Jsem měla být včera. Dělala jsem státnice. Měla jsem být Bc. Těšila jsem se, až to budu mít za sebou, až bude po všem, až ze mě všechno spadne a já pocítím tu nádhernou úlevu.

Přijde mi, že někteří personalisté mě zvou na pohovor jen proto, aby mi tam vysvětlili, že ta práce vlastně vůbec není pro mě. Že by mě tam byla škoda. Nechápu.
Ale mně spíš - nebo spíš hlavně - přijde škoda to, že sedím doma. No ni?

No takže jsem se zas něco naučila a chybama se člověk učí, že ano?

Taková malá lahůdečka k nedělní snídani pro mé čtenáře i pro náhodně nakouknuvší.

Tak nejdřív moje úplně první pocity. Ještě než došlo k prvnímu dotyku.

Jak uvádí U.S.News, půjčky na studium si neberou pouze samotní studenti, ale také jejich rodiče. Ti buď dluží celou částku, nebo ji spolufinancují.

"Do roku 2007 nebylo problém sehnat práci, takže jsme neměli jediný důvod pochybovat, že naše děti zvládnou najít místo a pomohou nám půjčku splatit," komentuje americký veterán, který se podílel na spolufinancování půjčky pro svého syna.

Ten má nyní 35 let, stále žije s rodiči, neboť jinak by byl bez domova. Splácet přestal zvládat už v roce 2009, v současné době užívá antidepresiva a marně se snaží najít zaměstnání.

Šla jsem rovnou z práce a říkala jsem si, že by fakt nemělo cenu jet domů. Jen tak na otočku? Všechny šmrdlátka mám s sebou, tak co?

Mám ráda jogurtové věci. Když si dám něco v turecké restauraci, mám radost, když mi tam kydnou trochu česnekového jogurtu. Mám ráda Ayran - turecký jogurtový nápoj. A tudle jsem i pila jogurtovou ledovou čokoládu. Ale klasické jogurtíky jako třeba Dobrá máma mě vůbec neoslovujou.

Naši pořád koukaj na počasí. Je to pro ně děsně důležitý, i když další dny nevytáhnou paty z baráku. Jenomže se nám před nedávnem porouchala meteostanice a chudák panenka má na sobě celej šatník - sukni, kabát, šálu, holínky, otevřený i zavřený deštník.

Někdo z Řecka ja na mym blogu! Tomu se říká krize. Lidi už se tam z nudy učí česky. No spíš si tu čte někdo z českých dovolenkářů. Přiznejte se!