Po té trapné aféře s posledním chlapcem jsem prohlásila, že nutně potřebuju moře. Jedna kamarádka, která na tom co se vztahů týče není také zrovna nejlíp, se chytla, a tak jsme se pustily do vybírání. Vyhrálo Bulharsko a v pátek jsme se vrátily. Byly jsme tam jen 6 dní, čili 4 dny čistého času, ale i tak to stálo za to. O nic se nestarat, jen jíst, ležet, chodit do vody, číst si a občas se namazat (krémem).
Každá změna prostředí je pro mě balzámem na duši. A když to prostředí obsahuje moře, je to k nezaplacení. Ten náš výhled z balkónu. No posuďte sami.
Výborně tam vařili. Kýble zeleniny, ryba každý den, nejlepší baklava, co jsem kdy měla, výborný lilek, musaka, zelený meloun, sójové mléko. No prostě co kdo chtěl. Navíc to vše na restaurační terase. Miluju, když se dá jíst venku.
Z estetického hlediska hotel nic moc, ale bulharské hotely prostě žádnými architektonickými skvosty nejsou. Hlavně, že to bylo na pláži. Pokoj i koupelnu jsme měly prostorné, dvě zrcadla, tři postele (byly jsme dvě) a gaučík, na balkóně posezení a sušák. Výtah jezdil rychle, nikdo nás neotravoval (na pláži nikdo nic neprodával, nenabízel sex, personál byl taktéž úplně normální - je vidět, že Bulhaři sexuální deprivací netrpí :-))).
První dva dny byla červená vlajka, takže se do moře mohlo jen po kolena. Plavčík se mohl upískat, jak furt někoho umravňoval. Třetí den najednou žlutá vlajka a odpoledne už modrá a ta zůstala do konce pobytu. Teploty se držely pod třicítkou a jeden večer došlo i na déšť (pěknej slejvák).
Přes den jsme se válely a večer konzumovaly koktejly. Hlavně musím vyzdvihnout, že jsem vůbec neměla průjem! Prostě vydařená dovolená.
Jeden večer jsme se zašly podívat i do starého Nesebaru, což jsme měly opravdu kousek. Nesebar je zapsán v Unescu a jeho Staré město určitě stojí za procházku. Křivolaké úzké uličky a miliarda obchůdků. Hodně tam prodávali obrazy - to mě překvapilo. My si tam nic nekoupily, ale po cestě zpět jsme se stavily tam u nás na rohu v růžovém obchodě. V obchodě s kosmetikou z růží, kterou je Bulharsko známé. Koupila jsem si tam olej z okvětních lístků. Hlavně teda kvůli té lahvičce. Tu stejnou totiž měla babička vystavenou na chatě. A protože se mám ráda, na letišti jsem si ještě koupila pleťový krém.
Poslední den, kdy nás vyzvedával autobus na letiště, se nám stala opravdu zajímavá a neuvěřitelná věc. My byly na odvoz první a když jsme dojely ke třetímu hotelu, furt jsme čekaly a čekaly a nikdo nešel. Řidič zmizel v útrobách hotelu, pak se vrátil pro nějaký papír a zase zmizel. Nevím, jak dlouho jsme na ty lidi čekali. Minimálně tak půl hodiny. Pak konečně nastoupil mladý pár tak kolem 35 let. Ukázalo se, že mysleli, že maj odlet v sobotu a ne už v pátek. Museli je nahánět někde na pláži. Nechápu, jak je našli a že si tak rychle dokázali všechno sbalit.
No a já teď koukám na nabídky bytů v Bulharsku. 2+kk u moře se dá pořídít za třičtvrtě milionu! Byla bych tam od května do září. Mám totiž novou práci se stoprocentním home officem. Jo, o tom si tak leda můžu nechat zdát. O práci vám řeknu někdy příště. Asi až po zkušebce.
