Lvice | Praxe na veterine

Nebylo to zas tak hrozne, jak jsem se bala. Nastesti necekali, ze uz neco budu umet. Jenomze zitra tam jdu podruhe, tak to uz bych asi neco mela umet, ze? Taky jsem dost casu stravila tim, ze jsem tam stala jen tak jak tvrdy Y, protoze co bych asi tak delala, kdyz nic neumim.

Prekvapilo me, ze vsichni ti technici jsou chlapi az na jednu asi padesatiletou pani. Navic to vypada, ze vsichni ti technici jsou homosexualni a taky hispanci (vcetne ty baby), takze mezi sebou porad mluvi spanelsky. Vecne se tam placali po zadku, masirovali si ramena a hrali si na prdeni, az je pan veterinar napomenul.

Ale par veci mi bylo ukazano, par vysvetleno a neco jsem dokonce i delala. Ukazali mi rentgen. Ne, ze bych uz umela rentgenovat. Dela se to elektronicky, takze musite umet ovladat jak ten rentgen samotnej, tak i pocitacovej program k tomu prislusejici. Meli jsme tam kocoura, kterymu nevim co bylo, ale stokrat jsme ho rentgenovali, dali mu kapacky, takze jsem tam furt chodila s tim pytlikem. Potom mu jeste xrat brali krev a neco pichali, k tomu jeste mereni teploty a hrabani se v zadku – takze chudacek kocourek hrozne plakal. Ja jsem ho dost dlouho drzela a hladila a nekejchala sem! Pak ho s tema kapackama strcili do klece a nad nim byl oposum. To teda nevim, odkud se tam vzal. Pochybuju, ze ma nekdo oposuma jako mazlicka – a ani karticku se svym jmenem a jmenem majitele nemel.

Taky jsme tam meli mastifa, coz je pes jak kun s takovejma tema smutnejma krvavejma ocima. Tomu nemohli najit zilu, tak ho pichli asi desetkrat, nez mu vzali krev. Ten obr si tam v naprostym klidku sedel a myslel si: "Amateri”. Jinak jsem sama drzela jednoho psa na odber krve. Ale takovejch psu jsme tam meli, ze si je ani nepamutuju. Kocky prisly jen tri. Ale ten muj vedouci umel v cestine dva psi povely: zustan a sedni! Kdybych vsak nevedela, o cem mluvi, tak bych mu asi nerozumela. On tam prej byl nakej ceskej tym s tema psama, co hledaj drogy nebo zavaleny lidi treba, a rekli mu, jak jim ma davat povely, aby ho poslouchali. Pochybuju, ze mu ti psi rozumeli :-)

Dale jsem drzela kocku pri strihani drapu, coz slo hladce. Pak jsem pomahala pri vyndavani stehu z nozky. Chudak pes se predtim strachy pocural, ale jinak byl moc statecnej. Pak me poslali do cekarny pro dalsiho pacienta, kterym byl vorisek jmenem Pickles. Prisel na strihani drapu a jeho panicka mi rikala, ze se mu je pokousela ostrihat sama, ale ze to proste nejde. Tak mi bylo jasny, ze to bude neco jako Lufa. Jenomze Lufa, kdyz je u veterinare, tak dela svatou. Kdezto Pickles se strachy pokakal i pocural a ja ho mela pri tom strihani drzet. To teda na me strane skoncilo absolutnim fiaskem, protoze jsem toho vecne se vzpirajici vorecha proste nezvladla.

Kdyz se najednou na stole v dece objevila kupa chlupu, myslela jsem, ze je to ze psa, ktereho oholili treba pred operaci. Pak ale koukam, ze je to telo. No a pak prisel jeden technik a zacal tu mrtvolku cpat do pytle na odpadky. Pytel se psem tam pak jeste dobrou hodinu na tom stole lezel!

Nakonec jeste zminim bileho malickeho pejsanka, ktery prisel v ruzovych satickach a ruzovem kabatku. Aby toho nebylo malo, tak mel jeste obarveny na ruzovo konecky usi a tlapky. Jo a ten mastif mel nalakovany drapy na ruzovo – a to to byl kluk!