralo téměř půl roku! Ano, jsem náročná. Nebudu přece nosit nějaký hnus. Potřebovala jsem něco elegantního, nadčasového a něco, co se hodí ke všemu. S tou nadčasovostí se mi to asi nepovedlo. Koupila jsem si brýle černé velké výrazné, takže něco, co se nosí teď. Akorát možná tím tvarem se trochu liším od ostatních – je to totiž tvar tzv. kočičí. Navštívila jsem sedm optik z toho dvě dvakrát. Mezitím mi vypršel poukaz na brýle a já musela znova k očnímu. Ono to není jen tak, koupit si brýle na první dobrou. Vždyť pěkné obroučky máte za 4 000! A k tomu ještě skla. Strašný. Takovej kousek plastu. Nechápu, jak to může stát tolik. Samá blbá značka. Pak ještě člověk musí dávat bacha na kovové ozdoby. Zlato se vám nehodí ke stříbrným šperkům a naopak. Polovina kusů naprosto nevkusných, strakatých nebo jinak zpitvořených. Jo a druhá polovina mi vlastně byla malá. Mám prý široký nos i obličej.

A ptáte se, kde že jsem koupila ty první brýle? Jo, nakonec mě taky osvítilo, vzala jsem si dovolenou a jela jsem tam. Tam jsem pořídila a dokonce jsem váhala mezi dvěma kusy. Stály stejně, tak to bylo fakt pekelné rozhodování. Nakonec jsem si vzala ty výraznější. Jedny byly celé černé a druhé byly ozdobené takovou jako želvovinou/perletí. Sice jsem si řekla, že tentokrát si koupím něco normálního. Jenomže to já ne. Vždycky nakonec skončím s něčím nepřehlédnutelným.

Značka je Christian Lacroix, což jsem během své pátrací akce pochopila, že je drahá značka. Sehnala jsem je za polovic. Ale nemůžu říct kde. Mé kontakty jsou tajné.

No ale málem bych se zapomněla zmínit o tom, jak vidím. Ta ostrost vidění je přenádherná. Když třeba koukám na něco na kompu a brýle si na chvíli sundám, rozdíl je velkej. Nechápu, jak jsem tak dlouho mohla žít bez brýlí. Teď ještě potřebuju dioptrie do těch druhých, abych měla jedny nafurt doma a jedny nafurt v práci.

·       ·       

Jsem si tyhlety výkřiky psala jen tak v práci, ale tomu je teď konec.

Mám novou kolegyni. Nebudu chodit kolem horký kaše a hned na začátek vám řeknu - je to debil. Nejdřív jsem myslela, že jen nemá vychování, pak že je prostě blbá a teď mi přijde, že se zasekla někdy ve 13 letech. A ne, není jí 20, není to její první práce. Je to žena v mém věku.

Mluví hrozně nahlas. Takže v open spacu na celý patro. Obsah jejích sdělení je právě na úrovni třináctiletý holky a mně je za ní strašně trapně. Vadí mi, jak se chová, co říká a vadí mi, že na sebe přitahuje pozornost a tím pádem i na mě. Chová se, jak kdyby tu pracovala 10 let. Už mě stihla nazvat gestapačkou. Sleduje, co jím, co nejím, komentovala i můj bazální metabolismus.

Neříkám, že se neflákám, že nechodím na net a na dlouhé obědy. A v tom je právě ten vtip, nikde to nevykládám. Všecky svoje flákací akce podnikám s grácií a elegancí. Nebylo dne, kdy by se madam ráčila dovalit před devátou. Ona si nejdřív dorazí v 9:15 a místo, aby si tiše sedla, zapla počítač a začala bušit do klávesnice, tak místo pozdravu začne celá uřícená, jak kdyby běžela přes celou Prahu, vyřvávat, kde byla nehoda, kde zácpa, kde jí to ujelo a co měla ke snídani. Nikdo nás tu nehlídá, nemáme píchačky, ale to neznamená, že toho budu zneužívat. Budu si toho užívat, a jestli mi to tahle blbka zkazí, tak ji zabiju. Sice tu mám na hovno prachy, ale aspoň si můžu dělat, co chci.

Ona ani s počítačem moc neumí, píše emaily bez pozdravu, bez poděkování. Přijde mi jak taková ta pani z venkovskýho trhu: "Ooookurky, čerstvé okurky". Na to by se hodila. Ale to je tak jediný. A že chodí hnusně oblíkaná vás jistě nepřekvapí. Teď má dovolenou a pak já, takže si dostatečně odpočinu. A to jsem byla na tom pohovoru s ní i já. Nikdo jinej se nám ale nepřihlásil, takže teď nemusím brečet, že jsme měli vzít toho, nebo toho. S takovým deviantem jsem se ještě nesetkala. Hlavně, že je to paní inženýrka. 

·

Mám koupenou dovolenou. Pojedu k moři! Hurá, hurá, hurá. Těším se moc a více vám povím až po návratu. I když... Tak zatím jenom prozradím, že tam jsou bílý vilky, je to v borovym háji a pláž nádherná <3

·