Dalsi navsteva pozemku vysoke skoly byla uz vaznejsiho razu. Sla jsem se poradit se skolni poradkyni. Konzultace probihala prekvapive svizne a byly mi zodpovezeny vsechny dotazy. Uspesne jsem si vzpomnela na vsecko, na co jsem se chtela zeptat, ac jsem si to predtim z duvodu lenosti nenapsala na papirek.

Prace je malo, lidi hodne, a obycejnych lidi bez spesl vzdelani je more, a v tom mori se clovek jako ja ztrati jak zrnko pisku. Kam az me ta ekonomicka krize dohnala. Jeden titul uz jsem si vydrela a ze me to stalo pulku zdravi, jenomze nakej ceskej diplom je mi tu na prd. Takze ja, clovek, kterymu se dela spatne jen slysi slovo skola, se chystam na studia.