Ukradená izolepa

Byl to den jako každý jiný. Kanceláří se ozývalo tiché klikání myší a klapání kláves klávesnic. Někdo se beze studu mazlil v rohu s tiskárnou a čekal až mu pošle pár příjemně teplých papírů. Ti nejspolečenštější se s hrníčky v ruce motali v kuchyňce, ze které se ozýval smích značící dobrý kolektiv. Poobědová líná atmosféra ovládla celé patro open spacu. Takové obyčejné prosluněné úterý. A nebo ne?

Klikáme a píšeme. Jezdíme si myší z jednoho monitoru na druhý. Netušíme, jak křehký je náš klid. Smrdíme v práci a je nám vlastně dobře. Zanedlouho se nám ta korporátní pohoda rozplyne jak pára nad hrncem.

"Kdo máte moji izolepu? Kdo jste mi ji vzal?", zařve Helena. Sedí u okna a je hlučná, i když neřve. Jenomže teď potřebuje poslat balík a balík se co? Balík je po naplnění potřeba zalepit izolepou a to jde dost těžko, když vám ta krásná tlustá izolepa chybí. Ukradená izolepa je samozřejmě k nasrání. My jsme ji přirozeně nikdo nevzali. Přesto nám tuhne úsměv na líci a i střeva se začínají podivně kroutit.

Helena si tu izolepu koupila ze svého. Bylo to na míře její zuřivosti znát. Ve skříni s kancelářskými potřebami žádné izolepy nemáme. Ani u nás v supermarketu zrovna nebyly. Musela do papírnictví! PA-PĺĺĺR-NIC-TVĺ. Kdo dneska chodí do papírnictví??? Musela podstoupit takovou potupu a my, krysy kancelářské, jsme tu těžce získanou komoditu sprostě ukradly! Hanba nám všem.

Kolega Milan se sice s klidem sobě vlastním nabídl, že ji tu izolepu dojde koupit. Ona ho však ve své mysli bačkorou rozdrtila. Ona je přece vedoucí a udupat by ho mohla, nebo aspoň poslat pro tu izolepu, kdyby chtěla. Ale tady šlo o princip! Bylo nám tu divně a dusno. V naší uličce chyběl Otakar. Byl na meetingu. Kde jinde? Jak říká oblíbený klasik George Clooney: Meeting. What else? Spasitele, jež nám poslal sám nejvyšší, korporátů král, jsme potřebovali jak sůl. I koberec se začal kroutit, jak bylo dusno. Tužky v držáčcích se klepaly až jim tuhy vyskakovaly a telefony se samy přepínaly na tichý režim.

Otakar se posadil na svou židli, přisunul ke stolu a povídá "Mám na stole ňákou izolepu. Ta není moje."

True story. Almost.