Největším zážitkem včerejšího dne bylo zjištění, že mám úplně, ale úplně, stejný kabátek jako Aria z Pretty Little Liars.
A to jsem ho nekupovala v Americe, ale tady! Jen chce odžmolkovat. Tip na nějaký dobrý odžmolkovač?
Jo, už jsem viděla 15 dílů Pretty Little Liars. Miluju návykový seriály. Jinak z těch holek mi nejvíc sedí Hannah :-)))
Ba ne, včera se událo i něco jinýho, než jen onen kabátek. Měla jsem kolaudaci. Byli tu naši a poprvé babička. Jsem pěkně makala, aby to tu vypadalo jakž takž slušně a k jídlu jsem udělala jednohubky s česnekovou pomazánkou a palačinkové jednohubky (můj vynález). Konečně jsem si koupila pánev na palačinky. Jste mě měli vydět v tom obchodě. To bylo rozhodování. Já totiž chtěla ňákou hezkou pánev, fialovou nebo bílou, ale to bych toho chtěla samozřejmě moc.Takže jsem tam u tý šedivý pánve meditovala, brala ji do ruky, pak zas vrátila, prošla jsem celej obchod, pak jsem se zas vrátila k těm pánvím a zase do ruky, zase zpátky. Nakonec jsem si ji vzala, protože prostě nemám na to, abych běhala po celym mestě a doufala, že někde najdu tu pravou. Celý život chci jen hezké věci. Je to boj a věčné dilema. Buď funkční hnus okamžitě a snadno, a nebo něco krásného, ale jen možná, spíš ne, a když už, tak nejspíše brutálně drahého.
V práci jsem vyprávěla, jak jsem u Žabky objevila kopečkovou zmrzlinu, kde měli i pár zajímavých příchutí. Chtěla jsem si dát mojito a marlenku, ale chtěla jsem to do kelímku, kornouty nesnáším. Můj požadavek je překvapil, ale posnažili se dle hesla "náš zákazník, náš pán". Dostala jsem krabičku na salát, takovou ty vyšší, na větší salát - zdarma. A lžíci za 3 koruny. Kolega na to: "Ne, ty si nemůžeš dát čokoládovou nebo jahodovou, ty musíš mít to nejdivnější, co tam maj. To je jako s chlapama. Jakej herec se ti vůbec líbí? A co se ti líbí v posteli nám radši ani neříkej." :-))) Dobrej poznatek, něco na tom bude.
A dneska, jelikož to měl být poslední letošní teplý den, jsem se chtěla jet koupat. No ale mé tělo mi připomnělo, že jsem žena. Mé tělo mě nasralo. K vodě jsem tedy nemohla. Jela jsem si do Zootu vyzkoušet šaty na svatbu. Nebyly mi. Mé tělo mě opět nasralo. Jelikož jsem byla v Zootu na Hlaváku, stavila jsem se v Holešovicích na festivalu zmrzliny. Vstup za 150,-. 150 korun jen za to, že vás pustí k těm stánkům, kde utratíte další stokoruny. Prošla jsem to a dala jsem si mladý kokos za stovku. Ten byl teda výbornej. Docela bych si to občas zašla někam koupit. Že prý je to děsně zdravé. Musím se podívat, kde se to tu prodává. A pak jsem si teda musela dát ňákou tu zmrzku. Já na zmrzlinu moc nejsem. Když už, tak leda míšu nebo jahodovou dřeň. Ale dala jsem si banánovočokoládovou a borůvkový sorbet. Z nejzajímavějších příchutí můžu jmenovat mák, slaný karamel a zmrzky z kozího mléka. No sranda akce na půl hodiny. Všimla jsem si, že u metra Nádraží Holešovice je blešák a u Crossu taky nějaké trhy, ale v tom vedru jsem neměla na to, abych se tam šla podívat. Šla jsem si do trafiky koupit pití a chvíli jsem stála přímo u klimatizace - to byl nejkrásnější moment dnešního dne.
Domů jsem přišla vyřízená a celý odpoledne spala. Chtěla jsem jít do letního kina na Pohádkáře, ale jak říkám, jsem mrtvá.
Jak je vám určitě jasný, zase se nevěnuju žádnýmu sportu, ani tomu běhání, o kterém jsem tu napsala ten jeden jediný článek. Nejde to, sport mě prostě nikdy nedostane. Nicméně jsem zjistila, že asi 300 metrů od baráku mám jógu. V září tam začnu chodit. Vede to nějaká starší paní, tak by to třeba mohlo být na pohodu.
A zítra jedu do Drážďan! Šopovat a dát si sklenici mléka v nejkrásnější mlékárně na světě. Těším se, těším, jen kdybych zase nemusela vstávat.