Óda proti tobě

Chybí mi. Stejská se mi po něm. Myslím na něj každý den. Tak ňák si pořád myslím, že by nám to mohlo fungovat, kdybychom se snažili. Kdybychom na tom vztahu ňák zapracovali. Těch kdyby je hodně. Třeba kdyby neměl holku.

Ano, chlapec už má přítelkyni! A to ani ještě nejsme rozvedený! A jak jsem to zjistila? No samozřejmě, že to nevím od něj. On si totiž musel vymýšlet ptákoviny, jako že chce bejt s maminkou a že v USA nemá žádný kamarády. Prostě jedno ráno, než jsem šla na pracák, tak jsem mrkla na Facebook, kde měl čůrák krásný ťuťuťu ňuňuňu fotečky s novou čůzou. Na FB je teda dala ona, ale on dal, že se mu to líbí a tím pádem jsem je mohla vidět i já. Ano, mučednicky si ho nechávám mezi kamarády.

S čůzou to dali dohromady koncem roku, když byl v Turecku, zatímco já byla v LA a balila. Psali si ale už několik měsíců předtím na FB. Moc dobře jsem to viděla. Hlavně, že mi do poslení chvíle tvrdil, jak by s Turkyní nikdy v životě nemoh chodit. Do toho Turecka jel samozřejmě za ní, aby se konečně viděli. A najednou změnil svoje plány, že se do Turecka odstěhuje co nejdřív. Hned, jak si najde práci. Tu už si určitě teď hledá jak ďas. Taky povídal, že by chtěl do Izmiru, že je tam ňáká úžasná firma na stíhačky. Hovno stíhačky. Bydlí tam čůza. Slabou útěchou je mi aspoň to, že čůza je hnusná jak prdel.

Že mi to nemoh říct sám, že někoho má. A že si musel vymýšlet všechny tyhlety povídačky. To v životě nepochopim. Trochu upřímnosti bych si snad po těch letech zasloužila! Hned, jak jsem ty fotky viděla, tak jsem mu psala SMSky. No a on mi řek, že už vůbec nemám řešit, co dělá nebo nedělá. Že mám bejt ráda, že jsem ve svý milovaný Praze se svejma kamarádkama a s výhledem na lepší budoucnost. No jo, ale to bych musela bejt bezcitná mašina, abych nic neřešila.

Já nevím, jak se přes tohle dostanu. Chtěla bych novej vztah. Lásku a romantiku. Ale když jedu metrem a pozoruju tam ty Čechy, tak je mi na nic. Mě totiž Češi absolutně nevzrušujou. A já je taky ne, takže je to oboustanné. Chci žít v Praze, ale nelíbí se mi Češi.

Nevím teda, co je smutnější. Že jsem s ním promarnila tolik let a teď nemám ani nárok na podporu? Nebo že si pořád dělám iluze, vzpomínám na to dobré a mám ho pořád ráda? A nebo že si tak rychle našel novou přítelkyni a já to musela zjistit na Facebooku?

Někdy na gymplu jsem napsala úžasnou básničku.

Tenkrát jsem k tomu neměla důvod, ale asi jsem ňák podvědomě cejtila, že se mi jednou bude setsakramentsky hodit. To víte, že jsem na něco, co jsem napsala před více než deseti lety, dávno zapomněla. Ale našla jsem ji ve svém pouzdře na doklady. Nazvala jsem ji Óda proti tobě:

Jsi rozteklý lepidlo v šupleti.
Jsi komár, nejhorší z celý havěti.
Jsi kašel, co nedá mi spát.
Jsi zelí, co nutí mě srát.
Jsi páchnoucí noha bezdomovce.
Jsi leklá ryba v řece.
Jsi jen desetník, co házím do studny.
Jsi smradlavej opar za humny.
Jsi polštář, do kterýho slintám.
Jsi žvejkačka, kterou žvejkám.
Jsi blbej, jak třista dílů telenovely.
Tak proč už proboha nejsi v prdeli?

Chybíš mi, jak mrtvýmu baseball.
Chybíš mi, jak slepýmu televizor.
Chybíš mi, jak periodická tabulka prvků.
Chybíš mi, jak zkurvenejch holubů vrků.
Chybíš mi, jak třetí noha,
tak nečum a vem roha!

Když jsme spolu ještě chodili, tak byl v roce 2003 za mnou v Praze. Na Valentýna mi dal obrovskýho medvěda v papírové tašce. Na té tašce byl lísteček, kam napsal toto:

14. 2. 2003
Prague

Thank you for letting me live this wonderful week of my life with you... It was so special, unique time I've had with you that means more than everything for me. I wish with all my heart you will get better soon, and be happy again. And also wish you'll accept this small gift :) I love you so much, please take care...

Sedm let to nosím v peněžence a teď teda nadešel čas to vyhodit. Pokaždý, když to čtu, i teď, tak mi to vžene slzy do tváře. Je to prostě krásný a tak si to chci uchovat aspoň tady na blogu. A moje plány na Valentýna 2011? Mám schůzku........................................ Na pracáku.