Introvert v karanténě

Je toho plnej internet. Přidám se taky, tak se nezlobte. Chci si to zaznamenat, protože to, co se děje, je jak z pilotního dílu seriálu Stephena Kinga. Co bude za měsíc, za tři, za rok? To si vůbec nedovedeme představit. Co bude s ekonomikou? Jak na tom budou lidé nejen po finanční stránce, ale i psychicky?

Před pár týdny na mě v práci přišlo udání, že chodím na desátou, odcházím ve čtyři, mezitím jsem na kafi, po nákupech a hodinu na obědě. A že jsem špatným příkladem svému týmu. Nebylo to udání, ale vlastně křivé obvinění. Nebylo mi dovoleno se jakkoli bránit. Bylo mi řečeno, že obvinění přišlo z více stran, takže je to pravda. Když jsem se vzpamatovala z prvotního šoku, namítla jsem, že by mě zajímalo, kdo za mě a celej tým dělá tu práci, která evidentně odvedená je. Že bych se s ním ráda seznámila. Na to mi šéfová řekla, že o práci ta zpětná vazba nebyla, bylo to o docházce. A že na prodejnách jsou kamery a je tedy možné vystopovat, že jsem byla v pracovní době na nákupu.

No a teď už jsem tejden doma na home officu. Šéfová samozřejmě na prášky. Udavač na mě nemůže donášet. Včera vymyslela krizový plán a poslala tabulku, kde má každý vedoucí manažer dva zástupce. Takže až budu umírat, budu umírat v pokoji, protože budu vědět, kdo bude funkci vykonávat místo mě. A pokud padne i ta, nevadí, máme zástup i za ní. Od příštího týdne máme se šéfovou co druhý den meeting, aby nás mohla jakože kontrolovat. Je to teď o psychice. Uvidíme, kdo s koho. Buď já, nebo ona.

Nicméně mám teda štěstí, že vůbec tu práci furt mám. Po tom křivém obvinění jsem byla rozhodnutá, že odejdu. Začala jsem si hledat něco jiného. Dokonce mě i jedna headhunterka oslovila sama na Linkedinu. Jednalo se o novou firmu nabízející půjčky. Přišlo mi to takové pochybné. Odmítla jsem. Teď stejně na změnu práce není vhodná doba. Můžu bejt ráda, že dělám v oboru v jakym dělám. V potravinářství. Potraviny snad budou muset fungovat ať se děje, co se děje.

Já osobně teda pobytem doma nijak nestrádám. Že zavřeli fitka mi je upřímně u řiti. Že nefungujou kina v dnešní době internetu a Netflixu jako problém nevidím. A jelikož bydlím sama, žádná ponorka mi nehrozí. Práce mám ještě víc než normálně, celý den sedím přikovaná u počítače. Říkám si, že je docela ideální doba na to, pořídít si nějaké zvířátko :-) Ale skutečnost, že se nemusím malovat, česat, oblékat a hrabat se každej den třičtvrtě hodiny do práce a třičtvrtě hodiny z práce, je pro mě tím nejkrásnějším darem. Tenhle home office mi totiž nemůže nikdo zakázat. Já vyhrála! Tohle jsem si vždycky přála. To, kvůli čemu se to děje, jsem si samozřejmě nepřála.

Dnes mi měl konečně přijít obkladač na kuchyň. Samozřejmě jsme to zrušili. Pak mám zaplacenou zálohu na kolejničku na závěs. To taky nevím, kdy se jí dočkám. Do kuchyně mi celé dopoledne svítí a jelikož jinde stůl nemám, je teď kuchyň mou kanceláří.

Musím s tím něco dělat. Asi si objednám nějakou roletu. Jak jsem pořád doma, tak jsem si už naobjednala tolik věcí. Konečně mám čas žít! Objednala jsem si samozřejmě potraviny. V sobotu - a ve čtvrtek mi to přivezli. Ten kurýr byl tak hodnej. Říkám mu, ať mi to položí před barák, že si pro to sjedu. Ale on ne, že mi to pošle nahoru výtahem a ať jsem s ním celou dobu na telefonu, abych mu potvrdila, že mi to přijelo všechno, že mi nikdo nic po cestě neukrad. A včera jsem si objednala nějaké jídlo z nedaleké rybí restaurace, která se hezky přizpůsobila situaci a zavedla rozvoz. Objednávala jsem to v devět večer a oni mi hned volali, že mi to do hodiny přivezou. A já, že neee, že v klidu, že to chci až zítra k obědu. Dnes po jedenáctý mi zvoní mobil. Já: "Vám vůbec nerozumím..." On: "Já mám roušku." Já: "To bude tím. Co mi vezete? Jídlo?". On: "Jo, jídlo." A tak jsem měla polévku z pstruha lososového a pepřenky z kapra k obědu a na večeři mi ještě zbyl grilovaný filet z kapra z Blatné. Taky jsem si objednala krásnou kytici, protože #buyflowersnottoiletpaper.

Co mě mrzí je, že s cestováním máme utrum. A bůh ví, na jak dlouho. V dubnu jsem měla letět do Chorvatska, tak to se samozřejmě nekoná. Mám teď ale obrovskou šanci ušetřit hodně peněz a vydat se pak konečně na nějakou cestu hodně daleko. Třeba do Uzbekistánu nebo na Kubu. Štěstí, že jsem v únoru stihla hory. Tam vám bylo tak krásně. Nádhernej penzion s neuvěřitelně milými majiteli a naprosto luxusní sauna v baráku. Měli jsme apartmány, takže jsme si vařili a večer hráli Activity. A ty výborný sejry, co tam byly každej den na snídani! No slast.

Taky se chystám si objednat plátna a budu malovat akrylem. Nepřečtených knih mám plný byt, takže v tomto ohledu jsem ready. Docela mě i překvapilo, jak jsem vůbec zásobená. Mouky i toaleťáku mám dost. Tablety do myčky a mýdlo na ruce mi taky nechybí. Před časem jsem si od souseda koupila kávovar na kapsle. Je to Bosch na kapsle Tassimo. Prodal mi ho za 500 a dal mi k tomu i milion kapslí. Kapsle jsem prodala za 300, takže mě kávovar vyšel na 200. Kávu sice nepiju, ale kapslema jsem se zásobila. Piju hlavně chai latté. Konečně mám na to čas. Jo, já mám čas. Se mám. Objednala jsem si filtry do vysavače a mop. Já si budu žít.

A teď už mě omluvte. Jdu nakupovat na Rohlík.