Jak jsem si koupila auto

Vážení přátelé, ano. Je to tady. Jsem mobilní. Ke štěstí mi dopomáhej Bůh a Nissan Micra.

V březnu jsem tu zanechala motoristický článek a od dubna už jsem nenapsala. Není divu, když jsem si v květnu koupila auto a konečně se tak můžu (dělat i jiné věci než sedět doma u počítače) podívat i mimo Prahu. Vlastně ani nemusím jet mimo Prahu. Já se tetelím blahem už jen proto, že mám teď auto a na jeden zátah si můžu zajet s knihami do Vysočan do Knihobotu a pak do Letňan do Decathlonu a předtím ještě klidně stihnu odpolední dýchánek u rodičů. Můžu si sama zajet do Jysku pro skříňku. Za jedno odpoledne stihnu bazén i koncert. Odvezu se na metro a večer, když se vracím domů, nemusím čekat desítky minut na autobus. Zajedu si bez problémů na nehty a nepřemýšlím, která cesta MHD je nejmenší zlo, když mi to o víkendu jezdí jen dvakrát za hodinu. Mám i apku (MPLA) na placení parkingu v placených zónách a v létě jsem se jezdila koupat na Lhotu a do Konětop. Žiju úplně jiný život.

Právě to letní koupání byl pro mě docela dost velký důvod, proč si pořídit auto. Řekla jsem si, že další léto už nemůžu být pořád jen doma. Službě Anytime děkuji, že jsem si mohla trochu zajezdit, aniž bych vlastnila vůz. To byla obrovská výhoda. Jinak je tato služba předražená a absolutně se nevyplatí. Buď platíte 6 korun za minutu jízdy (a 2 koruny za čekání - např. když jedete nakoupit a auto dáte během nákupu do čekacího režimu), nebo 99 korun a nad rámec hodiny za každý km 7 korun. Úplný nesmysl, když navíc ještě musíte dojít pro auto bůh ví kam a pak ztrácet čas a peníze parkováním. Uber vyjde lépe. A hlavně poslední příhoda s Anytimem mě přiměla se s touto službou rozloučit nadobro. Jednou takhle v polední pauze jsem si šla pro auto, že si zajedu pro oběd. Nejbližší auto bylo vzdáleno asi kilák a půl. Došla jsem tam a koukám, že auto má robité zadní světlo. Tak jsem to nahlásila a radši jsem si ho vůbec nepůjčila. Byla jsem děsně rozhozená z toho, že bych si toho nemusela všimnout a ten po mně by to nahlásil, takže by to bylo na mě a musela bych to zaplatit. Brrr.

Prostě už to nešlo a já to auto fakt potřebovala. Uvědomila jsem si, že tohle není žádný rozmar, ale naopak, že se mi zlepší kvalita života, strašně moc mi to úleví a brutálně si tím ušetřím čas a energii. A fakt to tak je. Sice to stojí peníze, ale opravdicky to stojí za to. Nesmírně mi to pomohlo. Mám teď parťáka, na kterého je spoleh, je mi vždy na blízku a pomáhá mi jak nikdo.

V únoru a březnu jsem absolvovala kondiční jízdy v autoškole (5 x 1,5 h), pak se ještě otestovala tím Anytimem a po zvažování, střídavém chtění a nechtění, a uvědomění výše uvedeného, bylo nakonec jasno.

Já to auto chci a potřebuju. A musí to být automat! Chci mít klid.

Začalo tedy důkladné hledání na internetu a doufání v nějakou slušnou ojetinu. Automaty jsou bohužel dražší než klasika. To jsem věděla, jinak žel nic. Musela jsem se obrátit na odborníka a kontaktovala jsem autopána, jenž už byl otestován kolegyní Eithné. U mě tento pán však neuspěl. Jednal se mnou s nechutí a nepříjemně. Chtěla jsem totiž auto do 50 000 a to ho asi dost otrávilo. Takovou chudinkou se nechtěl vůbec zabývat a řekl mi, že něco takového je naprosto nereálné a že ani do 100 000 v automatu se nedá sehnat nic pořádného. Tak mi zkazil náladu, ale já věděla, že půjdu dál, že to nevzdám. Věděla jsem, že se ty automaty prodávaji i za méně než 50 000. Takže otázkou bylo, jestli jsou všechna tato auta křápy zralými na vrakoviště? Doufala jsem, že ne a našla jsem si jiného autopána. A to už bylo o něčem jiném. Pán se mnou jednal slušně, pravil, že to, co chci, se sehnat určitě dá. Vpravil mi optimismus do žil a já hledala dál. On mě nasměroval na určité značky a typy. Držela jsem se jeho rad a posílala mu inzeráty, jež se mi pozdávaly. Nakonec jsme se jeli podívat do jednoho bazaru na Toyotu Yaris. Musela jsem absolvovat zkušební jízdu, kdy se mnou byl ve voze on a ještě ten bazarista. To byl zase stres jak blázen. Jsem předtím celou noc nespala.

Ten Yaris byl fajn. Autopán na něm žádné závady neshledal. Jenomže já to nějak necítila :-D Nebylo to ono. Asi proto, že to byl třídveřák. A taky proto, že to v tom bazaru bylo děsně hnusný a bazarista byl divnej :-) Asi by mi vadilo sklápět přední sedačku a lozit dozadu, když si tam člověk potřebuje něco dát, což občas potřebuje, když má malý kufr. Takže za asistenci jsem autopánovi zaplatila, ale z Yarise nebylo nic. Ze svého požadavku na malé autíčko jsem neslevila. Jen jsem si uvědomila, že to fakt musí být pětidvéřák. Mezi novými auty už něco malého aby člověk pohledal, ale já naštěstí chtěla stařečka :-) Stařečka proto, že přecijenom nejsem žádný zkušený řidič, tak aby mě případné škrábance a otlučeniny (na autě) tak nebolely, a mrňouska proto, že jsem v Praze a chci být schopna normálně zaparkovat, a stejně mi jako jednomu člověku malé auto stačí.

Když autopánovy rady zredukuju na dva nejlepší kandidáty, vyšla mi z toho Toyota Yaris a Nissan Micra. Japonec je prý věčný. Nechtěla jsem nic s čím bych musela být každou chvíli v servisu. Nemám mezi automechaniky žádné známé a chci auto jako pomocníka, ne jako další problém. Jo a zároveň jsem se k tomu všemu vyhýbala nabídkám od AAA, což jsou známí vydřiduši a podvodnící, takže tím pro mě byla polovina inzerátů zabitá.

Jo a AAA mám kousek od domu. To jsou ty paradoxy života.

Ale kdo hledá, ten najde. I já tedy našla. Nissana Micru z roku 1998. Jenomže v Plzni. Protože když bydlíš v Praze, kup si auto v Plzni :-))) No co? Plzeň není od Prahy tak daleko a já tam mám kamarádku. Kamarádku jsem kontaktovala a ta do akce zapojila kamaráda automechanika a jeli se na Nissánka podívat. Večer mi pak volá, že jsem hrdou majitelkou Micry. A já že cože? Mám auto? Ale jak to? No tak ten její kámoš byl z auta natolik nadšen, že na místě pánovi (nebyl to autobazar) složil zálohu 5 000 a že kdyby se mi autíčko nelíbilo, koupí ho své sestře. Co víc potřebujete od mechanika slyšet? Tohle byla záruka kvality. Skočila jsem tedy na vlak, odvezla se do Plzně, kde jsem pánovi vysolila zbytek peněz a nově nabitým autem se odvezla do Prahy (moje první jízda po české dálnici).

A řeknu vám: Je to prostě miláček. Má klimošku, rádio, elektrická přední okénka, všichni mi ho chválí a já ho prostě žeru. 

V Praze jsem ho pak strčila do servisu na vyčištění klimatizace, výměnu olejů, dostal poklice a prošel zdravotní prohlídkou, a je mu dobře. Nemá žádné problémy. Původní majitel mi ho dal na nových gumách, s novou baterkou a dokonce i s novou technickou. O servis se mi postaral manžel od kamarádky (to už je jiná kamarádka, než ta plzeňská).

Řekla bych, že tohle se mi hodně povedlo. Vyhovuje mi po všech směrech. A ta barvička - modrá perleť, jak stojí v techničáku.

Micra owner gets laughed at by everyone.

Micra owner also laughs at everyone else's mechanical issues since the Micra will only stop when the world stops.

 - jeden z komentářů na YouTubu ;-)