Dnes slavím přesně deset let od založení blogu. Jeden rozvod, pár nových přátel, věčné hledání práce, stěhování, koupě bytu, loučení s domácími mazlíčky, několik přečtených knih a shlédnutých filmů, trochu cestování, románek v Egyptě... No a dekáda je v tahu.

Já nikdy nevím, co snídat, a už mě to vážně štve. Pečivo není zdravé, ovoce nezasytí, mysli a jogurty mi chutnají jenom sladké. Co s tím? Poraďte.

A aby toho na téma "hledání práce" nebylo málo, přidávám ještě jeden příběh. Ten ale je. Něco takového nazažije jen tak někdo. Měla jsem sto chutí zveřejnit název firmy a jméno pána, který se mnou komunikoval, ale nakonec to neudělám. Myslím, že už si škodí sami dost a mou pomoc nepotřebují.

Jsem si myslela, že je lepší, když taxikář nemluví. Člověk má pak klid. Ale když on ten mluvnější je takový sympatičtější. A co všechno se člověk doví :-)))

Práci si hledám už od dubna a za tu dobu, jestli dobře počítám, jsem poslala už dvacet životopisů. To je vlastně docela málo :-D