První meetup blogerů Píše.cz

Chtěla jsem to napsat hned za tepla ještě včera. Dokud mi žilou koloval Ruskij Standart. Ale byla jsem moc ... řekněme unavená.

Včera se konal úplně první sraz blogerů Píše.cz. Dorazilo devět z deseti nahlášených. Samí příjemní inteligentní lidé. Seděli jsme tam od dvou do osmi. Všechno tohle považuju za jeden velký úspěch!

Teď je ale otázka, co si z toho pamatuju. Vím, že měli zázvorovou limonádu a zázvorovej tonic. Zázvor nesnáším. Ale ani před požitím chlastu jsem si nebyla schopna zapamatovat, kdo je kdo. Příště přijďtě oděni v barvách svého blogu sakra :-) A sorry, že jsem dorazila pozdě. Ale jak se říká u nás v Praze: "Better late than ugly."

První polovinu meetingu se hovořilo o drogách. Příště prej jedem do Ostravy. České mekky drog :o A v druhé polovině se probírala kuřba v lesoparku :-D Náš pan číšník byl taky dobrej. Předchozí noc strávil na CPZ. Což je cela předběžného zadržení (nevěděla jsem - no a co?). Další téma, o kterém jsem se dověděla více než kdykoli předtím. Venku na cigáru se mi panáček svěřil, že zapíjel žal. Takhle to pak dopadá. Takže holky, nebuďte na ty kluky tak zlý! Byl to on, kdo nás takto luxusně vyfotil s jídelními lístky. Ani se moc nedivil, když jsem mu vysvětlovala svůj netradiční požadavek. A za to mu patří velký dík. Hrdina.

Celkově to bylo hrdinské odpoledne. Jsem moc ráda, že se odvážily dorazit i tišší typy včetně mě :-))) Úplně jsem zapomněla, jak těžko se mi zapojuje do společnosti lidí, které vidím poprvé v životě. Nejsem vypravěč příběhů. V tom se dařilo Sayonaře, Tlapce, Raduš, Boudice a také nejstatečnějšímu pánovi ze všech - jedinému muži na srazu - Mečounovi. Já si musela dát pár vodek, konkrétně osm panáků, abych nevypadala jak blbeček, co organizuje sraz, na který sice přijde, ale za celou dobu nic neřekne. Jsem holt spíš jen takový glosátor, než vypravěč.

Ale když jsme u té vodky a odvahy. Někde mezi drogama a kuřbou padla řeč na karaoke. Že prý existují karaoke bary, kde se můžete se svou uzavřenou společností zavřít v místnosti bez cizích lidí. Tam prý také půjdeme. Už se vidím, jak si stoupám před mikrofón. Ani po osmi panácích by mě tam nedostali. I když tohle by se zpívalo hezky, ne? Vracím se domů nad ránem, kvalitním vínem omámen, z přímek se stávaj zatáčky, točí se svět, jsem na sračky. Vedle mě zvrací princezna, nastavím dlaň a požehnám, pro všechny jasný poselství - tomu se říká přátelství. A jelikož jsem kreativní, ten konec bych změnila na "tomu se říká blogerství."

To jsem se zase předvedla s tím chlastem, co? 

Blbost! Už v té hospodě mi Boudica připomněla, že na téma Lvice a chlast se lze na mém blogu dovědět dost, tudíž můj počin nemohl být pro nikoho z Píšáků překvapením.

Doufám, že všichni mimopražští dorazili bezpečně domů, a neměli to tak krušné jako já. Já se totiž po cestě domů mohla pochcat a wc na Vltavský má o víkendu jen do osmi!!! Musela jsem si ulevit v lesoparku na Kobylisích. V přírodě jsem nemočila dobrých 20 let. Jo, život je plný překvapení a vy jste moji hrdinové :-D A ne, nemám kocovinu. Je mi dobře a odpoledne jdu na výstavu.

A nakonec jsme se s Raduš upsaly do návštěvní knihy