sargo: V Egyptě jsem byla někdy před patnácti lety. Poprvé v životě jsem viděla žebráka a dokonale mě to vyléčilo z rozvojových zemí. Nebyla jsem sama, takže mě nechávali na pokoji, ale pozorovat ty postarší němky a kolem pobíhající snědé mladíčky... brrr. Bylo to v době atentátů na cizince, tak nás nikam nepouštěli, při přechodech mezi vlakem a lodí a podobně jedině s vojenským doprovodem. Naprosto nic tam nefungovalo dobře. Byla jsem na vrcholu své archeologické mánie a vidět všechna ta místa na vlastní oči bylo úchvatné, navíc jsme měli fantastického a velice vzdělaného průvodce, ale negativa to přebila; neuměla jsem se nad tu všudypřítomnou příšernou chudobu a špínu povznést. Nikdy víc! I ten zájem o archeologii přešel.