Kuba je, jak známo, krásná země, ale taky pěkně daleká země. Ovšem ta vůně dálek lákavých, ty palmičky, ta exotika. To chceš! A nebo taky ne. Pojďme se společně podívat na to, proč zůstat doma a radši nikam nejezdit.
V minulých článcích jsem se okrajově zmínila o tom, že cesta na Kubu je fakt dlouhá. Ano, je. Tudíž, když se asi po dvaceti hodinách konečně dostanete na hotel, tak nechcete nic jinýho, než si hodit kufry na pokoj, najíst se a jít spát. My dorazily v půl osmé večer a mocinky moc jsme chtěly do postele. Vycvičená z Egyptů a jim podobných jsem do pasu diskrétně vložila pětidolarovku a koketně jsem špitla, že bychom chtěly nějaký hezký pokojík ne v přízemí. Recepční byla žena, ale já nevím, jak se tohle podplácení dělá, "umím" to jen koketně. Žena či muž - nečekaný zvrat v ději ukázal, že na pohlaví nezáleží. Recepční pravila, že za nás jaksi, ehm, hotel nedostal peníze, tudíž nás může ubytovat jen oproti složené záloze. Ta záloha byla na jednu noc :-))) Prý ví, že jsme zájezd zaplatily, ale jelikož hotel tyto peníze nedostal, bez zálohy nás neubytuje. A byla tak slušná, že řekla, že v takové situaci si těch pět doláčů od nás vzít nemůže.
Půl hodiny jsem s ní diskutovala, půl hodiny jsme se točily v kruhu. Ona že ví, že zájezd máme zaplacený, leč hotel za nás peníze nedostal. Byla ale moc slušná. Nedovedu si představit, že bych tohle měla řešit v nějaké arabské zemi. No takže co? Jelikož jsme nechtěly spát na recepci, složily jsme zálohu 315 €. Naštěstí jsme měly takto vysokou částku v hotovosti. Máma měla. Já, člověk moderní doby, s sebou kýble cashe netahám. Platit kartou jsme zkoušely, ale platba neprošla. Díky složené záloze jsme se tedy mohly najíst a vyspat.
Dle instrukcí od recepční jsem další den hned ráno na devátou naklusala na recepci a že se to teda snad ňák vyřeší. Takže vám je určitě jasný, že jsem kvůli tomu celou noc nespala. Měl tam totiž být někdo z vedení. Měl, ale nebyl, ještě bylo brzo. Tak jsem šla na pláž, jako každej slušnej dovolenkář, a čekala na čas schůzky s delegátem. Delegát přijel a začal s tím sám - že to řeší už dlouho, od chvíle, kdy se ukazálo, že naše money na hotel nedorazily. Ach bože. Tak jsme si zase hezky popovídali (já že to přece takhle nejde a on, že ví, chápe a omlouvá se), probrali výlety a pak už musel letět. Měl před sebou celou šňůru varaderáckejch hotelů. Při odchodu se stavil u nás na recepci a říká, že už by to mělo bejt vyřešený. A odešel, páč už musel běžet. Takže já si hned říkala, že to je v prdeli. Jak jako MĚLO BEJT? To sem budu chodit každej den jak idiot a oni nám to stejně nevrátí? Nebo nás na zbytek pobytu neubytují, protože víc hotovosti nemáme? Neměla jsem ani žádný doklad o tom, že jsem jim tam nechala tolik peněz. Jako jo, já doklad chtěla. Recepční vložila peníze do přeloženého papíru, který po celém obvodu sešila sešívačkou a na takto vzniklou obálku napsala číslo pokoje a částku. Mohla jsem si to vyfotit (její slova). To byl ten doklad. Nicméně se to teda fakt vyřešilo, peníze nám byly vráceny a byl klid.
Jenomže! Ha ha ha. To ještě není konec :-))) Jenomže jak jsem platila tou kartou a platba neprošla, tak já si říkala "co když nakonec prošla? ha?!" Do internetového bankovnictví jsem se ale na dovolené odmítala koukat. Odmítala jsem z Kuby volat do Spořky a celou dovolenou něco řešit. No a tak jsem přijela domů, kouknu na účet a ejhle - měla jsem tam nějak málo peněz. V odchozích platbách ale nic podezřelého. Bylo to v rezervacích. Hotelem blokovaná částka ve výši něco přes 9 000 korun. Takže hned v nervu volám do banky. Už jsem se viděla, jak se dvacet let soudím s hotelem na Kubě. Naštěstí to dopadlo dobře. Po dvou týdnech se mi ty peníze vrátily a měla jsem je normálně k dispozici. Ale co kdyby tohle byly jediné peníze, které jsem měla? Byla bych čtrnáct dní bez peněz, ale to nikoho nezajímá.
🌴 Takže toto byla kapitola Hotel a nyní pojďme na kapitolu Letiště. Podobnost s romány Arthura Haileyho čistě náhodná. 🌴
Já už ani nevím v kolik jsme odlétaly, resp. odjížděly na letiště, ale nějak dopoledne nebo po obědě. Žádný šílený čas. No ale stejně jsem měla průjem. Protože jsem věděla, že na přestup v Paříži máme hodinu. Přišlo mi to málo, ale uklidňovala jsem se tím, že když tak ten zájezd prodávají, tak to asi nějak funguje. Takže nadopovaná Endiaronem jsem vyrazila na dlouhou cestu na letiště. Chytlo mě to zas až ve frontě na check in, ale to už se nedalo nic dělat. Odejít a znovu si vystát frontu jsem nehodlala. U paní za přepážkou jsem vyhandlovala dvojmísto v letadle, místo klasického trojáka. Za krásných 50 euráčů. Pak jsme se to jaly s máti roztočit v letištních obchodech. Jenomže tam zas nebylo za co utrácet. Člověk by chtěl. Oni by tam mohli tak krásně vydělat. Kór na těch Kanaďanech, Němcích a Francouzích. Ale nic tam nebylo. A k jídlu už vůbec ne. A ceny tak napálené, že se tam jeden Němec ročílil - a to už je co říct. Nelíbila se mu cena piva.
V letadle jsme se teda nasáčkovaly na to naše dvojmísto. To vám byla pohodička. Za náma sice bylo mimino, ale to buď spalo, nebo bylo kojeno. Jenomže jsme seděly až vzadu. Jsem si jaksi neuvědomila, že než se pak po přístání dostaneme z letadla ven, ztratíme strašně moc času jenom proto, že sedíme vzadu. Když jsme se tedy po nekonečné procházce letištěm Charlese de Gaulla dopotácely k místu odbavení, do odletu zbývalo tak 15 minut. Před námi fronta jako kráva. CDG je největší letiště v Evropě. Je to tam hnusný, přelidněný, člověk si ani nemá kam sednout, všude řev a bordel. Ne taková špína jako v Havaně teda :-) Takže stojíme v té frontě, fronta se nehýbe, minuty ubíhají. Viděla jsem, že spousta lidí se chodí dopředu ptát těch zaměstnanců, že co jako s námi, že nám to za deset minut letí. Tak jsem šla taky a dověděla jsem se, že jsme všichni ve stejné situaci. Tak mi to bylo řečeno. Co taky s tím má nějaký chudák, co koriguje frontu na rentgen, dělat, že jo? Když tu zčistajasna přiletěl černoušek v šále a že všichni, co se potřebují dostat do gatu XY, ať jdou za ním. Zaradovala jsem se. Myslela jsem si, že půjdeme někam za roh, kde otevřeli další rentgen. Hezky nás odbaví a všechno se stihne. No tak nic. Jak já jsem bláhová.
Černoušek nás vodil po všech čertech. Zase jsme jeli zpátky vláčkem. Kam jsme se všichni nevešli. Takže se čekalo na další. A prostě jsme ušli tu stejnou vzdálenost jako po přistání. Došli jsme k rentgenu, tam zas fronta jako prase. Celý to bylo TAAAAAAAAAAK zbytečný. Čas odletu už jsme dávno promeškali. Já ale furt doufala. Že o nás přeci vědí. Že nás z tý Havany do Prahy letí fakt hodně, tak že jim budem chybět. Od rentgenu jsme zas šly a šly a šly, až jsme došly k našemu gatu, kde byly i přepážky Air France a fronta plná Čechů, našich spolucestujícíh z Havany. Jedné paní, která už byla odbavená, jsem se zeptala, jak to vypadá. No tak, že letadlo do Práglu dávno odletělo a teď nás teda cpou do jiných letů, abychom se postupně dostali domů. Jeden jediněj odlítal za hodinu, jiní zas za osm hodin a s přestupem, podle toho, kde bylo ještě místo. Teď se tam všichni ti Češi rozčilovali. Nejvíc ti, co se nedomluvili. Konečně přijdu na řadu a týpek mi říká, že jsme přišly poslední, takže bychom ten let nestihly, ani kdyby se stihnout dal. No tak to mě vytočil. A pak ještě blekotal, že to není chyba Air France, že jejich letadlo z té Havany přistálo na čas. Je to chyba letiště a jejich organizace. A nabídl mi přímý let do Prahy další den ráno. Ptám se, jestli nám tedy zaplatí hotel. Tak prej ne, ale že to u nich můžu reklamovat přes online reklamační formulář, přičemž reklamace může být uznána. Tak určitě. Při představě, že teď zas na Bookingu hledám ňákej hotel, kterej si můžem dovolit a aby nebyl sto hodin od letiště, a pak zas v pět ráno vstávám, abychom na sedmou byly na letišti, a to všechno bez věcí, protože kufry jsme neměly... To teda fakt neee. Říkám týpkovi, že do žádnýho hotelu nejdu, že chci letět dneska. On teda, že se ještě podívá. A tak ťukal do klávesnice, a ťukal a ťukal, až mi vítězoslavně nabídl odpolední let s přestupem v Mnichově a že v Práglu budem v osm večer. Sláva! A že mi to nenabídnul hned? Zajímavé.
Další stres byl v tom, že letenka do Mnichova byla přes Air France, ale z Mnichova už jsme měly letět s Lufthansou, tudíž mi chlapec dal jednu letenku a to druhý byla jen rezervace. Říkal, ať se pak v Mnichově stavím u lufthansí přepážky, že tam mi teprve vystaví letenky. Já se bála, že to budem muset zaplatit. No naštěstí ne. Na mnichovském letišti jsme taky nachodily sto kilometrů, ale paní od Lufthansy ani nemrkla a letenky nám hezky vystavila a že prý kufry na nás budou čekat v Praze. Letadlo z Mnichova do Prahy mělo zpoždění - aby toho nebylo málo. A aby toho nebylo ultra málo, přiletíme do Prahy a kufry nikde. Našim spolucestujícím (letěla s námi z té Kuby ještě jedna rodina) kufry vyjely. Takže jdu na reklamační přepážku, kde se paní tvářila dost v pohodě a povídá, že kufírky nám dovezou další den až domů. Dovezli. Asi to bylo tak, že kufry letěly tím původním spojem z Paříže, kterým jsme měly letět i my, a pak je v Praze na letišti uklidili někam do kumbálu :-) Takže do Práglu jsme místo v poledne dorazily v devět večer a to se hodně vyplatí :-)))
Ale musím říct, že jak jsme přistáli v tom Mnichově, tak jsme si připadaly jak v úplně jiném světě. Ten klid. To si nedovedete představit tu změnu po tom brajglu v Havaně a v Paříži. Na letišti bylo ticho, krásně čisto, nikdo tam nehulákal, nepobíhal, neválel se po zemi. Všude málo lidí, málo pohybu, žádný hluk a odpadky <3
Z tripu jsem se vzpamatovála asi tři týdny a to se ví, že jsem sepsala reklamaci. Moc jsem si od toho neslibovala, ale říkala jsem si, že to zkusím, mně to nic neudělá. Zde stanovisko cestovní kanceláře:
Vážená Lvice, dovolte, abychom se vyjádřili k Vaší stížnosti na zájezd na Kubu, kterou jsme obdrželi dne 26. dubna 2022 prostřednictvím Vašeho emailu. Ve stížnosti zmiňujete zmeškání návazného letu do Prahy. Níže Vám zasíláme stanovisko. Je nám líto Vámi popsané situace, kdy došlo ze strany hotelu k blokování finanční částky na Vaší kartě. Bohužel blokace na kartě může být až 14 dní. Váš pokoj však byl ze strany cestovní kanceláře řádně objednán a uhrazen. Omlouváme se Vám za komplikace při Vašem operovaném letu z Kuby – Varadero s přestupem v Paříži. Chápeme, že změna letového plánu z provozních důvodu na letišti mohla ovlivnit konec Vaší dovolené. Podobné situace jsou ojedinělé a mimořádné, ale ani při nejlepší vůli či organizačnímu zabezpečení se jim bohužel nelze zcela vyvarovat. Upozorňujeme na možnost změny letového řádu již v nabídkovém katalogu. Dovolíme si zmínit, že v případě zmeškání návazného letu/ posuny letů (zpoždění či předsunutí letů) z technických či bezpečnostních důvodů v souvislosti s výše zmíněnými komplikacemi na přestupním letišti je nutné se individuálně obrátit s žádostí o kompenzaci přímo na dotčeného leteckého dopravce, který nese odpovědnost zejména dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004. Doporučujeme tedy podat reklamaci přímo na leteckou společnost: wwws.airfrance.cz/...Cestovní kancelář Exim tours a.s. není v tomto případě leteckým dopravcem a není tak legitimizována řešit náhrady vyplývající z přesunu letu. Vážená Lvice, ještě jednou se Vám omlouváme za případné vzniklé nepříjemnosti, avšak ze strany naší cestovní kanceláře jsme nuceni vyhodnotit Vaši stížnost jako neoprávněnou, neboť vzniklá situace nebyla zapříčiněna naší cestovní kanceláří DER Touristik CZ a.s. (dříve EXIM TOURS a.s.). Protože si však svých věrných klientů velmi vážíme a Vaše nespokojenost nám není lhostejná, nabízíme Vám finanční obnos v celkové výši 2.000 Kč (1.000 Kč/ os.), který Vám bude poskytnut formou slevy na Váš další zájezd. Tyto kódy Vám budou zaslány v následujícím automatickém e-mailu. Na tento e-mail se slevovým kódem, prosím, neodpovídejte. Platnost kódů je dva roky a vztahují se ke smlouvě o zájezdu č. 123. Slevu můžete využít při koupi našich zájezdů pod značkami EXIM Tours, FISCHER, NEV-DAMA letecky na Vámi vybraném prodejním místě či při nákupu zájezdu na webových stránkách všech společností, a to na základě sdělení uvedeného kódu po 10-ti pracovních dnech od vystavení tohoto vyjádření, kdy dojde k jeho aktivaci.
Nesnáším cestovky! Máma už s nima samozřejmě zas letěla a využila tu krásnou slevu na celých tisíc korun.
Jelikož je však název tohoto článku zavádějící a Kuba za nic nemůže, přikládám krásné foto z naší dovolené jako kompenzaci této zemi, kterou rozhodně nemíním hanit.
A víte co? Já sem dám ty fotky dvě, ať nežeru.
