"Noc hotelů je poděkování hoteliérů občanům za přijímání turismu. V rámci Noci hotelů se můžete na jednu noc ubytovat v nejrůznějších hotelech po České republice za symbolickou cenu."
Mě děsně zajímá, jak to kde vypadá uvnitř. V bytech, domech, hotelích, všude. Tahle akce je tedy pro mě jako dělaná. Letos konečně nastal čas uskutečnit ten bláznivý nápad a ubytovat se na jednu noc v hotelu ve stejném městě, ve kterém bydlím. V nabídce Noci hotelů jsou i jiná města, ale tam se mi zas kvůli jedné noci nechce tahat.
Každý rok na to zapomenu, nebo mi to přijde tak trošku jako vyhazování peněz, nebo jsou ty hotely, o které bych měla zájem, hned fuč. Ale tentokrát mi ulpěl zrak na ikonickém Hotelu International. Mega hotel o 278 pokojích dal do akce 100 pokojů, takže na mě zbylo.
majestátní krasavec
Mně tenhle hotel přijde naprosto hustej. V padesátých letech to byl nejluxusnější hotel v Československu. Vypadá trochu jako hotel z Grandhotelu Budapešť. Takovej mix opulence a divnosti, a to mě ba. No ale teď k tomu vyhazování peněz a jak je to s tou jejich "symbolickou cenou". V nabídce jsou pokoje za 777, 999 anebo za 1 111 korun. Záleží, co je to za hotel. Můj International naštěstí spadal do prostřední kategorie, protože víc než litr se mi za tuhle srandu dávat nechtělo. Celá nadšená jsem si to fofrem zarezervovala a těšila se na blízké setkání se socialistickým realismem. Zatímco jsem čekala až mi hotel mou rezervaci potvrdí, podívala jsem se kolik to teda stojí normálně. Na Bookingu jsem našla, že 1 003 korun. Ušetřím čtyři koruny! A to se vyplatí. Nakonec mi ještě naúčtovali nějakou městskou daň za pade. Městskou daň - v Praze - Pražákovi. LOL. Jo a ještě jeden LOL za to, že mi sice s potěšením potvrdili rezervaci, s dalším potěšením mi nabídli další noc za 999 a s ještě větším potěšením noční parkování za 250,-! S potěšením jsem si tedy na mapy.cz vyhledala, kde nejblíže nejsou zóny a zaparkovala jsem na nedalekém sídlišti asi půl kiláku od hotelu.
luxusní výhled ze třetího patra
Takže hurá na hotel, abychom se taky někdy dostali k jádru věci. Moje hurá entrée mi bylo rozbořeno hned v lobby - přijdu tam a koukám - svatební expo (oči v sloup!). Všude byli lidi a věci od svatebního expa. Blokovali hlavní schodiště s rudým kobercem. A prostě mi ten jejich bordel zkazil zážitek. Na recepci to šlo pomalu, protože jsem kupodivu nebyla jediná, kdo se přišel ubytovat. Dostala jsem pokoj ve třetím patře s výhledem do zdi :-))) Otevřela jsem okno, abych se podívala, co to tam je a kam to vede. Jenomže okno už nešlo zavřít. Takže jsem šla na recepci, ať mi to jdou zavřít, a dále jsem pokračovala ven, že si dám krátkou procházku. Dostala jsem chuť na ledovou kávu, kterou jsem nesehnala, a jak jsem vyšla bez ledové kávy od Vietnamce, utrhla se mi gumička na respirátoru. What a day! Vietnamec sice ledovou kávu neměl, ale respirátor jo. Nahrádní respík mám v autě, ale to bylo zas na tom sídlišti a tam se mi fakt nechtělo. Vrátila jsem se na svůj devadesátkový pokoj (okno už bylo hezky zavřené), sedla na postel a pustila nějaký báječný program pro děti v německém jazyce (lepší než BBC nebo CNN, že jo). Tak si tak sedím v té národní kulturní památce a mrznou mi nohy a ruce. Říkám si, co je, topení na trojku, kde je problém? Otráveně vstanu a koukám, že v okenním rámu je díra tloušťky prstu, která vede normálně ven a kterou mi tam hezky fučí. Jako správný Slovan socialismem odkojený najdu řešení a ucpu díru papírovým kapesníkem. Po důkladnějším prozkoumání okna shledávám, že rám prostě netěsní. Díra nedíra, jedu na recepci a žádám o výměnu pokoje. Prej jestli chci do zahrady, nebo do ulice. Říkám, že hlavně ne do zdi. Pokoj mi je bez problémů vyměněn, ale už je šest, takže jdu na prohlídku. Ano, hotel nabízel i prohlídku, od které jsem si už moc neslibovala.
mozaika Maxe Švabinského nevyčíslitelné hodnoty
Zájemců nás bylo dost. Byli jsme rozděleni do tří skupin tak po dvaceti třiceti lidech. A jak jsem nic moc nečekala, tak prohlídka mě opravdu nadchla. Byli jsme ve 13./14. patře, což bylo myšleno jako byt pro Stalina. Je tam největší obložení jednoho místa travertinem na světe, krasná mozaika a výhled. Hvězda na věži je natočená směrem k Moskvě (konečně jsem se mohla pomodlit správným směrem) a nejde sundat. V přízemí v prostorách kavárny jsme si prohlédli původní tapisérii, která byla vytvořena speciálně pro tento hotel, a dále jsme pokračovali do bunkru. Jsem vůbec nevěděla, že tam nějaký bunkr je. Ten dokáže pojmout všechny hosty při plném obsazení hotelu, čili nějakých 700 lidí. Teď tam mají výstavku dochovaných předmětů spojených s hotelem (architektonický nákres, další tapisérii, psací stroje, různé dokumenty atd.). No a Stalin se tý nádhery nedožil. Hotel se otevřel v roce 1957 a Stalin umřel roku 1953.
Nový pokoj jsem měla v pátém patře s výhledem do ulice. V noci jsem potřebovala větrat, ovšem bála jsem se, že ten krám zas nepůjde zavřít... Zde bylo okno naštěstí v pořádku. Pokoj standard je prostě trochu bída, ale to jsem věděla už z fotek na webu. Ale že se ta okna dala otevřít celá. To mě fascinovalo, páč to se dneska vůbec nevidí, kór když je ta budova tak vysoká.
pokoj v pátem patře nabízel zajímavé umístění postele a ledničku jen na úzké potraviny
Večer jsem si tam teda za ty prachy hezky umyla hlavu a ráno se vydala na snídani. Bylo tam mraky lidí, jídlo kuchařky nestíhaly doplňovat. Já si urvala poslední malý stolek, který teda shodou okolností byl hned u jednoho ze dvou stolů s jídlem. Výběr jak někde v penzionu v Karvinný :-))) Málo zeleniny, hnědý banány, džusy ředěný. Ale hlavně, že byly rohlíky a nutela :-D Ne u všeho bylo popsáno co je co a tak se stalo, že se jedna turecká hostka zeptala jedné z namanuvších kuchařek, co je to za sýr. Ta jí česky odvětila: "Nevím... Kráva. Rohatá." A předvedla rohy pantomimou. Nějaká paní vedle řekla: It's not goat cheese. Tak jsem vstala a slovem "cow” jsem frašku ukončila.
Tak taková byla moje páteční noc v Hotelu International. Super bylo, že check out byl až ve dvanáct, takže na pomalou snídani bylo času dost.
panoramata
už jen ten nákres musela být pěkná dřina
tohle všechno a daleko víc mají v bunkru