Den na hovno

Na podzim jsem se přestěhovala z Prahy na maloměsto. Což značí, že historek bude a je více než dost. Historek o tom, jak jsem nasraná. Nikdy bych jen tak sama od sebe Prahu neopustila. Přestěhovala jsem se kvůli muži. Ano, mám chlapce. O lásce si ale povíme někdy jindy. Třeba na Valentýna, jo?

Začnu rovnou tím, co mě nasralo nejvíc.

Hned na podzim jsem tu Joníka přihlásila k veterináři. Kdyby se něco dělo, abychom to měli podchycený. Pak jsem ho tam objednala na stříhání drápů a že se rovnou poptám, jak je to s těma granulema. Máme totiž granule, které se nedají koupit nikde jinde než u veterináře. Když si vzpomenu, jak jsem byla otrávená, že kvůli tomu musím pokaždý na veterinu... A to jsem to měla 5 minut autem. Haha. Teď to mám 15 minut pěšky, ale je mi to prd platný. Ke granulím se nedostanu. A to jsem se u toho veterináře informovala v listopadu. Veterinář milej, příjemnej (měla jsem z něj dobrej pocit) a že není problém, stačí mu napsat, objedná cokoli.

Kvůli každýmu hovnu do Boleslavi. Kvůli každýmu prdu do Prahy.

Ano, toto je můj slavný výrok o životě tady na maloměstě. Nikdy jsem nechápala, jak někdo může žít na malym městě nebo nedej bože na vesnici. Jako mně se nechce furt někam jezdit, kór teď, když je brzo tma a kdybych měla jet po práci mezi tou čtvrtou pátou, tak to je pěkněj provoz. A já ve tmě nic nevidím :'D Ale je potřeba danou situaci přijmout a ne si stěžovat. Stěžováním se nic nevyřeší. Hehe. Takže když se mě někdo zeptá, jak se mi tu líbí, tak řeknu, že je skvělý, že to, co tu je, je blízko. A to je pravda. Během ranního venčení se v klídečku stihnu stavit v Coopu, lékárně, pekařství, bankomatu i v papírnictví.

Ale zpátky k tomu, proč se ten článek jmenuje tak, jak se jmenuje.

Granule jsem objednala. S tím, že jsem tomu vetovi 2x psala, jak přesně se jmenujou, a dokonce jsem mu poslala i odkaz, kde bylo vidět, jak ten pytel vypadá. Granule byly k vyzvednutí ve středu, jenomže já byla ve středu v kanclu, takže granule vyzvedával přítel. Který mi pak večer volal (já kupovala v Ikee talíře, protože se nám při stěhování skoro všechny rozflákaly), že ty granule vypadají jinak a poslal mi foto. A taky že jo. Volám teda vetovi, že nám prodal jiný granule... Jsem si myslela, že se třeba splet, když ty granule vyzvedával někdo jiný než já. Přítele přecijenom nikdy neviděl. Ale nene, kdepak. Vet mi říká, že ty granule, co jsem chtěla, neexistují. Říkám, že existují, že je máme doma. A on na to, že on je v katalogu od distributora nemá a ať si je teda koupím kde chci. Díky. Fenk jů very mač. Volám tedy na svou původní pražskou veterinu, jestli mi granule vůbec prodají, když už tam nechodím. Prodají, ale mají jen jedno tříkilové balení. Další pytle by měly dorazit do konce týdne.

Takže v sobotu tam jedu. Hodina tam, hodina zpátky.

Když jedu do práce, tak parkuju na Čerňáku v parkovacím domě. Do centra pak jedu metrem. Teď jsem takhle jela teprve podruhý, jezdila jsem spíš vlakem, nebo busem. Ale po tom, co měl vlak furt výluku a autobus jednou vůbec nepřijel (jezdil z nádraží a pak už najednou ne; teď jezdí z náměstí, ale to jsem nevěděla), už budu jezdit jen autem. Za parkování jsem poprvé zaplatila přes MPLA, ale od nového roku to už přes apku nelze. Už se platí jen v automatech. To jsem si ale přečetla, až když jsem se odpoledne vracela k autu. Ten lístek jsem měla samozřejmě v autě. Takže vyjedu výtahem do pátýho patra, vemu lístek a jedu zas dolů. Ty automaty jsou totiž jen v přízemí! 

Aby toho nebylo málo, tak mě ještě chytil revizor a dostala jsem pokutu 1 200,-! To mi teda mega zkazilo náladu. Vyhozených dvanáct stovek. 10. ledna mi vypršel roční kupón a další jsem si nekupovala, když už v Praze nebydlím. No a po práci jsem šla na krásnou výstavu (Protější domy – Galerie Toyen) a v klidu si to nakráčím do metra jen tak bez lístku. Nejsem zvyklá na lístky, když celej život jezdím na tramvajenku!