To si tak přijedu do Bratislavy a...

To jsem vám takhle byla v Bratislavě a vůbec jsem si nemyslela, že o tom budu psát. Jenomže to byla tak skvělá dovolená, že se mi o tom psát chce.

Bratislava je můj druhý domov. Byla jsem tam tolikrát, že už fakt nemám potřebu tam jezdit. To jsem si aspoň myslela. Ale nakonec jsem si uvědomila, že je fajn, občas zajet někam, kde už jste byli, kde už to znáte. Protože tím pádem je to všechno děsně pohodlný.

Psala mi kamarádka z bejvalý práce, že rozpustili celej ten tým, kde jsem pracovala a kterej jsem pak i vedla. A já jí říkám: "Cože??? No to neee! Kecáš! Pane bože! Tak to budu muset přijet, abychom to pořádně probraly." A ona na to: "Slušelo by se." Kdy já tam byla naposledy? Myslím, že už to budou tři roky.

Joník (ano, skutečné jméno mého psa je Jon) si udělal booking v psím hotelu a já na Airbnb. Našla jsem si supráckej byt na Starym městě. Základ povedené dovolené pro mě vždycky bylo a bude kvalitní ubytování. Odjakživa jsem chodila a koukala kolem sebe. Na baráky. Baví mě, jak je každej jinej, i když třeba někdy jde o minimální rozdíly. Miluju balkóny. A hlavně se vždycky toužím dostat dovnitř. Někdy se mi to povede, jako v případě pronajatého bytu přes Airbnb, a to si hned začínám představovat, jak bych to tam upravila, přestavěla, zrekonstruovala, vyměnila a zařídila.

Cesta vlakem probíhala dobře, protože vedle mě celou dobu nikdo neseděl. Ani v Brně si ke mně nikdo nepřised. Jela jsem s Regiojetem, kde mají ty televizky s filmy. Fakt jsem se těšila, jak si to užiju, když sedím na dvojáku sama. Nesedí vedle mě žádný cizí blbec, co by furt otravoval, že chce kávu, oběd a na záchod :-) Když jsem zjistila, že ta jejich fun TV nabízí i rozhovory DVTV, tuze jsem se zaradovala. Už na ně totiž vůbec nekoukám, jak jsou placený. Takže čekám na sluchátka. Čekám a čekám dle hesla "kdo si počká, ten se dočká". No tak jsem se nedočkala. Oni totiž sluchátka nenafasovali. Fakt. Takhle mi to řek ten stevard. Nenafasovali. A aby toho nebylo málo, tak nefungovala ta jejich aplikace. Ono už se totiž neobjednává u stevarda, ale jedině přes aplikaci. Jako mně to mohlo být šumák, já měla jídlo s sebou, páč o to jejich nestojím, ale v celym vlaku se to dost řešilo. Někteří počítali s tím, že si ve vláčku dají tříchodové menu. Cha chaaa.

Takže přijedu do Bratislavy... Jako to mě hodně baví. Uděláte tři kroky a už jste venku z vlakovýho nádraží. Další tři kroky a už jste v MHD. Mě baví tyhlety menší města. 10 minut a byla jsem před ubytováním. Pánovi jsem řekla, že dorazim tak kolem čtvrtý. Byla jsem tam lehce po půl, takže jsem si ještě skočila na kafe. Nevím, jestli můžu říct sídliště. Takže řeknu shluk bytových domů. Ty domy jsou postaveny kolem průchozího dvora, kde je restaurace a kavárna. A to já kvituju, když to všechno tak hezky odsejpá. Šup šup, pár kroků a už jste tam, kde jste chtěli být. Kávička před barákem. No prostě žádná ztráta času. A jelikož jsem byla "jen" na Slovensku, tak jsem nefotila. Mám jen tuhle jednu fotku. Snad pro vykreslení atmosféry klidu bez zbytečného chození a ježdění postačí :-)))

Bytové domy byly postaveny na místě bývalého pivovaru. Ten byl postaven roku 1872 a patřil k největším v Horních Uhrách. How cool is that? Byt neměl bezkontaktní check-in, takže jsem musela čekat na pána, až přijde a dá mi klíče. Tak tam stojím - v ruce kafe a cigárko - když tu proti mě jde pán a čumí. Tak jsem se ho zeptala, jestli není pan Juraj. No tak nebyl :-D A česky mi řek: "On určitě přijde". A měl pravdu. Juraj fakt přišel. Uvedl mě do mého dočasného 2kk a bez zbytečného proslovu a kamarádíčkování mi předal klíče a vypad. V bytě byla spojená koupelna se záchodem. V takovém případě vždycky přemýšlím, jestli bych to takto chtěla, nebo ne, a vždycky dojdu k tomu, že jelikož bydlím sama, tak v pohodě, ale ve dvou lidech tohle asi není moc komfortní uspořádání. Jo a gauč do L. Jsem si mohla dát nohy nahoru. Žůžo labůžo. Zvládla (I mean chrochtala jsem blahem) jsem takhle tři filmy (doporučuju Moje slunce Mad). A pak balkón. Jo, ten taky doma nemám. Skvělý ještě bylo i to, že na bytě bylo pár knih. Zaujal mě King a jeho Běh o život. Ale nakonec jsem se pustila do četby útlé detektivky z roku 1967. Deset a jeden od Eda McBaina. Nestihla jsem ji dočíst, ale knihovna ji má, takže pohoda.

Miluju bratislavskou síť kaváren La Putika. Je to tam krásný, skvěle hrajou a v nabídce nikdy nechybí rybízové víno. Tzv. ríbezlák u nás rozlévaný neseženete a flašku v obchodě leda tak polskou v Globusu. Jsem si měla přivézt láhev. Až teď mi to došlo. No ale za ty čtyři dny jsem navštívila La Putiky dokonce tři a o to šlo. Tu úplně první, pak sedmou - ta je nejnovější, a pak č. 5, která je přesně naproti domu, kde bydleli babička s dědou. Udělala jsem si i takovou pietní procházku k tomu jejich domu.

Dále jsem byla asi čtyřikrát v DM. Já vim. Na dovolenou s takovýmhle itinerářem by se mi asi nikdo nepřihlásil :-))) Všude po Evropě je víceméně ten stejný sortiment a mě právě baví hledat ty rozdíly, nacházet v hromadě silných globálních značek právě ty místní. Zaujaly mě pleťové krémy slovenských značek, jenomže jsem se nemohla rozhodnout, tak jsem nákup nechala na poslední den. A tak jsem si nekoupila krém žádný, protože v tom DMku, které jsem si nechala nakonec, neměli takový výběr. Tak mám aspoň zubní pastu značky Biela perla a vonícího panáčka do auta v triku se slovenským folklórním motivem. Mimochodem, víte, že DM je na Slovensku rodu ženského? Takže Slováci neříkají DMko, ale DMka.

Jo ale abych nezapomněla. Hned první den jsem si zašla do Saunie. Mají ji tam velkou - no taky je v Blavě jedna jediná. Je tam terasa s výhledem na Hrad a UFO (Most SNP) a jedna ze saun ma dokonce okno (s tímtéž výhledem). Krom toho je tam zóna pro ženy, kde je jedna sauna, sprchy a WC. To jsem čuměla, takovou vymoženost v Praze nemáme.

Dále musím zmínit turecké fast foody. A ne, nemyslím kebab (turecky kebap). Takový fast foody, kde maj i pide a lahmacun. Miluju!

Když se řekne DM a fast foody, jasně z toho vyplývá, že jsem chodila po nákupních centrech. Aupark v Peržalce jsem navštívila kvůli té sauně, Central z nostalgie a protože byl nejlblíž, ale tou pomyslnou třešničkou na pomyslném dortu bylo nové nákupní centrum Nivy. V bratislavské čtvrti Nivy je a bylo autobusové nádraží. Za prarodiči jsme jezdili autem a když se jelo bez táty, tak autobusem. Nádraží bylo hnusné, ale nic, co by tenkrát nějak vybočovalo. Nádraží bylo ovšem hnusné až příliš dlouho. Teď už je tam nádraží nové a krásné. Je v podzemí a nad ním je nákupák. Uplně stějně to mají třeba ve Wroclawi. Šla jsem se na tu slávu podívat a nevěřila jsem. To se s tím, co tam bylo předtím, nedá vůbec srovnat. Vůbec jsem to tam nepoznávala a ani jsem se nedokázala zorientovat a určit, kde přesně to staré nádraží stálo. Nákupák je mladičký - je mu teprve rok - a je to znát. V nejvyšším patře, kde bývá tzv. žrádelna, jsou opravdu stánky s jídlem, ale ne ledajaké stánky. Vypadá to tam jak v tržnici. U nás je tržnice spíš hanlivý výraz spojovaný s aušusem od Vietnamců. A ty české trhy, se sexy názvem farmářské trhy, to je zas drahota jak blázen. Ovšem čím víc na jih, tím mají tržnice a trhy úplně jiný význam. Například tržnice v Budapešti je krásná. Istanbulský Grand Bazaar je jako z pohádky. Bratislavské Trhovisko Miletička, kde prodávali babičky a dědoušci svoji zeleninu a ovoce (nejvíc si pamatuju kvašené okurky, zelí a kukuřici a všudypřítomnou maďarštinu) mívalo taky své kouzlo. Teď už to tam je taky hodně zakrámovaný krásama z Číny. No tak nahoře v těch Nivách je krásná žrádelna udělaná ve stylu tržnice. Jakože je tam třeba i perský fast food a právě taky jídla ze slovenských surovin. Lokální vegan bio věcí jsou teda drahý, ale když nechcete, aby vám před cestou bylo blbě, tak je fajn si dát něco lepšího. Jo a říkala jsem, že je to tam hezkýýý? :-) 

Pro mě to byla dovolená - navzdory horšímu počasí - plná odpočinku, odpočinku od psa :-D Jo, takovej tejden bez venčení - k nezaplacení. Jakože jsem vstala třeba až v jedenáct... A přesunula se na gauč, kde jsem prostě hodinu jen tak seděla. Úplnej ráj. Prostě jenom já, moje aktivity, ať už dělání nebo nicnedělání, a můj čas. Nejenom, že jsem mohla vstávat pozdě, ale mohla jsem i chodit spát pozdě. Joníček chodí spát v deset a to je stejně už tak od sedmi KO a pochrupkavá. On si zase užil psí hotel se zahradou. Lítal tam s kámošema a podle mě si hrál celý týden v kuse, i v noci, protože jsem si ho přivezla v sobotu ráno a celý den mi tu prospal.